Když to vláda voře, kde se dá, musí mít rozum alespoň lidé. Ale co když ho nemají?

 FOTO: Profimedia

Martin Malý

26. 10. 2020 • 07:00
KOMENTÁŘ MARTINA MALÉHO | Doslova pár hodin po srdceryvných projevech a omluvách, že se musí zavřít to či ono a že venku jedině s rouškou, do restaurace vůbec a v autě bez roušky jen s rodinou, načapá Blesk samotného Prymulu, jak leze z restaurace, co měla být zavřená, bez roušky jde k autu s řidičem a bez roušky odjíždí. Krystalická esence papalášství, ještě ryzejší než „vyhladovělé prase“ Vráti Mynáře nebo služební auto Pokorné Jermanové.

Slíbil jsem editorům, že nebudu sprostý, tak snad jen – tohle nebylo netaktické, tohle nebyla ani chyba, tohle bylo mnohem horší: tohle byla naprostá pitomost. Ale naprostá!

Můžeme teď spekulovat, o čem účastníci rokovali, že bylo nutné jít do restaurace. Můžeme spekulovat o tom, čí hra je v pozadí a kdo koho chtěl sestřelit, případně použít Hanlonovu břitvu a smířit se s tím, že to byl projev kromobyčejné hlouposti. To ale není podstatné. Já vím, že političtí komentátoři asi nebudou souhlasit, ale trvám si na tom, že celá akce napáchala mnohem větší škodu na atmosféře ve společnosti než případný dohodnutý zákulisní kšeft.

Možná za normálních okolností, v normálních časech, bychom se pohoršili nad papalášstvím jmenovaných, rovnějších mezi rovnými, část lidí by se opět utvrdila v tom, že těm nahoře neradno věřit ani dobrý den, a vše by plynulo dál. Ale doba není normální, doba je přecitlivělá a česká společnost je navíc oběť velmi úspěšné hybridní války.

Připomeňme si: hybridní válka nemá za účel získat obyvatelstvo zájmové země na svou stranu. V hybridní válce je nejdůležitější efekt rozklad společnosti a společenských struktur. Nejde o to, aby proti vládě či systému lidi vystoupili; stačí, když ztratí schopnost kriticky třídit informace. Jakmile nevíte, komu máte věřit, přestanete věřit všem.

Do společnosti, úspěšně naštípnuté záplavou nesmyslů, od polopravd o EU po naprosté nesmysly o ploché Zemi a vyhubení lidstva mimozemšťany, přišla s covidem ideální živná půda. Při první vlně se ještě všichni lekli a opatření vlády bylo razantní. Jenže pak vláda svou vlastní liknavostí promrhala nastavený čas, navíc jen málokdo získal zkušenost, že se nakazil, nebo dokonce zemřel, někdo v jeho okolí, a tak druhá vlna nastoupila za úplně jiné situace.

Přiznám se, že podléhám v posledních týdnech pocitům zmaru, které jsem nezažil od tzv. „migrační krize“. Lidé, které jsem měl za příčetné, rozumné, zdravě skeptické a kriticky myslící, mi najednou říkají, že vše je spiknutí. Že se nic neděje, že v nemocnicích nikdo nakažený není, že nikdo neumírá, že si všechno vláda vymýšlí… Lidé, kteří na žádná spiknutí a čipování opravdu nevěří, mi najednou říkají: „V televizi je to nahrané, to nejsou reální doktoři…“

Co se stalo s touhle zemí, s těmahle lidma? Je evidentní, že ještě horší krizí než zdravotní systém prochází společenský systém krizí důvěry. A děsí mě, jak málo stačilo.

Vláda je v rozkladu; vládní nařízení nejsou brána jako nařízení, ale jako hrubý rámec doporučení. Národ se s kreativitou sobě vlastní pustil do vymýšlení způsobů, jak nařízení obejít, jak se jim vyhnout, zkrátka: jak být za chytráka, co přečůral vrchnost! 

Tenhle národní sport, který obvykle patří do rubriky „kuriózní zprávy“, tentokrát není tak nevinný. Tentokrát nás odtáhne do hrozícího průšvihu, který sice nakonec nějak zvládneme, ale bude to všechny stát hodně sil. Bohužel. Na konci bude půlka národa zoufalá, že kvůli těm furiantům, co to s nařízením zase nějak skouleli, všechno trvalo delší dobu a ve výsledku to dopadlo hůř, než muselo, zatímco furianti budou chodit a říkat: „Vidíte? Zbytečně jste panikařili…“

A pak přijde další věc, kvůli které se budeme moci pohádat a jedni druhé přesvědčovat, že jsou idioti.

Asi není čas řešit, kdo za to může. Jestli vláda, která už mnohokrát demonstrovala svoji zoufalost, nebo opozice, nebo politici vůbec, nebo jestli za to může Šmucler s Csákovou a Basikovou, nebo jestli za to může jeden každý občan, kterému připadá jako dobrý nápad chovat se, jako kdyby se nic nedělo. 

V leteckém průmyslu se každé neštěstí podrobně rozebírá ne proto, aby se našel viník, ale aby se našel způsob, jak podobné nehodě do budoucna zabránit. Obávám se, že česká společnost není připravená na nic podobného, na nějakou celonárodní diskusi, kde nebudou jedni obviňovat druhé, ale v níž se lidi shodnou na tom, jak podobné věci řešit příště. To se nejspíš nestane. Nevidím tu žádné nadějné signály, že by to bylo možné.

Nevím, co by pomohlo. Ale asi se shodneme na tom, co nepomáhá: nepomáhají takové kopance, jaké předvedl minulý týden ministr Prymula. Schůzka samotná by stačila, ale s každou následnou verzí, co předložili aktéři veřejnosti k věření, byla situace jen horší a horší. Asi jako kdybyste se střelili vlastní pistolí do nohy. Několikrát.

V situaci podobného rozkladu zbývá jen jediné: aby jeden každý přijmul osobní zodpovědnost sám za sebe a udělal všechno pro to, aby se nenakazil. Neděláte to pro vládu; děláte to pro sebe. Na revoluce a rebelie bude dost času příští rok!

Jsme v situaci člověka, který má po operaci týden ležet. Buď to vydržíme, nebo čtvrtý den půjdeme do kuchyně, pátý den na procházku – a pak přijde nutnost reoperace a na té posteli strávíme další tři týdny.

Ano, přinese to nějaké nepohodlí. Nebudete moci dělat to, co normálně děláte. Ano, Vánoce 2020 budou možná ty nejzvláštnější Vánoce, co jste zažili. Možná se všem bojovníkům proti „svátkům konzumu, materiálna a obžerství“ splní jejich sen o tichých svátcích, plných rozjímání…

Prosím, buďte rozumní. Nedělejte potenciálně rizikové věci a nevymlouvejte se na to, že to není zakázané. Nikdo vám nezakázal vrazit si šroubovák do lebky – a přesto není dvakrát moudré něco takového dělat.

SDÍLET