KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Citát v titulku pochází od slavného manažera Jacka Welche, dlouholetého šéfa General Electric. Andrej Babiš včera řekl, že dlouho stál na straně Adama Vojtěcha. Dokud to platilo, mohl si být dnes již bývalý ministr zdravotnictví jistý, že ve svém křesle setrvá bez ohledu na to, jaké chyby naseká v boji proti koronaviru. Ta jistota šéfovou podporou z něj přímo vyzařovala. O to hroznější pocit musel mít z její ztráty…
Když Babiš říká, že Vojtěch byl pod těžkým tlakem, který už nemohl unést, tak to prostě neodpovídá realitě, kterou jsme všichni viděli. Ministr na tiskových konferencích, při čtvrtečních interpelacích, v pátečním vystoupení ve sněmovně a ještě v neděli v Otázkách Václava Moravce nepůsobil jako člověk, který už je na odchodu, protože je na pokraji sil. Spíš jako někdo, kdo si nepřipouští žádné starosti ani osobní odpovědnost za fatální selhání, jež vedla k dramatickému zhoršení situace. Nejspíš prostě absolutně věřil, že ho Babiš za žádnou cenu nepustí.
Spíš než pokora a rezignovanost člověka, který to balí, z Adama Vojtěcha až do neděle čišela sebejistota. Přitom už v pátek měl podle Andreje Babiše hlásit svůj odchod. Pak bych ale čekal, že bude na pondělní tiskovce vyzařovat uvolnění, že ze sebe shodil těžké břemeno. Jenže to bylo obráceně. Vojtěch byl až do neděle „vysmátý“ a zkřísle vypadal až při oznamování rezignace do televizních kamer.
