Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Klaus mladší roní slzy a chce někam patřit. Už patří, mentálně do 19. století. Komentář P. Holce

Klaus mladší roní slzy a chce někam patřit. Už patří, mentálně do 19. století. Komentář P. Holce

Velká státní výročí dokážou z politiků vymáčknout velké věci. Rádi se trumfují ve velkých projevech, které jim napsal někdo jiný. Nebo jako naši prezidenti rozdávají metály svým kamarádům. Anebo prostě jen musí se svými velkými myšlenkami ven jako třeba Václav Klaus mladší. Jako obvykle je pustil mezi lidi prostřednictvím svého blogu na serveru Novinky.cz a vsadím se, že z toho má ještě teď vlhké obě oči.

Nepodezřívám Klause ml., že se do uplakaného národovce z 19. století, co svůj vysněný národ budí po žižkovských hospodách, jen tak stylizuje. Z lásky k našemu vánočnímu kaprovi se salátem, naftové oktávce a vůbec všemu českému se veřejně vyznal už tolikrát, že to asi fakt myslí vážně. Tohle totiž neděláte jen tak, chce to odvahu. Začíná trochu připomínat herce Miloše Kopeckého, který kdysi v televizi podobnými romantickými „verši“ hrdě zatracoval lidi, co svou vlast zradili tím, že utekli před komunismem.  

Teď s tím vším Klaus ml. musel ven znovu kvůli 100. výročí vzniku Československa. První velkou slzu uronil, když naše dobrovolné strategické členství v demokratické EU přirovnal k dobám, kdy jsme nedobrovolně patřili k nacistickému Německu a totalitnímu Sovětskému svazu. „Další období, kdy česká vlajka nevlaje hrdě sama – zažíváme dnes. Visí nám pod kontrolou modrého praporu panevropské ideologie,“ píše. Chudák vlajka.

Klaus ml. samozřejmě není úplně originální, místo sociálních sítí a různých webů tentokrát vykrádá svého otce, bývalého premiéra a prezidenta. I ten rád přirovnává bohatou a demokratickou EU k někdejšímu bídnému a totalitnímu Sovětskému svazu, dobu protektorátu si zatím ale odpouštěl. Syn táhne myšlenkovou káru otce dál. A nějak v tom buditelském záchvatu zapomněl, že jsme do EU kdysi vstoupili dobrovolně a dokonce i v referendu, což je nejvyšší modla jeho stále většího oblíbence Tomia Okamury. A že naše členství taky pořád podporuje většina lidí, i když se Klaus ml., Okamura i další snaží o opak sebevíc.

EU může trpět tisícem nejhorších ideologií, stejně jako národní státy. Pořád ale lidem dokáže zajistit lepší život, než kdy mělo Československo i Česko, když zrovna nepatřilo do žádného většího spolku. Kdyby EU byla opravdu Sovětský svaz, dělají Italové místo Ferrari Škodu 136 Rapid a v Mnichově právě odchytávají mouchy nového moskviče, než ho pošlou na veletrh v Kazachstánu. Což je vlastně mentální obzor Klause ml.: před časem zavelel k vystoupení z EU, i když nám to přinese pokles ekonomické úrovně.

Druhou velkou slzu Klaus ml. uronil, když se zamyslel nad lidmi, „co někam patří“ (domů), a těmi, „co patří kamkoli“. Ani v tom není originální a pro změnu vykrádá nejen britskou premiérku Theresu Mayovou. Ta kdysi pronesla projev, na který by nejradši zapomněla, v němž proti sobě postavila lidi patřící „někam“ a ty patřící „nikam“.

Vlastně Klause ml. svým způsobem obdivuju: i v 21. století dokáže mentálně žít v 19. století. Možná už brzy doma najde nějaké původní rukopisy dokazující naši národní velikost. Třeba že jsme „tuzemák“ objevili dávno předtím, než jinde začali pálit rum.

Nic proti vlastenectví. Většina lidí jsou vlastenci automaticky, jen si to jako Klaus ml. nemusejí připomínat i při nakupování. Patří prostě „domů“, i když si na večer domů radši koupí francouzské víno. A stejně tak samozřejmě existují lidé, kteří „domů“ patří o něco míň než ostatní, protože je život poslal kolem světa. Chápu, že to Klaus ml. úplně nechápe. Rád se teď romanticky vrací do komunistického dětství plného samých výborných věcí, kdy život Čechy poslal z rodiště maximálně tak na sídliště. Ano, byla to krásně jednoduchá doba, neexistovalo žádné kosmopolitní zmatení.  

Jeho otec, než se i on začal vracet do dětství, kdysi hlásal volný trh. A ten mimo jiné znamená i to, že se třeba v Bejrútu narodíte libanonské matce a francouzskému otci, vystudujete v Americe a poté pracujete v Londýně, protože vám tam nabídnou lepší práci než v Bejrútu. Což je tak nějak i pochopitelné. Ani já teď nejsem úplně originální a pro změnu volně vykrádám příběh novinářky deníku Financial Times. Ta se po projevu Mayové zeptala, jestli je proto nějak horší člověk než Britové, kteří se narodili v Británii a taky tam umřou.

Neřekl bych. Klaus ml. nejspíš ano, podle něj musí správný občan patřit pouze do jednoho místa, jinak je jednoduše „odnikud“. On sám se například stále víc hlásí k proseckému paneláku, kde vyrostl - chce patřit do něj. Proč ne. I já měl v raných 90. letech to (ne)štěstí, že mě tam život zavál do ročního podnájmu. Byli jsme v domě jedna velká rodina, skrz zdi i trubky jsme sdíleli úplně všechno včetně toho horšího. Byli jsme až moc „otevření“, snad proto se teď Klaus ml. tolik „uzavírá“. Pro Česko jako moderní zemi není panelák nejlepší vize.

1080p 720p 360p
Klaus ml. v pořadu Štrunc: Okamurova SPD je demokratická

 

Šokující zjištění vědců: Pokud nejíte sladké, ohrožujete vlastní zdraví

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Výzkum profesora Macieje Banacha z Lodžské univerzity ukazuje, že dieta chudá na sacharidy představuje v dlouhodobé perspektivě riziko pro zdraví. Tým vědců sledoval 11 let více než 24.000 dobrovolníků, mužů i žen. Všichni drželi dietu, ale nikoli stejnou. Když vědci zjistili jejich zdravotní stav, životní styl a výživu, srovnávali rizika předčasné smrti.

Link

Účastníkům studie, kteří nejedli sacharidy, hrozilo o 32 procent vyšší nebezpečí, že zemřou o šest let dříve, než ti, jejichž strava obsahovala hodně sacharidů. Riziko, že člověk podlehne kardiovaskulární chorobě, vzrostlo o 50 procent, jestliže dotyčná osoba konzumovala málo sacharidů či dokonce žádné. U rakoviny bylo riziko o 30 procent vyšší.

Studie také ukázala, že osobám s normální váhou, které se rozhodly držet takovou dietu, hrozilo větší riziko předčasného úmrtí než lidem obézním. Výsledky se potvrdily i poté, co bylo přihlédnuto ke konzumaci alkoholu, kouření, fyzické aktivitě či chorobám jako je vysoký krevní tlak.

Podle autorů studie nejsou tyto výsledky spojeny jen s nízkým přísunem sacharidů. Souvisejí zřejmě i se zvýšenou konzumací proteinů a tuků. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) nadměrná konzumace červeného masa a uzenin bohatých na cholesterol a nasycené tuky přispívá ke vzniku některých druhů rakoviny, zejména střev a konečníku. Tyto látky mají rovněž na svědomí kardiovaskulární choroby. Navíc může hrát roli i snížená konzumace minerálních látek a vitamínů.

Link

Francouzská Národní agentura pro bezpečnost potravin (ANSES) varuje před "klinickými, biologickými a psychickými dopady" spojenými s odtučňovacími dietami. Vzhledem k nedostatku některých živin mohou nastat problémy s kostmi či s metabolismem. V dlouhodobé perspektivě tyto diety vedou k bludnému kruhu, kdy člověk znovu nabere shozené kilogramy.

Jestliže jsou diety chudé na sacharidy v krátkodobé perspektivě účinné, jsou dlouhodobě riskantní a neměly by být doporučovány, varuje profesor Banach. Je totiž důležité nevynechávat jeden druh potravy. Sacharidy, proteiny a tuky jsou pro stravování nezbytné. Podle nutričních poradců je výživová potřeba člověka pokryta, jestliže se strava skládá z asi 50 procent sacharidů, 20 procent proteinů a 30 procent tuků.

-1