Jednám s každým, vládnu s komunisty a Okamurou. Komentář Vratislava Dostála | info.cz

Články odjinud

Jednám s každým, vládnu s komunisty a Okamurou. Komentář Vratislava Dostála

Již před loňskými říjnovými volbami do Poslanecké sněmovny jsme předpovídali čtyři základní povolební scénáře. Pokud vynecháme vládu bez hnutí ANO, šlo o tyto varianty většinových vlád: (1) aliance hnutí ANO s extrémními či dokonce antisystémovými subjekty, tedy s KSČM a SPD, (2) středolevá vláda hnutí ANO s ČSSD a lidovci, případně s ČSSD a komunisty, a (3) středopravá vláda s ODS. Půl roku po volbách můžeme směle napsat, že vládne Babišův menšinový kabinet bez důvěry spolu s nepřiznanými koaličními partnery situovanými na levém a pravém okraji české politiky. Nic na tomto základním faktu nemění občasné výroky jeho předsedy o tom, kterak se nebrání ani oběma zbylým scénářům. Naposledy tak učinil včera v OVM.

Pokud se ho přitom novináři ptají, jakou variantu preferuje, zpravidla opáčí, že je z byznysu zvyklý jednat s každým. Což mu lze taky věřit jako máloco: podobně ideově neukotveného politika jsme tu ostatně po roce 1989 snad neměli. Vše ostatní – aspoň pokud jde o vyjednávání podpory druhé vládě – musíme číst opatrně. V zásadě přitom platí, že Babiš shání hlasy primárně pro jedno jediné hlasování: v momentě, kdy jeho vláda obdrží důvěru Poslanecké sněmovny, bude až do voleb prakticky nesesaditelná, neboť se nejspíš bude moct tak jako při všech dosavadních podstatných hlasováních spolehnout na pohodlnou většinu 115 hlasů, kterou v dolní komoře disponuje hnutí ANO v součtu s komunisty a Okamurou.

Když tedy opět hovoří o tom, že se chystá oslovit ODS, nelze to číst jinak, než jako mediální hru svého druhu. Hlavním adresátem těchto výroků přitom nejsou ani tak špičky občanských demokratů, jako spíše lídři ČSSD a KSČM, se kterými, a tím se dostáváme k tomu hlavnímu, Andrej Babiš jedná o druhém vládním pokusu. Za dané chvíle je pro něj optimálním scénářem – zdá se – vznik menšinové vlády složené z hnutí ANO a sociální demokracie, kterou by při hlasováních v dolní komoře podporovali komunisté. Pokud tedy předseda hnutí ANO včera hovořil o možnosti jednat také s ODS, jednalo se primárně o nátlak na obě levicové formace.

To však neznamená, že by se Babišovi situace v posledních dnech aspoň zčásti nekomplikovala. Především blamáž s volbou komunisty Zdeňka Ondráčka do čela sněmovní komise pro kontrolu GIBS obnažila limity jeho strategie. A pokud se chce před veřejností tvářit jako politik, který dokáže spojovat rozličné a doposud vždy protichůdné zájmy, je pro něj zhola nepřijatelné, aby čelil podobně masivním protestům. Uvědomil si to nejpozději minulou neděli, podvečerní – v mnoha ohledech mimořádně pozoruhodný vzkaz na sociálních sítích – toho budiž důkazem. Babiš otočkou možná neztratil voliče, pro které je akceptovatelné, pokud někdo mění názory výhradně v závislosti na veřejném mínění, avšak zkomplikoval si doposud relativně hladké jednání s komunisty.

Skoro se chce napsat, že Vojtěch Filip nominací Ondráčka poťouchle testoval spolehlivost předsedy hnutí ANO. A pokud nyní hovoří o tom, že už většina členů KSČM premiérovi v demisi nevěří, neboť nemají jistotu, kterak bude budoucí Babišova vláda realizovat to, na čem se domluví týmy obou subjektů, je to pokračování téhož: politický mazák Filip předsedu hnutí ANO školí v disciplíně, které se říká průzkum terénu bojem. Za dané konstelace je totiž KSČM jediný subjekt, který je vedle hnutí ANO součástí obou dvou většin, s nimiž Babiš pracuje. Tedy jak s Okamurou, tak se sociální demokracií. Zmínku o ODS v podání Babiše tudíž musíme číst také jako obyčejnou defenzivní reakci a pokus zatlačit komunisty do kouta.

A také možná sociální demokraty. Podle předsedy ODS Petra Fialy šlo dokonce o pokus je ponížit. I kdybychom ale nešli tak daleko, je skoro jisté, že se Babiš těsně před začátkem jednání o personáliích snaží své partnery aspoň trochu ochočit. Což správně pochopil předseda sociálních demokratů Jan Hamáček, který se nechal slyšet, že pokud chce hnutí ANO prosazovat pravicovou politiku s ODS, mohou sociální demokraté jednání ihned ukončit. Podobně jako Filip si navíc neodpustil zmínku o Babišově nepředvídatelnosti. A Jiří Zimola zase naznačil, že by sociální demokraté stáli o ministerstvo vnitra, aby se vyloučil vliv obviněného člena vlády na jeho trestní stíhání.

To hlavní je ale jinde: Andrej Babiš se může spolehnout na pohodlnou většinu s KSČM a SPD. Právě tyto tři formace vytvořily po volbách nepřiznanou koalici a prohlasovaly společně vše podstatné. A pokud se ČSSD jako jediná tradiční politická strana rozhodla s hnutím ANO vyjednávat o společném vládnutí, přičemž Babiš je potřebuje de facto pouze kvůli tomu, aby nebyl označován za politika, který vládne díky podpoře stran situovaných na levém a pravém okraji politiky, budou muset vyřešit takřka neřešitelný rébus: jak docílit toho, aby na ně Babiš, tedy člověk, který je zvyklý na všechno, jenom ne na konsensuální přístup, bral při vládnutí skutečně ohled? A to nejen při hlasování ve vládě, ale především právě v dolní komoře.

Při tom všem se musí Babišovi nechat, že si poté, co na svou stranu ve volbách přetáhl levicový elektorát, počíná mazaně také, pokud jde o obě levicové formace: představa, kterak nebude ČSSD hlasovat třeba pro zdanění restitucí nebo slevy na jízdném pro studenty a důchodce, je v tomto ohledu bláhová. Jenomže v politice nejde jen o jednotlivosti, ale také – aspoň občas – o principy. A pravda je prostě taková, že je Babiš přesně v momentě, kdy jeho druhý kabinet obdrží důvěru, může začít ignorovat. Vlastně by sociální demokraty takovým manévrem dokonale znemožnil.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud