Klaus mladší roní slzy a chce někam patřit. Už patří, mentálně do 19. století. Komentář P. Holce

Petr Holec

Velká státní výročí dokážou z politiků vymáčknout velké věci. Rádi se trumfují ve velkých projevech, které jim napsal někdo jiný. Nebo jako naši prezidenti rozdávají metály svým kamarádům. Anebo prostě jen musí se svými velkými myšlenkami ven jako třeba Václav Klaus mladší. Jako obvykle je pustil mezi lidi prostřednictvím svého blogu na serveru Novinky.cz a vsadím se, že z toho má ještě teď vlhké obě oči.

Nepodezřívám Klause ml., že se do uplakaného národovce z 19. století, co svůj vysněný národ budí po žižkovských hospodách, jen tak stylizuje. Z lásky k našemu vánočnímu kaprovi se salátem, naftové oktávce a vůbec všemu českému se veřejně vyznal už tolikrát, že to asi fakt myslí vážně. Tohle totiž neděláte jen tak, chce to odvahu. Začíná trochu připomínat herce Miloše Kopeckého, který kdysi v televizi podobnými romantickými „verši“ hrdě zatracoval lidi, co svou vlast zradili tím, že utekli před komunismem.  

Teď s tím vším Klaus ml. musel ven znovu kvůli 100. výročí vzniku Československa. První velkou slzu uronil, když naše dobrovolné strategické členství v demokratické EU přirovnal k dobám, kdy jsme nedobrovolně patřili k nacistickému Německu a totalitnímu Sovětskému svazu. „Další období, kdy česká vlajka nevlaje hrdě sama – zažíváme dnes. Visí nám pod kontrolou modrého praporu panevropské ideologie,“ píše. Chudák vlajka.

Juchelka: Evropa vymírá a z mužů se automaticky dělají násilníci. Zdravý rozum se vytrácí

sinfin.digital