Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Kandidátem na premiéra až do smrti. Babiš mění i vinou Zemana poměry. Komentář V. Dostála

Kandidátem na premiéra až do smrti. Babiš mění i vinou Zemana poměry. Komentář V. Dostála

Andrej Babiš i nadále odmítá byť na chvilku variantu, dle které by se jeho hnutí ANO zachovalo jako politická formace, která si je vědoma zcela elementárního předpokladu jakékoli politické práce: schopnosti uzavírat kompromisy. Na nic takového se předseda hnutí a premiér v demisi nechystá. A popravdě řečeno: v danou chvíli k tomu nemá ani důvod. Čas i prezident jsou na jeho straně a tudíž mu nic nebrání v tom, aby do médií vypouštěl nejapné vtipy o tom, kterak je a bude v hnutí – jehož je zakladatelem a neomezeným pánem – pouze on kandidátem na premiéra. A to prý až do jeho smrti. Přesně tak to Babiš ve středu řekl.

Nejen proto je zřejmé, že o politice navzdory tlachům o „makání pro stát a pro lidi“ uvažuje podobně jako o podnikání, tedy především kořistnicky. Dobyté kóty opouštět nemíní, na úřadu vlády se mu zalíbilo. Co na tom, že nemá většinu k tomu, aby v parlamentu prosazoval dlouhodobý a koherentní politický program. Ba co víc, jeho vláda de facto něčím, co by aspoň vzdáleně program připomínalo, nedisponuje. Což jí ale nebrání v tom, aby hledala cesty, jak měnit i tak závažné zákony, jako je ten o státní službě.

Nejstrašnější na tom je, že neexistuje mnoho způsobů, jak do stávající situace vnést jakoukoli dynamiku. Sněmovna je roztříštěná a prezidentovi tento patový stav maximálně vyhovuje. Pokud po volbách pospíchal s odvoláním Bohuslava Sobotky a pověřením Babiše sestavením vlády, měl k tomu minimálně dvojí motivaci, která mu dneska chybí: pomstít se a zbavit nenáviděného Sobotky a pracovat s předsedou hnutí ANO tak, aby nejprve nenominoval nikoho do prezidentské volby a vzápětí se mu odvděčil za vstřícnost a podpořil ho před jejím prvním i druhým kolem. Celkové aranžmá a časový sled událostí navíc Miloš Zeman tlačil k tomu, aby celý proces prvního pokusu sestavení vlády kulminoval právě v týdnu před prezidentskou volbou. Vlastně si na tom postavil kampaň. A dosáhl svého cíle.

Nyní je ale po volbách a Zeman hodlá po lednovém zápřahu tak leda odpočívat. Jinak si snad ani nelze vysvětlit jeho dnešní výrok tlumočeny předsedou KSČM Vojtěchem Filipem, dle kterého se do druhého pokusu o sestavení vlády vloží až tehdy, pokud se i na začátku letních prázdnin ukáže, že vyjednávání politických stran zastoupených v dolní komoře nikam nevedou. Čtete dobře: řekl prý „na začátku letních prázdnin“. To znamená nějakých osm měsíců po řádných volbách. Jde o donedávna zhola nepředstavitelnou aroganci ve vztahu k našim ústavním zvyklostem i textu Ústavy.

A pokud tu a tam, a opět zcela podle situace, tvrdí, že bude požadovat 101 podpisů pro vládu, musíme to číst podle stejného klíče a tedy v žádném případě tak, že se vrací k nějaké zavedené nebo ustálené praxi. Naopak, v jeho rejstříku jde o zcela účelový nástroj, který používá nikoli jako páku na Babiše, nýbrž na všechny ostatní. Po volbách se chtěl zbavit Sobotky, po Babišovi tudíž v danou chvíli nic takového nepožadoval. Ostatně by ho v takovém případě premiérem nejmenoval nejspíš dodnes.

