Kerles: Tvrdý byznys s umělým oplodněním. Proč dárkyně vajíček nedostávají medaile | info.cz

Články odjinud

Kerles: Tvrdý byznys s umělým oplodněním. Proč dárkyně vajíček nedostávají medaile

KOMENTÁŘ MARKA KERLESE | Smrt mladé ženy po odběru vajíček na jedné z reprodukčních klinik ukazuje na pokrytectví naší společnosti. Tvrdý byznys s umělým oplodněním schováváme za stejný altruismus jako třeba dárcovství krve.

Vezměme to pěkně popořádku. Dárci krve jsou hrdinové naší doby. Nezištně odevzdávají to nejcennější, co mají, tedy svou vlastní krev, aby zachránili jiné životy. Za to jim patří nejen ohromné poděkování, ale také společenská úcta. Pravidelní dárci dostávají od Červeného kříže za určitý počet odběrů Jánského plakety, zajímají se o ně média, někteří z nich občas vystoupí v televizi či rádiu, aby k dárcovství motivovali další. A v republice se zřejmě nenajde jediný člověk, který by si dárců krve nevážil. Právem.

Existuje ale ještě další, velmi početná skupina dárců, respektive dárkyň. Jedná se o ženy či dívky, které darují část svého těla, konkrétně vajíčka, jiným ženám, jimž nemoc či úraz nedovolují otěhotnět s vlastními vajíčky. Komu vlastně tyto dárkyně pomáhají, vysvětlují reprodukční kliniky většinou hodně emotivně. Příkladem může být třeba klinika Europe IVF International, která jako desítky podobných zařízení v Česku vyzývá dívky k dárcovství. Na stránkách kliniky se doslova píše:

„Je stále více žen, které ne svojí vinou, nemohou otěhotnět s vlastními vajíčky. Do této skupiny patří ženy po operacích, po léčbě zhoubných nádorů, s geneticky podmíněnými chorobami, ženy s předčasným selháním vaječníků, kdy vaječníky předčasně přestanou plnit svou funkci. Jediná šance pro tyto ženy k tomu, aby naplnily svou mateřskou touhu, je darované vajíčko.“

Počet dárkyň, které prosbu o dárcovství vajíček vyslyší, v Česku rapidně přibývá. V roce 2007 jich ještě bylo 675, v roce 2016 už více než 5000 (novější statistika není k dispozici). Z tohoto pohledu patří Česká republika vedle Španělska k nejvíce altruistickým zemím světa, zřejmě nikde jinde tolik dívek nezištně nepomáhá k mateřství jiným ženám jako v Česku. Oficiálně totiž za svou službu nemohou dostávat žádnou odměnu, obchod s lidskými orgány (za účelem zisku) je podle mezinárodních dohod přísně zakázán.

Plaketa za dárcovství

Tak proč nedostávají dárkyně vajíček plakety, proč jim televize nevěnuje děkovný pořad, proč ženy, které darovaly vajíčka třeba už pětkrát za sebou, nejsou mediální hvězdami? Není to divné? Není. Odpověď je jednoduchá. Dárcovství vajíček v Česku nemá s altruismem v naprosté většině nic společného. A všichni to vědí, nejedná se o žádné tajemství.

Dárkyně nemohou oficiálně dostávat odměnu, kliniky jim ale platí takzvanou úhradu nákladů, spojených s lékařským výkonem, až do výše 30 000 korun. Motivaci pak dokáží zvýšit třeba nabídkou účasti v dotazníkovém šetření za třítisícovou částku. Nikdo tedy vajíčka oficiálně neprodává, za pět odběrů (maximum doporučované lékaři) si lze postupně vydělat až 150 000. To je ale pouze doporučení, některé ženy se přiznávají k ještě početnějšímu dárcovství.

Samozřejmě, existuje celá řada žen, které darují jako v minulosti vajíčka z altruistických důvodů. O tom, že by se počet takových nezištných dárkyň zvedl za posledních dvanáct let minimálně desetkrát, lze ale s úspěchem pochybovat. Z dárcovství vajíček se v Česku stal z velké většiny zcela regulérní obchod s lidskými orgány.

