Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Jednám s každým, vládnu s komunisty a Okamurou. Komentář Vratislava Dostála

Jednám s každým, vládnu s komunisty a Okamurou. Komentář Vratislava Dostála

Již před loňskými říjnovými volbami do Poslanecké sněmovny jsme předpovídali čtyři základní povolební scénáře. Pokud vynecháme vládu bez hnutí ANO, šlo o tyto varianty většinových vlád: (1) aliance hnutí ANO s extrémními či dokonce antisystémovými subjekty, tedy s KSČM a SPD, (2) středolevá vláda hnutí ANO s ČSSD a lidovci, případně s ČSSD a komunisty, a (3) středopravá vláda s ODS. Půl roku po volbách můžeme směle napsat, že vládne Babišův menšinový kabinet bez důvěry spolu s nepřiznanými koaličními partnery situovanými na levém a pravém okraji české politiky. Nic na tomto základním faktu nemění občasné výroky jeho předsedy o tom, kterak se nebrání ani oběma zbylým scénářům. Naposledy tak učinil včera v OVM.

Pokud se ho přitom novináři ptají, jakou variantu preferuje, zpravidla opáčí, že je z byznysu zvyklý jednat s každým. Což mu lze taky věřit jako máloco: podobně ideově neukotveného politika jsme tu ostatně po roce 1989 snad neměli. Vše ostatní – aspoň pokud jde o vyjednávání podpory druhé vládě – musíme číst opatrně. V zásadě přitom platí, že Babiš shání hlasy primárně pro jedno jediné hlasování: v momentě, kdy jeho vláda obdrží důvěru Poslanecké sněmovny, bude až do voleb prakticky nesesaditelná, neboť se nejspíš bude moct tak jako při všech dosavadních podstatných hlasováních spolehnout na pohodlnou většinu 115 hlasů, kterou v dolní komoře disponuje hnutí ANO v součtu s komunisty a Okamurou.

Když tedy opět hovoří o tom, že se chystá oslovit ODS, nelze to číst jinak, než jako mediální hru svého druhu. Hlavním adresátem těchto výroků přitom nejsou ani tak špičky občanských demokratů, jako spíše lídři ČSSD a KSČM, se kterými, a tím se dostáváme k tomu hlavnímu, Andrej Babiš jedná o druhém vládním pokusu. Za dané chvíle je pro něj optimálním scénářem – zdá se – vznik menšinové vlády složené z hnutí ANO a sociální demokracie, kterou by při hlasováních v dolní komoře podporovali komunisté. Pokud tedy předseda hnutí ANO včera hovořil o možnosti jednat také s ODS, jednalo se primárně o nátlak na obě levicové formace.

To však neznamená, že by se Babišovi situace v posledních dnech aspoň zčásti nekomplikovala. Především blamáž s volbou komunisty Zdeňka Ondráčka do čela sněmovní komise pro kontrolu GIBS obnažila limity jeho strategie. A pokud se chce před veřejností tvářit jako politik, který dokáže spojovat rozličné a doposud vždy protichůdné zájmy, je pro něj zhola nepřijatelné, aby čelil podobně masivním protestům. Uvědomil si to nejpozději minulou neděli, podvečerní – v mnoha ohledech mimořádně pozoruhodný vzkaz na sociálních sítích – toho budiž důkazem. Babiš otočkou možná neztratil voliče, pro které je akceptovatelné, pokud někdo mění názory výhradně v závislosti na veřejném mínění, avšak zkomplikoval si doposud relativně hladké jednání s komunisty.

Skoro se chce napsat, že Vojtěch Filip nominací Ondráčka poťouchle testoval spolehlivost předsedy hnutí ANO. A pokud nyní hovoří o tom, že už většina členů KSČM premiérovi v demisi nevěří, neboť nemají jistotu, kterak bude budoucí Babišova vláda realizovat to, na čem se domluví týmy obou subjektů, je to pokračování téhož: politický mazák Filip předsedu hnutí ANO školí v disciplíně, které se říká průzkum terénu bojem. Za dané konstelace je totiž KSČM jediný subjekt, který je vedle hnutí ANO součástí obou dvou většin, s nimiž Babiš pracuje. Tedy jak s Okamurou, tak se sociální demokracií. Zmínku o ODS v podání Babiše tudíž musíme číst také jako obyčejnou defenzivní reakci a pokus zatlačit komunisty do kouta.

A také možná sociální demokraty. Podle předsedy ODS Petra Fialy šlo dokonce o pokus je ponížit. I kdybychom ale nešli tak daleko, je skoro jisté, že se Babiš těsně před začátkem jednání o personáliích snaží své partnery aspoň trochu ochočit. Což správně pochopil předseda sociálních demokratů Jan Hamáček, který se nechal slyšet, že pokud chce hnutí ANO prosazovat pravicovou politiku s ODS, mohou sociální demokraté jednání ihned ukončit. Podobně jako Filip si navíc neodpustil zmínku o Babišově nepředvídatelnosti. A Jiří Zimola zase naznačil, že by sociální demokraté stáli o ministerstvo vnitra, aby se vyloučil vliv obviněného člena vlády na jeho trestní stíhání.

To hlavní je ale jinde: Andrej Babiš se může spolehnout na pohodlnou většinu s KSČM a SPD. Právě tyto tři formace vytvořily po volbách nepřiznanou koalici a prohlasovaly společně vše podstatné. A pokud se ČSSD jako jediná tradiční politická strana rozhodla s hnutím ANO vyjednávat o společném vládnutí, přičemž Babiš je potřebuje de facto pouze kvůli tomu, aby nebyl označován za politika, který vládne díky podpoře stran situovaných na levém a pravém okraji politiky, budou muset vyřešit takřka neřešitelný rébus: jak docílit toho, aby na ně Babiš, tedy člověk, který je zvyklý na všechno, jenom ne na konsensuální přístup, bral při vládnutí skutečně ohled? A to nejen při hlasování ve vládě, ale především právě v dolní komoře.

Při tom všem se musí Babišovi nechat, že si poté, co na svou stranu ve volbách přetáhl levicový elektorát, počíná mazaně také, pokud jde o obě levicové formace: představa, kterak nebude ČSSD hlasovat třeba pro zdanění restitucí nebo slevy na jízdném pro studenty a důchodce, je v tomto ohledu bláhová. Jenomže v politice nejde jen o jednotlivosti, ale také – aspoň občas – o principy. A pravda je prostě taková, že je Babiš přesně v momentě, kdy jeho druhý kabinet obdrží důvěru, může začít ignorovat. Vlastně by sociální demokraty takovým manévrem dokonale znemožnil.

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

-1