KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | V Evropské unii se nerozhoduje na summitech, tam už bývá takzvaně „vymleto“. V tom obřím úlu s tisícovkami byrokratů coby pilných včeliček je každá myšlenka a politika sbírána, preparována a nakonec servírována. Zda jde o medy, nebo jedy, je věc názoru, v každém případě nejvyšší činitelé musejí tu mateří kašičku buď pozřít, nebo odmítnout, jinou si nevyrobí. Náš problém má jméno „málo českých včel“.
Často se říká, že Evropská unie má deficit demokracie. Není to tak úplně pravda, ta nejdůležitější rozhodnutí mají pořád v rukách národní volení politici. Problém je v tom, že v každé instituci, která je složitější než odbor poradců premiéra, zuří souboj mezi demokracií a technokracií, mezi politiky a úředníky. V orgánech přímo podřízených a řízených špičkovým ústavním činitelem probíhá de facto ideologický boj o vliv, byrokratické systémy delegují moc jinak – na základě „korporátního kolektivismu“.
Smyslem politiky je změna. Přijde nově zvolená vláda s novými myšlenkami a ty realizuje. Cílem institucí je udržet status quo. „Deep state,“ jak mu říkal Trump, brání demokratické moci se plně prosadit a absolutně ovládnout pole. Do určité míry je tento rozpor zdravý a umožňuje rozumný kompromis mezi pohybem vpřed a zachováním stability a předvídatelnosti veřejné správy. Problém nastává, když „systém“ účinně blokuje prosazení hodnotové politiky, buď proto, že je stižen byrokratickou sklerózou, či korumpován střetem zájmů.
Ministři Fialova kabinetu nyní narážejí na to, čemu se trefně říká „agrofertizace“. Po jejich nástupu jsem psal: „Po osmi letech řádění Agrofertu ve státní správě má kabinet proti sobě de facto nepřátelský úřednický aparát. Nelze vládnout, pokud všechny klíčové posty, ze kterých se řídí státní mašinérie, má v rukách opozice. Ministr nezmůže nic, když jeho rozkazy budou bojkotovány a sabotovány… Tento absurdní stav se samozřejmě musí změnit masivními a hlubokými personálními změnami.
Na výkonu vlády je vidět, že se jí zatím nepodařilo zbavit se Babišových lidí. Ať už překážejí úmyslně či z neschopnosti, úřednické „zprocesování“ zásadních politických úkolů trvá neúnosně dlouho, což je špatné vždy a uprostřed inflační krize dvojnásob. Chápu, že vzhledem k mizernému služebnímu zákonu (na což jsem také upozorňoval), se čistky nedaří provést rychle. Ale mělo by se o tomto problému alespoň mluvit, protože je dost zásadní a vlastně nám pořád vládne Agrofert, aspoň na byrokratické úrovni.
