Stokrát podvodník, vždycky podvodník. Pro nečekaného přemožitele šachového šampiona by ale bylo největším trestem, pokud by zrovna nepodváděl

Tuhle kauzu řeší šachový svět už dobrý měsíc. Právě tehdy, na začátku září, ve třetím kole prestižního šachového turnaje Sinquefield Cup nastoupil světový šampion Magnus Carlsen proti poměrně neznámému velmistrovi Hansi Niemannovi – a jednoznačně prohrál. Do archetypálních kolejí souboje Davida s Goliášem ale tento příběh zapadá jen sotva.

Prohra Magnuse Carlsena, nejlepšího šachisty od dob Garryho Kasparova, možná dokonce od dob Bobbyho Fischera, šokovala celý šachový svět. Už jen proto, že šampion z Norska Carlsen v takových situacích zkrátka neprohrává.

Neberte mě za slovo, Magnus Carlsen má na kontě mnoho proher – a to i když hrál proti mnohem horším hráčům, než je Hans Niemann, aktuálně 40. hráč světového žebříčku. Jenže jeho prohry většinou patří do světa rychlých online her, které Carlsen sem tam hraje pro zábavu a pro své fanoušky. 

V kontextu over-the-board hry, tedy hry živé, té nad šachovnicí, navíc v jednom z nejprestižnějších světových turnajů, je Carlsenova prohra proti hráči s elem pod 2700 (právě tato úroveň odděluje takzvané super-velmistry) bez nadsázky fantastická.

Šachy, zvlášť ty na vrcholové úrovni, totiž nejsou žádným dílem náhody. Ta nehraje téměř žádnou roli. Naopak, pilíře úspěchu jsou v zásadě tři: talent na logické uvažování, paměť na teorii a na odehrané partie a do třetice kvalita přípravy na jednotlivé oponenty. Ve všech oblastech přitom Carlsen devatenáctiletého streamera Niemanna jasně převyšuje, ostatně, i proto je už téměř dekádu neotřesitelnou světovou jedničkou.

sinfin.digital