Kdo slepí rozpadlý stát? Češi už nevidí nikoho, kdo by je vyvedl z krize

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Virus na vrcholu, důvěra na dně. Nastupuje další, zřejmě zatím nejhorší vlna pandemie a politici se stále více zaměstnávají vzájemnými rozmíškami. Lidé nechtějí v čele krizového řízení země vlastně nikoho z nich. Stát se nám rozpadá pod rukama a na obzoru není vidět nikdo, kdo ho slepí.

Senát ve středu večer vrátil sněmovně návrh pandemického zákona, čímž nás dostal do situace, že se tato předloha jen tak tak stihne schválit dřív, než má skončit nouzový stav a než se případně dostaneme do vakua, kdy budou chybět nástroje pro boj s epidemií. Otázka zní, zda ta úprava nyní není zbytečná…  

Nadbytečná je ovšem celá odyssea kolem této normy, kterou potřebují hlavně politici. Ti si tak řeší spíše své problémy, selhání, neschopnost a uspokojují vlastní ješitnost, přičemž občany si berou jako rukojmí, obelhávají je a ještě se bijí v prsa, jak to všechno zařídili. Pandemický zákon je totiž něco jako chytrá horákyně. Nebo kulatý čtverec. Politici  nalhali voličům, že s ním bude země jak bezpečná, tak rozvolněná, což je nonsens. Během jeho projednávání to vyšlo najevo a politici místo uklidnění všech dosáhli pravého opaku – naštvali jak zavírače, tak popírače.

Nakonec se snad vláda s opozicí přeci jen dokáží shodnout na pokračování nouzového stavu, pokud kabinet zdůvodní účel karanténních opatření. Kdyby Andrej Babiš s poslanci vyjednával včas, nebo kdyby ho k tomu „Pětka“ donutila, mohli jsme mít dohodu už před hlasováním 11. února a ušetřit si zbytečnou anabázi včetně soudního napadení ústavnosti vládního postupu. Každému, kdo sledoval data, muselo přece už tehdy být jasné, že musíme spíš přitvrdit, a ne rušit stav nouze. Bohužel politici nepostupovali realisticky.

Vláda a opozice ztratily jalovou debatou nad zbytečnou normou čtrnáct dní. Šlo je využít k hledání konsensu na konkrétních opatřeních i k uklidňování občanů, kteří se propadají do bažiny zoufalství a deziluze. Podle průzkumu National Pandemic Alarm, který v pěti zemích dlouhodobě měří dopady krize, vzrostl od konce ledna tzv. index paniky a především alarmujícím způsobem klesla už tak nízká důvěra ve státní instituce - na pouhých 35,5 procentního bodu. Loni v březnu byla skoro dvojnásobná.

Hrozivá čísla. A ještě horší je, že lidé nevidí nikoho, kdo by nás mohl úspěšně provést krizí. Respektive se jim nikdo nenabízí. Plných 36 % respondentů v tomto průzkumu odpovědělo, že nevědí, 11 % uvedlo někoho mimo seznam, 13 % by otěže svěřilo hejtmanům, 12 % hlavní hygieničce. Politici jsou daleko v poli poražených: premiéra Babiše by nechalo řídit stát v čase pandemie 7 % lidí, jeho exporadce Prymulu 6 %, šéfa Pirátů Bartoše 5 %, ministra zdravotnictví Blatného 4 %, ministra vnitra Hamáčka 3 % a předsedu ODS Fialu jen 1 %.

Neboli skoro polovina dotázaných si z dané nabídky možných i nemožných lídrů nevybrala nikoho a jen každý pátý občan si umí představit na postu vůdce v boji s epidemií někoho ze současných vrcholných politiků. To je totální masakr zastupitelské demokracie. Vidíme, že lidé nerozlišují mezi vládními a opozičními představiteli. Nevěří nikomu. Což je důležitá zpráva nejen pro premiéra, ale i pro demokratickou opozici. 

Taktika pouze kritizovat kabinet, ale nepřebírat odpovědnost – třeba formou prodloužení stavu nouze – nese v čase krize trpké ovoce. Není divu, protože (jak jsme již psali) ta se hodí pro běžné situace, ale moc nefunguje v mezních chvílích, když jsou v sázce zdraví a životy občanů. Na volební preference nemusí mít zmíněný průzkum důvěry vliv. Ale přinejmenším naznačuje, že opozice nezískává body. Určitě ne u nerozhodnutých, kteří nejsou vyhraněnými Babišovými fanoušky, ani odpůrci. A jejich hlasy potřebuje, aby upevnila své vedení nad ANO. 

O tom, že se opoziční „Pětka“ přepočítala, svědčí i další výsledek zmíněného šetření, podle nějž kontroverzní nové vyhlášení nouzového stavu bez podpory sněmovny (tedy opozice) schvaluje 46 % občanů, proti je 44 % a 10 % neví. Moderovanější přístup, kdy by demokraté ukázali zodpovědnost a státnickou ochotu nadřadit ochranu celku svým zájmům, by dost možná vyústil ve větší uznání.

Průzkum NPA je dalším důkazem fatálního rozpadu důvěry ve stát. Mnozí se ptají, zda za této situace sebelepší opatření zafungují, pokud je vyhlásí vláda, která nás do tohoto bodu dovedla. Znovu je tak na místě otázka, kterou na INFO.CZ nastolujeme opakovaně: neměl by vyčerpaný a chaotický premiér Andrej Babiš a jeho ministři skončit? Neměla by přijít sestava, která vrátí lidem respekt k institucím a začne skutečně konat? Problém je totiž v kabinetu, jemuž lidi nevěří, ne v legislativě, a dokonce ani ne v konkrétních opatřeních, která jsou obdobná jako u sousedů, kde efektivně snižují počty nakažených a zemřelých.

Musíme obnovit elementární důvěru občanů v orgány státu, a to lze nejlépe zařídit změnou vlády. Jaké máme možnosti? Nejhorší variantou je úřednický kabinet pod taktovkou Miloše Zemana. I někdo typu Jiřího Rusnoka by však dnes získal u lidí větší podporu pro nutná opatření než Babiš. Teoreticky je možná vláda „Pětky“ s tolerancí ANO, ale to nebude chtít jeho šéf a nejspíš ani opoziční lídři. Konečně je možná široká dohoda a sestavení „polopolitické“ vlády podobné té Fischerově po pádu kabinetu uprostřed našeho předsednictví EU.

Poslední možnost se mi jeví jako nejlepší, protože zachová demokratickou kontrolu Sněmovny a umožní nabídnout lidem skutečné vůdce, jimž lze v těžké době věřit. Povolejme zpět bývalé politické lídry, spíš než odborníky bez politických zkušeností. Ani by nakonec nebylo nutné měnit všechny ministry, ale jen ty, kteří se stali symboly nedůvěry lidí ve stát.

Politická scéna má samozřejmě v rukách mnoho dalších možností. Úplným minimem by ovšem měla být dohoda vlády a opozice na řešení krize, která vydrží déle než pár dní a bude lidem srozumitelná. „Něco“ viditelného se už opravdu musí stát. Jinak Česká republika zůstane selhávajícím státem a v říjnových sněmovních volbách nepůjde ani tak o to, komu lidé více věří, jako spíš o to, komu méně nevěří. A naděje, že se podaří slepit rozpadlou zemi, by pak zůstala velmi vzdálenou metou…

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital