Katalánsko se posouvá k násilí. Otázkou je jen, kdy vypukne. Komentář Marka Hudemy | info.cz

Články odjinud

Katalánsko se posouvá k násilí. Otázkou je jen, kdy vypukne. Komentář Marka Hudemy

Blíží se občanská válka nebo minimálně velké nepokoje, varovala mě před pár měsíci jedna španělská politoložka. Snaha části Katalánců o nezávislost na Španělsku se neobejde bez násilí, tvrdila. Aktuální oslavy ročního výročí referenda o nezávislosti regionu naznačují, že dost možná měla pravdu.

Nejde přitom jen o to, že v pondělí bylo radikálními zastánci nezávislosti zraněno před katalánským parlamentem více než třicet policistů. Nebo o to, že zastánci nezávislosti zablokovali v dopravní špičce několik silnic a také nádraží v Gironě severně od Barcelony, katalánského hlavního města. Nebo že se do ulic Barcelony v pondělí večer vydalo podle velmi střízlivých údajů 180 tisíc lidí a pochodovali za nezávislost.

Je to samozřejmě důležité, protože to ukazuje přetrvávající ochotu zastánců katalánské nezávislosti nechat se zmobilizovat (a to dokonce i k násilným akcím). Předně to ale vypovídá o tom, že „staří“ zastánci katalánské nezávislosti, kteří byli proti násilí, ztratili vliv a nastoupila nová skupina separatistických vůdců, která už se podobných praktik tolik neštítí. Zatímco bývalý katalánský premiér Carles Puigdemont, toho času v exilu, násilí proti policistům odsoudil, stejně jako jeho vicepremiér Oriol Junqueras, který je ve španělském vězení, současný katalánský premiér Quim Torra už nebyl tak rezolutní.

Torra naopak pochválil separatistickou organizaci Výbory pro obranu republiky, která uspořádala většinu pondělních akcí včetně blokády silnic a železnice. Podle něj má „vytrvat v nátlaku“. Torra sám je totiž pod tlakem radikálů z ulice a těm už nestačí, že je v rétorické rovině „pro nezávislost“. Chtějí vidět jasné kroky tímto směrem a odmítají jednání se Španělskem. Ztrácí se prostor pro kompromis a lidé se radikalizují.

Nabídka nového španělského premiéra Pedra Sáncheze, že vypíše nové referendum o větší autonomii Katalánska, už v této situaci oslovuje málokoho. Přitom ještě před pár lety by na to s radostí kývla podstatná část Katalánců. Pro pořádek dodejme, že premiér ani nemůže plebiscit podle současného znění ústavy vyhlásit. Navíc na něj tlačí další politické strany i opozice v jeho vlastní straně, aby přestal dělat separatistickým Kataláncům ústupky.

Nastává klasická situace, kterou známe z historie. Mizí umírnění zastánci kompromisu, separatisté se stále více radikalizují, ústupky centrální vlády, které přicházejí pozdě, už málokoho uspokojí. V takové situaci většinou propuká násilí. Zvláště, když se části Katalánců zdá, že Baskové získali i za pomoci násilných akcí teroristické separatistické organizace ETA (katalánští teroristé byli oproti ní méně početní amatéři) větší míru autonomie než oni. Tedy, že násilí funguje.

Může to trvat týdny či měsíce, než padne první výstřel či vybuchne první bomba, ale současný trend k tomu neomylně směřuje. Zda se potom podaří španělské centrální vládě separatisty potlačit, nebo naopak Madrid kývne na samostatné Katalánsko, je otázkou budoucnosti. Každopádně pokud se něco nezmění, čeká Španělsko velmi problematické období včetně v Evropě nyní zřídka vídaného násilí.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud