Januš: Zeman je silný, vybojoval si víc místa. Rychetský naopak ztrácí a vysílá polibky smrti | info.cz

Články odjinud

Januš: Zeman je silný, vybojoval si víc místa. Rychetský naopak ztrácí a vysílá polibky smrti

KOMENTÁŘ JANA JANUŠE | Prezident Miloš Zeman svévolně nejmenuje novým ministrem kultury Michala Šmardu (ANO). Můžeme se rozčilovat nad tím, že porušuje Ústavu a jeho argumenty stojí na vodě, ničeho ale stejně nedosáhneme. Musíme to vzít jako fakt. Kvůli Zemanovi se teď bude rozlišovat mezi psanou Ústavou a Ústavou faktickou. Jednotliví ústavní aktéři pak budou mít tolik prostoru, kolik si sami zvládnout vydobýt. To i na úkor ostatních, kteří to svou slabostí či chybnou taktikou dovolí. Nebo nejde zase o nic až tak nového?

Jedna ze základních pouček z dějin českého ústavního práva zní, že Ústava z roku 1948, zvaná Ústava 9. května, byla na papíře alespoň částečně demokratická, ve skutečnosti se ale zkreslovala tak, aby odpovídala reáliím zrůdného komunistickému režimu. Mluví se o Ústavě de iure a de facto.

Bylo by silně nadnesené srovnávat tehdejší situaci s tou dnešní, přesto jsme svědky okamžiku změny a jisté paralely najdeme. Miloš Zeman, vědom si své síly a naopak slabosti svých protihráčů, posouvá hranice prezidentského úřadu. Zkouší, kam to ještě půjde. Ví, že nemá co ztratit. A to ani právně, ani fakticky. Žaloba na něj neprojde, justice na něj bude krátká. A ti, kteří ho nevolili a odpuzuje je Zemanův výkon mandátu, na něj budou nadávat pořád stejně.

Nechtěl by pro sebe Zeman získat co nejvíc vždy?

Je otázkou, jak velkou roli v tom všem hraje fakt, že je Zeman přímo zvoleným prezidentem. Nechoval by se úplně stejně, i kdyby jej zvolil parlament, byl si vědom všech limitů premiéra a toho, že na něj nikdo nemůže? Nezkusil by i tehdy pro sebe získat víc, čímž by, stejně jako teď, nakročil k poloprezidentskému systému?

Troufám si, ve shodě s šéfredaktorem týdeníku Respekt Erikem Taberym, tvrdit, že ano a že způsob volby prezidenta a to, z čeho odvozuje svou legitimitu, není nyní to nejklíčovější. Zeman však nebude prezidentem navěky. Bude pak zajímavé sledovat, zda jeho nástupce udrží, a vůbec bude chtít udržet, nově vykolíkovaný prezidentský prostor, nebo se spíše vrátí do dříve zajetých kolejí, které předpokládá psaná Ústava.

Kritice současného postupu prezidenta Miloše Zemana se dá jistě oponovat tím, že rovněž předchozí prezidenti Václav Havel a Václav Klaus zkoušeli, co všechno jim projde, a i oni šli v některých ohledech dál, než předpokládala psaná Ústava. Účelovost Zemanova jednání je ale dosti ojedinělá, stejně jako ona hra na sílu a na pevnější nervy.

Nyní tedy o ústavní postupy svádějí boj silnější a slabší. A hodí se dodat, že se to netýká jen těch nejvýše postavených ústavních činitelů. Třeba i předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský se ještě před pár lety těšil daleko silnějšímu postavení, než předpokládá Ústava i zákony. Jen díky tomu, že mu to umožnil prezident. Miloš Zeman si totiž od něj nechával radit ohledně obsazování Ústavního soudu a Rychetský si jej namíchal tak, jak se mu zdálo nejlepší.

Rychetského polibky smrti

Teď už ale Zeman Rychetského neposlouchá a ten se s tím odmítá smířit. Už loni jsme psali, že justiční hru nemusí pískat za každou cenu, předseda Ústavního soudu se o to ale stále snaží, aniž by k tomu měl jakýkoliv zákonný mandát.

Navíc začal, vzhledem k tomu, jak na něj teď Zeman „slyší“, vysílat polibky smrti. Tento týden v rozhovoru pro iRozhlas.cz jmenoval profesora Zdeňka Kühna jako ideálního ústavního soudce. Dokonce vyjmenoval i jeho různé úspěchy: „Minulý rok byl jmenován profesorem teorie a filozofie práva právě prezidentem Zemanem. Je profesorem pražské právnické fakulty, je současně předsedou senátu Nejvyššího správního soudu, je už asi 12 let zastupujícím soudcem ad hoc Evropského soudu pro lidská práva. A pokud se nemýlím, tak je to jediný právník v celé České republice, který má takzvaný velký doktorát ze Spojených států, konkrétně z Michiganské univerzity v Ann Arboru.“

Podle Rychetského by naopak neměl znovu na ústavního soudce kandidovat prorektor Univerzity Karlovy Aleš Gerloch a patrně ani advokát Zdeněk Koudelka, což je mimochodem oboje pravda. Jako vhodní ústavní soudci se ale Rychetskému nyní nezdají třeba ani předseda Městského soudu v Praze Libor Vávra či šéfové Nejvyššího soudu Pavel Šámal a Roman Fiala.

Rychetskému taková slova nyní nepřísluší a jednotlivá jména hodnotí jen ve chvíli, kdy to sám považuje za užitečné. I on se vydává mimo rámec své ústavní role. Na rozdíl od Zemana ale není dostatečně silný na to, aby i fakticky něco zmohl. Naopak, prezident si může jeho slova přebrat opačně a opět tak posílit.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud