Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Karel Steigerwald: Masarykův stůl, Zemanův zadek a Bůh

Karel Steigerwald: Masarykův stůl, Zemanův zadek a Bůh

Masarykův stůl není ta nejlepší rekvizita, kterou si mohl Miloš Zeman k dnešní inauguraci vybrat. Přitom výběr má dost pestrý, zejména mezi komunistickými prezidenty by se jistě našlo něco vhodnějšího, co by lépe symbolizovalo Zemanovu nekonečnou bizarní originalitu.

S TGM nemá dnešní prezident společného nic. Za jeho stolem se nemůže cítit dobře. TGM neměl Zemanovu pohotovou obhroublost, jeho mstivost, jeho egocentrický sebeobdiv, jeho příklon k autoritativním režimům, jeho známou lhavost a pohrdání lidmi. Masaryk by nikdy nedokázal pohrdat pravdou, vzdělanci a uměním, jako to dokáže Zeman.

A Zeman naopak nemá Masarykovu důstojnost, evropský věhlas, úctu k demokracii, ke svobodě a k vzdělanosti. Jen jedno mají společné. Odvahu stát proti všem. Ovšem jen zdánlivě, Masaryk čerpal odvahu stavět se proti všem z hluboké mravnosti a z niterného vztahu k pravdě, viz rukopisný boj či proces Polenský, kdežto Zeman svou odvahu čerpá z hlubokého hulvátství, které pohrdá vším, co není ono samo.

Myslím, že ani Masarykův stůl se ve společnosti Miloše Zemana nemůže cítit dobře. Dobře si ten inaugurační stůl prohlédněte, jak se ve Vladislavském sále krčí studem. Ale nemějte mu to za zlé, stoly za to nemohou. A pan prezident? Ke stolu mu dali i Masarykovo křeslo. On by si pod zadek strčil klidně i židli samotného Boha, kdyby věděl, kde je taková židle k mání.

Ostatně TGM je náš poslední státník, kterého Zeman ještě nezpeskoval. Dost se tomu divím.

Další články autora najdete na Reflex.cz

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744