Koblovský: Diskuzí o digitalizaci bylo dost, nedělejme z tématu rukojmí politiků | info.cz

Články odjinud

Koblovský: Diskuzí o digitalizaci bylo dost, nedělejme z tématu rukojmí politiků

KOMENTÁŘ PETRA KOBLOVSKÉHO | V uplynulých týdnech se roztrhl pytel s konferencemi, a tím pádem i mediálními výstupy a diskuzemi na sociálních sítích zaměřenými na digitalizaci České republiky. Na podobných konferencích si člověk často připadá zvláštně, neboť průběh vzbuzuje dvojí pocity. Na jedné straně se příspěvky moc pěkně poslouchají. Na druhé straně si však člověk uvědomí, že se tak děje už nesmyslně dlouho. Co nám tedy další digitální smršť přinesla

Začněme těmi pozitivy: Ukazuje se, že politici si již uvědomují, že digitalizace státní správy neznamená překlopení papírových záznamů od dob Marie-Terezie na nějaké velké a drahé úložiště v digitálním prostoru. Že digitalizace není výsledek, ale nástroj pro to, aby komunikace mezi občanem a státem (e-government), ale i mezi státními institucemi (e-governance) probíhala efektivněji. Že digitalizace se obejde přes překlopení informací ve správě státu do digitální podoby v poměru jiném než 1:1, protože drtivá většina historických informací v databázích státu je stejně nevyužívána, takže když – například pro účely soudního sporu – bude v budoucnu potřeba tyto informace obstarat, do archivu se pro ně někdo může vydat tak jako tak.

Ukazuje se také, že si politici, sami v pasti komplikovanosti a roztříštěnosti současných řešení, dobře uvědomují, že digitální stát musí mít naprosto jednoduchý a pochopitelný půdorys, který bude otevřený pro co největší objem a počet řešení.   

Bohužel se však ukazuje i to, že karty na současné politické scéně jsou rozdány tak, že snaha kooperovat s jinou politickou stranou a veřejně o tom mluvit, nota bene jedná-li se o vládu na straně jedné a opozici na straně druhé, vypadá spíše na obvinění z dezerce než na kladné politické body. Proto je možné v kuloárech zachytit přetahovanou o to, kdo bude iniciátorem návrhu, který vlastně všichni chtějí, ale chtějí ho především jako svůj zářez na pažbě. A proto se tak málo mluví o tom, co všechno je potřeba ke skutečné digitalizaci, třeba v podobě potřebné infrastruktury pro rychlé a spolehlivé přenosy dat.

Právě toto vidím jako největší zlo. Zatímco v jiných zemích si výdobytky digitálního státu občané užívají desítky let, neboť tam byli politici bez ohledu na stranickou legitimaci schopni položit vlastní krk za posun společnosti k lepšímu, tady se nekonstruktivně dočítáme o tom, kdo toho udělal více a kdo toho udělal méně. Tohle je nezbytné změnit. Proto mi závěrem dovolte malý vzkaz:

Politici, klidně se dál hádejte o důchody, o ceny dálničních známek, o otevírací dobu v obchodech nebo o výdajové paušály živnostníků. To jsou nevyčerpatelné studnice emocí a politických bodů. Ale z digitalizace státního sektoru si nedělejte rukojmí. Digitalizace státu totiž není jako tetování, které ozdobí tělo. Digitalizace je jako chemoterapie, která vyléčí rakovinu u vážně nemocného pacienta.

Autor je advokát. Působí jako předseda správní rady Liberálního institutu.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud