KOMENTÁŘ: Bělobrádek s Jurečkou poprvé prohráli, lidovci rezignovali na voliče v Čechách

Vratislav Dostál

19. 07. 2017 • 00:04

Úterní zpátečku lidovců ohledně vzniku volební koalice se Starosty lze interpretovat z několika pohledů. Zda se jedná o správné rozhodnutí, budeme vědět definitivně až po podzimních volbách. Už teď ale můžeme říct, že jde o první porážku Pavla Bělobrádka a Mariana Jurečky v čele křesťanských demokratů. Od svého nástupu do čela strany v roce 2010 pouze vyhrávali. Teď po sedmi letech narazili na limity, možná paradoxně nikoli v rámci stranického systému jako celku, nýbrž uvnitř své vlastní strany.

Přestože jsme o ambiciózním projektu, který měl být třetí silou české politiky, dříve napsali, že ho lze číst jako hazard s hlasy voličů, musíme také připomenout, že šlo v jistém ohledu za logický krok, který navazoval na úspěchy lidovců z posledních dvou krajských a loňských senátních voleb. A který také v lecčems připomínal Luxovu strategii z přelomu tisíciletí – i on toužil po tom, aby se z KDU-ČSL stal třetí pilíř české politiky, který by byl přirozeným partnerem, ale zároveň také alternativou, k pravicovému i levicovému pólu české politiky.

Lux i Bělobrádek totiž hledali v odlišných podmínkách odpověď na totožnou otázku: jak může dlouhodobě uspět křesťansky orientovaná strana v nenáboženské společnosti? Josef Lux se pokusil o obrat, který měl z tradičně konzervativního subjektu učinit otevřenou stranu, jejíž ambicí bude schopnost oslovit i městské, z povahy věci liberálnější voliče. Lux si uvědomoval nízkou religiozitu české společnosti. Pod jeho vedením proto lidovci začali akcentovat také sociální nebo ekologická témata. Dalším z podstatných efektů jeho obratu bylo to, že stranu učinil přitažlivou pro osobnosti, jejichž vstup do KDU-ČSL by byl předtím těžko představitelný. Zmínit můžeme třeba Petra Pitharta.

Ani jeden z nástupců jeho odkaz nedokázal rozvinout. Cyril Svoboda, Jan Kasal, Miroslav Kalousek, natož Jiří Čunek nechtěli nebo neuměli na Luxovu strategii navázat a výsledkem byl postupný úbytek voličů, který vyvrcholil v roce 2010, kdy se lidovci nedostali do dolní komory. Kreativně na Luxe navázal až Pavel Bělobrádek. Přesto je nutné zdůraznit, že lidovci navzdory návratu do sněmovny v roce 2013 dlouhodobý úbytek voličů nezastavili. Pokud totiž porovnáme jejich volební výsledek z posledních voleb s volbami v roce 2006 v absolutních číslech, zjistíme, že přišli o padesát tisíc voličů. A navíc: v roce 2006 je volilo 386 706 voličů (7,23 %), už tehdy to bylo ve srovnání s volbami v roce 1998 o více než 150 000 voličů méně. Sečteno podtrženo: KDU-ČSL přišla za patnáct let o 200 000 voličů.

Nástup Pavla Bělobrádka do čela strany v roce 2010 lze přesto označit za pokus tento trend zvrátit. Bělobrádkovo vedení již v krajských volbách v roce 2012 zvolilo strategii, která spočívala ve vzniku širších aliancí s většinou regionálními formacemi. Výsledkem byl mírný nárůst zisků mandátů: Zatímco v roce 2008 získala KDU-ČSL v krajských volbách 56 mandátů, v roce 2012 jich lidovci brali 61. Úspěšnou strategii KDU-ČSL zopakovala také v loňských krajských a senátních volbách. V krajských zastupitelstvech navýšila zastoupení na 70 křesel, senátní volby dokonce vyhrála. V horní komoře nyní KDU-ČSL disponuje šestnácti senátory, z toho jich je ale pouze osm zároveň členy strany.

I takto stručně nastíněná geneze volebních výsledků KDU-ČSL ukazuje, že pokus utvořit alianci se Starosty byl logický a navazoval na předešlé kroky Bělobrádkova vedení strany. Především zástupci silných moravských regionů se ale nakonec zalekli a donutili Pavla Bělobrádka k ústupu. Lze to jednoznačně označit za první prohru nejen stávajícího předsedy KDU-ČSL, ale celého vedení. Zároveň to znamená, že pokud Bělobrádek s Jurečkou snili o expanzi KDU-ČSL někam k dvanácti- nebo patnáctiprocentnímu zisku hlasů, mohou na něco podobného zapomenout.

Vysvětlení je prosté: jakkoli se z jižní Moravy nebo ze Zlínska, kde je KDU-ČSL tradičně ukotvenou stranou, která dokáže konkurovat nejsilnějším subjektům, může utváření předvolebních koalic jevit jako zbytečný hazard, ústupový manévr znamená především to, že lidovci rezignovali na možnost oslovit také voliče v Čechách. A bez nich prostě ve volbách významněji neuspějí. Ilustrovat to lze na výsledku posledních voleb: zatímco na Zlínsku KDU-ČSL získala 13,22 % hlasů, v Ústeckém kraji to bylo jen 2,22 % voličů. V roce 2013 lidovci hranici pěti procent nepřekročili v pěti krajích (Středočeský, Plzeňský, Karlovarský, Ústecký a Liberecký). A pokud půjdou do voleb i letos samostatně, dopadne to skoro jistě podobně.

SDÍLET