KOMENTÁŘ TOMÁŠE ZDECHOVSKÉHO | Rusko čelí v souvislosti s válkou na Ukrajině obviněním z mnoha válečných zločinů, zejména úmyslného zabíjení civilistů, znásilňování či ničení civilních objektů. Méně už se bohužel mluví o deportacích ukrajinských obyvatel do Ruska, které by si zasloužily mnohem větší pozornost už z toho důvodu, že postižená je poměrně velká část ukrajinského obyvatelstva. Podle údajů z 18. června mělo být deportováno z Ukrajiny 1,9 milionu lidí. Není pochyb o tom, že celkové číslo od té doby ještě narostlo.
Lidé z okupovaných území nejdříve procházejí tzv. filtračními tábory, což je v podstatě novodobá obdoba koncentračních táborů. Účelem má být podle tvrzení ruské strany vyhledávání nacistů. Ve skutečnosti jde především o to, aby byla vymýcená ukrajinská identita odvlečených lidí.
Vězni zde čelí bití, mučení a různým formám ponižování. Rusové se snaží za každou cenu dokázat, že jsou Ukrajinci nacisté. Po tom, co lidé projdou „filtrací“, mohou být přesídleni o tisíce kilometrů dále na východ, aby ztratili jakýkoli kontakt s vlastí.
Krádeže statisíců dětí
Mezi odvlečenými nalezneme i děti, které si zaslouží zvláštní pozornost. Nejsou mezi nimi pouze sirotci, ale i děti, které rodiče mají. Rusko se tím fakticky dopouští krádeží dětí. Například podle již smazané zprávy úřadů z Krasnodarské oblasti mělo být 1000 dětí z Mariupolu přesídleno do Ruska, aby byly předány k adopci do ruských rodin v Ťumeni, Irkutsku, Kemerovu a Altajském kraji.
Ve všech případech se jedná o tisíce kilometrů vzdálená místa v oblasti Sibiře. I v případě dětí je cíl zřejmý – poruštit je a znemožnit jim návrat do místa původu. Zmíněná regionální vláda také ve svém příspěvku uvedla, že více než 300 dětí stále čeká na novou rodinu a že občané, kteří se rozhodnou tyto děti adoptovat, dostanou od státu jednorázový příspěvek.
Případy mariupolských dětí však představují jen špičku ledovce. Jedná se o součást rozšířené praxe, kdy ruští vojáci děti oddělují od rodin a sirotky posílají často do vzdálenějších oblastí Ruska. Na tento zločin poprvé upozorňovala Ukrajina už na konci března.
Tehdy její ministerstvo zahraničí informovalo o nelegální deportaci 2389 dětí z okupovaných oblastí Doněcka a Luhanska na východě Ukrajiny. Počet takto unesených dětí každým dnem roste. K 18. červnu to bylo již 307 000 dětí zavlečených do Ruska.
Převýchova jako v Hitlerjugend
Poruštit a důsledně ideologicky zpracovat místní děti je pro Rusy priorita. Věci, jako je třeba oprava poškozených měst, je příliš nezajímají.
Okupační úřady v Mariupolu proto například zorganizovaly tábor pro mariupolské děti ve vesnici Melekino. Rozhodně nejde o žádnou akci, kde by na děti čekal prázdninový odpočinek a kde by aspoň na pár dní zapomněly na všudypřítomnou válečnou realitu. Jedná se o převýchovný tábor, kde se systematicky vymývají mozky.
Dětem je zde vštěpovaná ruská propaganda. Učí se nenávidět Ukrajinu. Objevily se také fotky dětí v uniformách organizace Junarmija, ruské organizace pro vojenskou výchovu dětí, která bývá často přirovnávaná k Hitlerjugend. Ruští okupanti, kteří označují své nepřátele za nacisty, sami uplatňují nacistické metody.
Podle zjištění lidskoprávní organizace Eastern Human Rights Group bylo také rodičům dětí řečeno, že jejich ratolesti budou poslány do dětských domovů, pokud je nyní odmítnou zapsat do okupačních škol. Nejedná se vlastně o nic nového: k podobný praktikám se Rusové uchylovali už dříve na okupovaném Krymu a Donbasu.
Ve šlépějích diktátorů
Putinovo Rusko tak kráčí ve stopách těch nejhorších diktátorů minulého století. Masově deportuje lidi na Sibiř, podobně jako to dělal ve 40. letech minulého století Stalin lidem z okupovaných pobaltských států. Lidi předtím zadržuje v zařízeních nápadně připomínajících koncentrační tábory. Vedle toho se Rusko zjevně dopouští krádeží dětí a snaží se je převychovat.
Připomeňme si, že podobné věci se děly před desítkami let i u nás – po vyhlazení Lidic a Ležáků byly „rasově vhodné“ přeživší děti předány do německých rodin k poněmčení. Víme, jaké byly metody nacistů, a vidíme, že Rusku dnes nejsou vůbec cizí.
Vzhledem k počtu lidí postižených tímto ruským chováním by si deportace Ukrajinců na Sibiř a krádeže dětí zasloužily mnohem větší pozornost. Škoda, že se věci pořádně nechopila třeba taková Amnesty International, která byla jinak schopná vytýkat bránící se ukrajinské armádě, že svojí taktikou prý ohrožuje civilisty.
Tím AI nahrála ruské propagandě a pochopitelně za to sklidila kritiku z mnoha stran. Zmínky známé lidskoprávní organizace o dění na Ukrajině jsou nyní spíše skromné. Její česká pobočka má aktuálně na svých stránkách jen vcelku stručný popis některých ruských zvěrstev za posledního půl roku. Vzhledem k celkovému rozsahu všech možných válečných zločinů, které se ze strany Ruska odehrály, je to žalostně málo. Třeba se jednou dočkáme.
Autor je europoslanec za KDU-ČSL