Zeman tak opakuje scénář z roku 2013, kdy instaloval svou vládu Jiřího Rusnoka, aniž by svůj postup koordinoval s Poslaneckou sněmovnou. Také po Rusnokovi 101 podpisů nepožadoval, ani jeho kabinet by totiž v takovém případě nevznikl, což mu ale nebránilo v tom, aby jenom několik týdnů předtím po pádu Nečase předákům ODS a TOP 09 vzkazoval, že pokud mu 101 notářsky ověřených podpisů nepřinesou, na druhý pokus mohou zapomenout. Tehdy neuspěl, nedisponoval totiž dostatečnou mocenskou bází v dolní komoře. Teď je tomu ale jinak, má Babiše. A nejen jeho. Jsou to ale hlavně oni dva, kdo parlamentní demokracii, jakou Česká republika je, proměňují v jakýsi hybridní poloprezidentský režim.

Režim, ve kterém může téměř neomezeně dlouho úřadovat vláda bez důvěry, režim, kde je ministerským předsedou trestně stíhaný politik, režim, ve kterém není síla, jež by se takové vlády dokázala zbavit, režim, ve kterém tomu prezident navzdory slibu věrnosti Ústavě nečinně přihlíží, a nakonec taky režim, ve kterém si premiér v demisi utahuje z novinářů, že je to pouze a jenom on, koho bude jeho hnutí prosazovat na post premiéra.

Kam až to může zajít, nevíme. Představit si ale lze několik základních scénářů: nejčernější spočívá v tom, že se Babiš nedohodne s žádnou z tradičních politických stran a někdy v červnu zjistí, že mu zbyli pouze komunisté a Okamura. Pokud by přece jen k nějaké formě aliance s Okamurou svolil, nelze vyloučit, že to skončí završením výše nastíněné proměny politického režimu. K ústavní většině nemá hnutí ANO s KSČM a SPD zas tak daleko. Vládou v mantinelech jakés takés parlamentní demokracie by byla dohoda Babiše s ČSSD a jejich společná menšinová vláda s podporou komunistů. Ještě optimističtější – avšak v tuto chvíli realitě nejvzdálenější – by v tomto ohledu byla dohoda ANO s ODS.

Co když ale Babiš prostě neustoupí vůbec v ničem a nikomu, a Zemanovi se v mezičase zalíbí role diváka, který se nemohoucností všech dobře baví? Pak nám nezbývá, než spoléhat, že se dříve nebo později najde nejméně 120 poslanců, kterým docvakne, kterak je veškeré povolební dění jednou velkou a především riskantní bizarností novodobých dějin české politiky, která vychyluje těžiště politiky mimo Poslaneckou sněmovnu, a odhlasují si stejně jako ve zmíněném roce 2013, její rozpuštění. Může to být nakonec jediný způsob, jak čelit uzurpátorské a kořistnické politice tandemu Babiš-Zeman.

Ano, v tuto chvíli jde o bláhovou a nepředstavitelnou variantu, jejíž realizaci by muselo předcházet udržení principiálně odmítavých pozic všech tradičních stran, účinný zahraniční tlak na Babiše, aby neuzavíral spojenectví se stranami situovanými na pravém a levém okraji politiky, a snad i v Česku skoro nepředstavitelné nepokoje a masové stávky. Do letních prázdnin ale zbývají čtyři dlouhé měsíce, během nichž může politickou dynamiku zvrátit zdánlivá drobnost. Třeba se to v létě bude i některým svérázným postavám jevit jako jediná cesta, jak zajistit, aby nám nekonečně dlouho nevládl trestně stíhaný oligarcha bez důvěry za škodolibého přihlížení poťouchlého a pomstychtivého starce na Hradě.

Zkušenost nás ovšem nabádá k tomu, abychom se připravili na nepoměrně truchlivější budoucnost. Nejpravděpodobnější totiž je, že se to tady – jako už mnohokrát v minulosti – zase tak nějak čecháčkovsky upachtí. A to nejen proto, že si většina politických formací s ohledem na svou aktuální kondici přeje cokoli, jenom ne předčasné sněmovní volby.

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1