Kapitulace po 18 měsících: Google ve Francii přistoupil na dohodu s vydavateli. Z čeho se mohou tuzemská média poučit?

KOMENTÁŘ VOJTĚCHA KRISTENA | Po osmnácti měsících Google ustoupil a podepsal s francouzskou vydavatelskou asociací rámcovou dohodu, podle které bude jednotlivá média kompenzovat za přebírání jejich obsahu. Dohoda je pro mediahousy výhrou, ale přesto by neměly bouchat šampaňské předčasně. Zaprvé nejsou známé konkrétní parametry dohody – kolik peněz se bude rozdělovat či váha jednotlivých kritérií. A za druhé je velmi pravděpodobné, že se podobné vyjednávací martyrium bude brzy opakovat i v dalších zemích včetně Česka.

Dohoda Googlu s velkými vydavateli je v mnoha ohledech přelomová, mediální vydavatelství ale vyhráno stále nemají. Publisheři prozatím dosáhli podpisu rámcové dohody, na jejímž základě bude Google média kompenzovat za přebírání jejich textů. Jinými slovy – Google uznává, že za tento obsah musí autorům platit. A to je výhra. 

Ďáblem skrytým v detailu mohou být podrobnosti podepsané dohody. S otazníkem je celková částka, kterou Google vydavatelům plánuje platit, i to, jak bude společnost interpretovat a vážit kritéria, podle nichž se budou peníze rozdělovat. Google na svém blogu zatím uvedl jen to, že „rozdělení peněz bude probíhat na základě kritérií jako jsou přínos k politické a všeobecné informovanosti, dennímu nákladu a měsíčnímu trafficu (počtu čtenářů a zobrazených stránek - pozn. redakce).“

Ostatně že má Google přichystaný ještě nějaký poslední trik v rukávu, naznačuje předešlých osmnáct měsíců, kdy se společnost novým pravidlům vycházejícím z implementované copyrightové směrnice bránila. Google, aby vydavatelům nemusel platit, nejdřív přestal zobrazovat snippety – krátké úvodní části jejich textů. To mu následně zatrhnul francouzský antimonopolní úřadu FCA, podle kterého firma zneužila svou dominantní pozici na trhu, a Google proto musel znovu usednout s vydavateli za stůl, aby dojednal nějakou dohodu. Soudy pak rozhodnutí FCA potvrdily. 

I tak si Google vyložil pravidla po svém. Poté, co jednání se sjednocenými francouzskými vydavateli nikam nevedla, začal se samostatnými nabídkami obcházet největší hráče na trhu. Rozděl a panuj. „Google určitě udělal krok k vyjednávání, na rozdíl od jiných platforem, jejichž ticho je ohlušující. Je to chvályhodné, ale nezdá se, že by pochopil ducha této legislativy. Místo toho, aby hledal férový, odpovědný a transparentní model odměn za autorská práva, snaží se koupit média a vnutit jim vlastní vůli a vlastní model,“ glosoval tehdy přístup Googlu Daniel Křetínský, vydavatel tamních časopisů Elle, Marianne či menšinový majitel deníku Le Monde, proč nabídku Googlu nepřijal (Daniel Křetínský rovněž vlastní web INFO.CZ). Až nyní, po osmnácti měsících od implementace copyrightové směrnice, se Google dohodnul i s francouzskými vydavateli zpravodajských deníků, kteří jsou sdružení v asociaci APIG. 

Lekce pro Česko

Co z francouzské epizody vyplývá pro tuzemské vydavatele? Tři hlavní věci. Za prvé, Google se nevzdá bez boje. Ve Francii se firma rok a půl asertivně bránila tomu, aby vydavatelům platila. Přestala zobrazovat snippety, chtěla rozdrolit trh, vedla soudní bitvy, zdržovala. Je pravděpodobné, že podobnou taktiku zvolí i na dalších evropských trzích, kde postupně začnou pravidla platit. Česko by mělo copyrightovou směrnici implementovat během jara – a vydavatelé tak mají poslední měsíce k tomu, aby se připravili. 

Za druhé, je protentokrát dobré mít stát na své straně. Nebýt různých francouzských úřadů, Google by s vydavateli pravděpodobně zametl. To antimonopolní úřad ho vrátil k jednacímu stolu, to efektivně fungující soudy rychle shodily pod stůl odvolání firmy. To stát dal Googlu jasně najevo, že Francie není Divoký západ, kde může dělat, co se mu zlíbí, a platit za to nulové daně. I tuzemští vydavatelé by se měli snažit dostat stát na svou stranu. Vysvětlovat. Lobbovat. Jisté totiž je, že druhá strana své lobbisty na střídačce nenechá, ostatně za ně utrácí desítky milionů dolarů ročně.  

A za třetí je třeba si uvědomit, že ďábel se často skrývá v detailu. Současná rámcová dohoda je stále velmi mlhavá a řada odpovědí není zřejmá. Kolik peněz se rozdělí? Jakou váhu budou mít kritéria, podle kterých se budou rozdělovat peníze? A jak budou kompenzováni vydavatelé, kteří nejsou sdružení v Asociaci vydavatelů zpravodajského tisku APIG? 

Nejen v českém prostředí pak patří k nejpalčivějším otázka, jak velké úryvky novinářských článků může třetí strana zdarma využít. To jsme viděli před několika měsíci, když na trh přišla služba FlashNews, která úryvky novinářských článků bez dovolení přebírala. Ostatně na INFO.CZ jsme to zevrubně popsali. Implementace evropské legislativy i rámcové dohody se třetími stranami by proto na tyto sporné otázky měly dávat jasné odpovědi – a ne celou situaci dále znepřehledňovat. 

SDÍLET
sinfin.digital