Kdo, s kým a za kolik. V debatě o Číně zaniká to podstatné

KOMENTÁŘ MATYÁŠE ZRNA | Dozvuky návštěvy předsedy Senátu Miloše Vystrčila na Tchaj-wanu se mění v orgie moralizování a infantilismu. Když Číňané odmítli klavíry od firmy Petrof a ta zveřejnila očekávaně opatrné prohlášení (asi doufají, že tam ještě něco prodají), pustili se do ní lidé na sociálních sítích, jak to, že Čínu nekritizuje a jak to, že s ní vůbec obchoduje. Jak víme, klavíry nakonec koupil miliardář Karel Komárek. I on to schytal ze všech stran za to, že si tak kupuje levnou reklamu. A nemohl chybět Pavel Novotný, který nevynechá jedinou příležitost, aby nezdůraznil svůj hrdinný postoj k Moskvě nebo Pekingu. V debatě ale zaniká to klíčové – co jsme schopni ochotni proti nezdravé závislosti na Čině dělat, s kým jsme ochotni se spojit a co jsme připraveni obětovat.  

Pro naši debatu o Číně je bohužel typické, že si v situaci, kdy na viníka (Čínu) nedosáhneme (a Ujgurům ani Hongkongu pomoci nemůžeme), najdeme náhradního viníka, na kterého lze bezpečně naložit všechny hříchy jako na starozákonního kozla. Tím viníkem se stávají firmy, které si dovolují s Čínou obchodovat. Hlavním zlounem je pochopitelně PPF, ale jak vidno i pouhý výrobce klavírů se může stát spoluviníkem. Nějakým způsobem z toho (zatím) vypadává Škoda, která přitom s Čínou obchoduje nejvíc a může případnými sankcemi nejvíc ztratit.

Smrt Babiše a Zemana je v zájmu Česka. Je mi líto, že mě Vystrčil nevzal na Tchaj-wan, říká Novotný

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital