„Je to hrozný pocit, když váš šéf není na vaší straně“

 FOTO: Jakub Poláček / CNC / Profimedia

Martin Schmarcz

22. 09. 2020 • 12:00
KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Citát v titulku pochází od slavného manažera Jacka Welche, dlouholetého šéfa General Electric. Andrej Babiš včera řekl, že dlouho stál na straně Adama Vojtěcha. Dokud to platilo, mohl si být dnes již bývalý ministr zdravotnictví jistý, že ve svém křesle setrvá bez ohledu na to, jaké chyby naseká v boji proti koronaviru. Ta jistota šéfovou podporou z něj přímo vyzařovala. O to hroznější pocit musel mít z její ztráty…

Když Babiš říká, že Vojtěch byl pod těžkým tlakem, který už nemohl unést, tak to prostě neodpovídá realitě, kterou jsme všichni viděli. Ministr na tiskových konferencích, při čtvrtečních interpelacích, v pátečním vystoupení ve sněmovně a ještě v neděli v Otázkách Václava Moravce nepůsobil jako člověk, který už je na odchodu, protože je na pokraji sil. Spíš jako někdo, kdo si nepřipouští žádné starosti ani osobní odpovědnost za fatální selhání, jež vedla k dramatickému zhoršení situace. Nejspíš prostě absolutně věřil, že ho Babiš za žádnou cenu nepustí.

Spíš než pokora a rezignovanost člověka, který to balí, z Adama Vojtěcha až do neděle čišela sebejistota. Přitom už v pátek měl podle Andreje Babiše hlásit svůj odchod. Pak bych ale čekal, že bude na pondělní tiskovce vyzařovat uvolnění, že ze sebe shodil těžké břemeno. Jenže to bylo obráceně. Vojtěch byl až do neděle „vysmátý“ a zkřísle vypadal až při oznamování rezignace do televizních kamer.

Máme věřit, že člen vlády, který se tak dlouho nechal submisivně peskovat svým šéfem, by si vůbec dovolil říct v pátek Andreji Babišovi, že v pondělí už nepřijde do práce? Dal by mu čas vše promyslet a vyřešit, a pokud by ho předseda vlády odmítl propustit, s největší pravděpodobností by zůstal. 

Těžko se také věří tomu, že kdyby Vojtěch svůj odchod s Babišem dopředu předjednal, přistoupil by na to, aby se jeho nástupcem stal ze všech možných adeptů právě Roman Prymula, se kterým si šli po krku už na jaře. Tehdy si premiér „vzpurného náměstka“ vzal k sobě a začalo se spekulovat, že jednou Vojtěcha vystřídá. K tomu teď opravdu došlo. Tohle ponížení musí být pro bývalého ministra hodně hořká piluka a sotva by sám od sebe odcházel, kdyby neměl záruky, že tomu tak nebude.

Ne, toto nese zjevný rukopis autoritativního Andreje Babiše, ne toho „hodného milého kluka“ Adama Vojtěcha. Ostatně ideální čas na jeho odstoupení přišel už s koncem tzv. první vlny, kterou navzdory tvrzení Babiše nezvládl a nadělal hromadu chyb a kdy už zároveň nehrozila destabilizace ministerstva uprostřed toho nejhoršího. Nebo měl jít na konci srpna, kdy z něj premiér veřejně udělal trapnou figurku bez pravomocí a z obavy před reakcí voličů ho nenechal nasadit některá karanténní opatření.

Andrej Babiš na jedné straně Adama Vojtěcha školil jako malého kluka a nenechal ho nic fakticky řídit, ale na druhé straně kryl jeho selhání a bránil ho. Ostatně šlo spíše o chyby předsedy vlády, který svého ministra nutil respektovat názor vlastních odborníků na PR místo odborníků na zdravotnictví. Dlouho se zdálo, že ho nemůže odvolat, protože by tím přiznal vlastní omyly. Rozhodně se to zdálo Vojtěchovi. Jenomže nakonec začaly Babišovi „lézt tlustý do tenkejch“. Tak moc se bál, že mu odvolání Vojtěcha, tvrdá karanténní opatření či zřízení ústředního krizového štábu před volbami seberou hlasy… Až přišel pád preferencí, drastická omezení musel nasadit tak jako tak, stejně jako instalovat Hamáčka do funkce, v níž na jaře k jeho nelibosti tak zazářil. Odchod Vojtěcha se najednou začal jevit jako menší zlo než jeho setrvání.

Ve světle těchto viditelných a pro Andreje Babiše nepříznivých událostí, jež se seběhly velice rychle a na které musel nějak reagovat, se možnost, že s rezignací přišel sám Vojtěch, jeví jako velmi nepravděpodobná. Nejjednodušší a zároveň nejpravděpodobnější vysvětlení zní, že šlo o součást velké ofenzívy, která měla čtrnáct dní před volbami vrátit do rukou premiéra iniciativu a hlasy. Proto také už v neděli krátce po zveřejnění pro ANO negativního průzkumu volebních preferencí ohlásil svým „čaulidem“, že v pondělí přijde s „důležitým projevem“.

Ano, ještě je třeba něco říci k premiérově pondělnímu proslovu. Tak tedy: nestál za řeč! Tedy pro někoho možná zajímavý byl – pro Adama Vojtěcha, protože „šéf“ se v něm přeci jen postavil na jeho stranu. Byla to taková cena útechy za předvolební oběť.

SDÍLET