Podle poslední dostupné statistiky Ústavu zdravotnických informací (ÚZIS) darovalo v roce 2016 v Česku vajíčka 5 366 žen, až na osm výjimek se jednalo výhradně o Češky. Na straně příjemkyň je ale poměr přesně opačný. Z celkem 5 574 žen, které v Česku podstoupily umělé oplodnění s pomocí darovaných vajíček, bylo 88,1 % (!) cizinek.

Jinými slovy. Mladé české dívky a ženy v naprosté většině nepomáhají k dítěti českým párům, ale slouží jako zásobárna vajíček pro celou Evropu. Důvod je jednoduchý a spočívá v benevolentních zákonech. V Německu je tento druh dárcovství zcela zakázaný (což je zase jiný extrém), ve Francii sice dovolený, ovšem jako skutečně ryze altruistický akt. Dárkyně mají nárok na stejnou úhradu nákladů jako dárci krve. Nic víc. A podobná omezení platí i v dalších státech.

Vajíčka pro „babičky“

Česko je díky výhodnému poměru výše „úhrady nákladů“ na dárcovství vajíček k průměrnému platu doslova rájem „oplodňovací turistiky“ v celé Evropě. A to i přesto, že mezinárodní úmluvy jakoukoliv finanční motivaci k darování částí lidského těla striktně zakazují. Jenže byznys je byznys. Podle některých odhadů nabízí služby reprodukční medicíny v České republice v poměru k velikosti země vůbec nejvíc reprodukčních klinik v EU.

Nejde ale jen o to, že české kliniky a jejich dárkyně „obsluhují“ (oficiálně z altruistických důvodů) především cizinky. Jde také o věk příjemkyň. Podle oficiálních lékařských statistik potřebuje darované vajíčko ve snaze o početí dítěte maximálně do 5 % žen v produktivním věku, tedy mladších 40 let. Jinými slovy: velká část žen, které v Česku využívají služeb dárkyň, má potíže s přirozeným otěhotněním nikoliv kvůli nemoci či úrazu, ale kvůli tomu, že překročily produktivní věk. Sečteno a podtrženo. Dárcovství vajíček v Česku slouží především k naplnění touhy po dítěti u starších cizinek, z nichž některé by mohly být už babičkami.

Je to dobře? Diskuzi o tomto tématu nedávno znovu rozvířilo pozdní odhalení případů úmrtí dárkyně na jedné z brněnských klinik v roce 2015. Až se zpožděním vyšlo najevo, že jedna z dárkyň po odběru na následky zdravotních komplikací v nemocnici zemřela, druhou se lékařům naštěstí podařilo zachránit. Lékaře z kliniky, obviněné ze zanedbání péče, soud zatím nepravomocně osvobodil.

Deník Právo ale včera citoval další dárkyně, které měly po odběru vajíček zdravotní komplikace a kliniky jim údajně zaplatily za mlčení. Ani to však vůbec neznamená, že by byl tento druh „dárcovství“ v poměru k tisícům bezproblémových zákroků nějak zvlášť nebezpečný. Komplikace se mohou vyskytnout v souvislosti s jakýmkoliv lékařským úkonem.

To, že klinika i úřady případ zemřelé dárkyně tak dlouho tutlaly, ale spíše svědčí o neskutečném pokrytectví, s nímž naše navenek „přehumanizovaná“ společnost přistupuje k tak citlivé otázce, jakou je etika obchodu s lidskými orgány. Pokud je dárcovství vajíček v České republice skutečně ryzím altruismem, jak tvrdí kliniky i politici, měla by mít dívka, která zemřela ve snaze pomoci druhým, v Brně pomník. Jestliže ho nemá, je to nepřímé přiznání k tomu, že se místo altruismu jedná o tvrdý byznys. Jen se o tom z „humánních“ důvodů nesmí mluvit.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud