„Když procházíš peklem, nezastavuj se.“ Chybí nám Churchill, který by sestavil „válečný“ kabinet pro časy covidu

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Když před tři čtvrtě stoletím Winston Churchill přednesl v americkém Fultonu svůj nezapomenutelný projev, promluvil muž, který se nikdy nebál převzít odpovědnost. Ne vždy ho za to jeho země oceňovala. Ale když bylo nejhůř, povolala ho do služby. Česko prožívá nejhorší chvíli své historie a stejně jako Velká Británie v roce 1940 má v čele naprosto neschopného premiéra. Leč nějaký náš Churchill nikde…

V čase, kdy se nacistický virus šířil Evropou, bylo už každému ve Spojeném království jasné, že této hrozbě nelze dále čelit s Nevillem Chamberlainem. Každému, kromě něj. Muž, který Mnichovskou dohodu ohlásil slovy „peace for our time“ se stejnou sebejistotou, s jakou Andrej Babiš tvrdil, že jsme „best in covid“, se cítil uražený, že ho národ nechce. „Mír pro naši dobu“ se ukázal být stejnou iluzí jako holedbání našeho mikromanažera, že vše zvládne a za vše nese odpovědnost.

Nějaký Chamberlain či Babiš se najdou vždy, daleko hůře se hledají Churchillové. V květnu 1940 se hrdý Albion nacházel na pokraji totální katastrofy. Zdálo se jisté, že kdo se za této situace chopí otěží vlády, z toho bude záhy politická mrtvola. Proto lord Halifax, favorit na post premiéra – a to jak u vlastní strany, tak u krále – nabídku odmítl. Nechtěl se rychle stát nepopulárním, a tak za sebe sám navrhl „outsidera“ Churchilla.

V té době už byl „tvrdohlavý tlouštík“ vlastně v politickém důchodu. Přesto nezaváhal, bral tuto příležitost jako dlouho očekávanou možnost konečně ukázat své kvality tváří v tvář velké výzvě a prokázat službu národu. Dnes už víme, že svou roli zvládnul způsobem, jakým se zapsal do dějin coby ikonický válečný premiér. Ale tehdy mu, snad kromě jeho ženy, nevěřil takřka nikdo. Král ho nesnášel a vlastní konzervativní strana ho brala jako dočasné řešení – a až se znemožní, nahradí ho Halifaxem.

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital