Články odjinud

KOMENTÁŘ: Hrůzy v Sýrii hned tak neskončí. Co přijde po nich, může být ale ještě ničivější

KOMENTÁŘ: Hrůzy v Sýrii hned tak neskončí. Co přijde po nich, může být ale ještě ničivější

Petice, protesty i masová hnutí jsou při prosazování změn nesmírně důležité (jak vidíme momentálně třeba v České republice i na Slovensku), nicméně to, co se děje v Sýrii, zejména v oblasti Afrínu, je masivní a mnohostranný geopolitický zápas. Ani dobře míněné a pochopitelné úsilí civilistů z členských států NATO, kteří vyzývají k ukončení hrůz v Sýrii, nebude pravděpodobně mít účinek. Nevím, kdy nebo jakým způsobem konečně dojde v Sýrii k příměří. Obávám se ale, že to bude ještě nějakou dobu trvat a při čekání bude trpět mnoho nevinných lidí.

Afrín představuje geograficky a politicky významný bod. Celý syrský trojúhelník, kterému město dominuje, je jakýmsi kurdským klínem vraženým do Turecka, a to doslova. Tento ekonomicky významný cíp totiž tradičně osidlují Kurdové, kteří se dlouhodobě snaží odtrhnout část svého území od Turecka, což hraje klíčovou roli. Turecko-kurdský konflikt vyvolává násilí na obou stranách a Turecko (stejně jako jiné státy) v návaznosti na to klasifikovalo nejdříve jen určité kurdské skupiny jako teroristické organizace, nyní už za teroristickou považují vlastně jakoukoli organizovanou kurdskou jednotku. To zvyšuje napětí mezi Tureckem a NATO, resp. hlavně mezi Tureckem a USA. Proč?

V posledních syrských válkách se Spojené státy pokoušely bojovat s ISIS a s Asadovým režimem bez výrazného zapojení amerických pozemních sil. Obamova vláda chtěla vytrénovat a nasazovat místní rekruty, nicméně tato snaha skončila velkolepým fiaskem a kolaps zdlouhavého úsilí si vyžádal novou strategii. Především třeba spojení s kurdskými silami tam, kde byly k dispozici. Přestože nemělo nikdy jít o síly napojené nebo podobné teroristickým kurdským skupinám, tento detail Turecko rozporuje či dokonce úplně odmítá.

Zatímco tedy zuřila válka proti Islámskému státu, případně i proti režimu Bašára al-Asada, napjaté postoje USA a Turecka navzájem i vůči Kurdům byly převážně přehlíženy. ISIS byl postupně odstraněn z rovnice a problém týkající se konfliktních postojů Kurdů se tak přesunul do popředí. Další faktory jako neúspěšné svržení tureckého prezidenta Erdogana, ze kterého Turecko viní turecký exil (Fethullaha Gülena) sídlící v USA, v Pensylvánii, a nepravděpodobné zlepšení vztahů mezi Tureckem a Ruskem vyústily v rozhodnutí Turecka napadnout Sýrii vlastní silou a ve spolupráci se syrskými povstaleckými spojenci vyhnat kurdské jednotky z území podél turecko-syrské hranice, které kontrolují (a kde se historicky nacházeli).

Spojené státy se nyní ocitají ve svízelné situaci, kdy neví, jak dodržovat závazek vůči svému tureckému spojenci, a přitom nezničit vztah s kurdským spojencem. Neméně důležitým cílem předejít zatím vůbec největšímu narušení aliance NATO. Právě v tomto okamžiku přichází opět na řadu Afrín.

Afrín leží daleko na západ od Manbiju a je obsazen převážně kurdskými silami, kterým nedávno pro-Asadovy síly slíbily svou pomoc proti Turecku. Mohlo by se zdát, že USA obětují Afrín, aby stabilizovaly svůj vztah s Tureckem a pomohly vyřešit situaci v Manbiju. Uvedení pro-Asadových sil do Afrinu ovšem komplikuje, či dokonce znemožňuje, jasnou cestu k mírovému řešení. Asadův režim považuje turecké úsilí za invazi a za snahu o odejmutí území, afrínský region by totiž byl pro Turecko přínosem v mnoha směrech. Dá se tedy očekávat, že bitva o Afrín bude opravdu dlouhá, drsná a krvavá, a že turecká okupace je pouhý začátek. Navzdory tomu, nebo možná právě proto budí i rozpaky a nechuť spojenců NATO vůbec zasáhnout.

Pojďme na chvíli odhlédnout od dalších proměnných (zástupné války mezi Íránem a Saúdskou Arábií, izraelské zájmy, zájmy Iráku a samotných Syřanů) a načrtnout některé zřejmé cíle tří aktérů zapojených do války v Sýrii:

USA se snaží dosáhnout několika cílů. Zaprvé porazit ISIS. Zadruhé vypudit Bašára al-Asada. Za třetí, nahradit Asadův režim spojeneckým (a doufejme i demokratickým) zřízením. Za čtvrté, nahrazením Asada dostat Rusko pryč ze Středozemí a podkopat jeho postavení v regionu, které si pro sebe vydobylo. Za páté, udržovat dobré vztahy s Tureckem jakožto důležitým spojencem NATO a zároveň s Kurdy, což jsou pro změnu jejich klíčoví regionální spojenci.

Rusko se také snaží o několik věcí. Jednak porazit ISIS a všechny ostatní rebely. Pak také udržet Asada u moci a být za to jasně odpovědné, aby maximalizovalo svůj vliv na něj. Za třetí, dostat se do takové pozice, aby, pokud by se ukázalo, že Asad nemůže vyhrát, ruské zájmy zůstaly garantovány jako součást stabilizované poválečné Sýrie. Dále si v reálu vyzkoušet bojový trénink a otestovat své vojenské a zbrojní systémy v asymetrickém bojovém prostředí skutečného světa. Za další, komplikovat a zvyšovat náklady jakéhokoli amerického cíle v regionu. Vedle toho nalomit vztah mezi USA a Kurdy. A v neposlední řadě přiživit dlouho trvající rozkol v NATO mezi Tureckem a ostatními členy.

Turecko má ovšem také vlastní cíle. Porazit ISIS. Dále zatlačit Kurdy daleko od jejich hranic a stanovit tak ochranné pásmo podél této hraniční oblasti. Třetím úkolem je demonstrovat svou moc a schopnost samostatně prosazovat a dosahovat národních bezpečnostních cílů. Dalším je otestovat si tím vším západ a to, zda podporuje či respektuje turecké zájmy nebo ne. A konečně, pokud Západ tímto testem neprojde, najít alternativní podporu (možná z Ruska).

Porážka ISIS, jediný společný cíl, který v určitém okamžiku spojil všechny tři síly, je nyní prakticky dokončena. To znamená, že bitva mezi jednotlivými mocnostmi nyní teprve začíná. Pokud by se právě teď Turecko stáhlo, došlo by k posílení Kurdů, které vidí jako existenční hrozbu. Rusko zase pochopitelně nově získané pozici v regionu a ve Středomoří, které považuje za první krok k nabytí globálního významu, prestiže i osobní bezpečnosti, opustit nechce. Pro USA by ústup zase představoval opuštění spojenců, ztrátu kredibility a odevzdání regionálního vlivu Rusku. Co tedy přijde dál?

Srovnávání s minulými událostmi je vždy ošemetné, každá situace je jedinečná a komplexní. Historie pro nás ale může být užitečná v tom smyslu, že nám pomáhá vysvětlit, co se děje nyní. Nejpodobnější a historicky nejbližší situace, ke které lze připodobnit válku v Sýrii, je španělská občanská válka. Ta byla opravdu strašlivá sama o sobě, ale to, co přišlo po ní, bylo ještě daleko ničivější.

George Hays II., Ph.D., vedoucí Katedry Mezinárodních vztahů a diplomacie na Anglo-American University v Praze.

 

Kdo je Andrej Babiš mladší? Bývalý pilot, který se přes únos na Krym dostal až do Švýcarska

Kolem osoby Andreje Babiše juniora a jeho údajného únosu na Krym se zatím objevuje více otázek než odpovědí. Informací o synovi českého premiéra a šéfa hnutí ANO ve veřejném prostoru příliš není. Projděte si alespoň základní údaje o jeho životě.

Podle reportáže novinářů ze Seznam Zpráv, kteří s Babišem mladším osobně mluvili, žije dnes politikův syn ve Švýcarsku a drží místní občanství. Před několika měsíci se ocitl podle svých slov nedobrovolně na Krymu, kam ho měl odvést spolupracovník premiéra Babiše Petr Protopopov. Podle Babiše mladšího chtěl premiér, aby jeho syn po zahájení trestního stíhání v kauze Čapí hnízdo zmizel.

Link

Dita Protopopová a její posudek

Šéf hnutí ANO tvrdí, že je jeho syn „psychicky nemocný, bere léky, musí být pod dohledem a žije s matkou ve Švýcarsku“. Na záběrech Seznam Zpráv je opravdu vidět i někdejší Babišova manželka.

Situace ohledně psychického stavu Babiše mladšího ale není úplně jasná. „Posudek“ před časem sepsala lékařka Dita Prototopopová, která za hnutí ANO kandidovala v Praze 8.

5350772:article:true:true:true

Bývalý pilot, který náhle psychicky onemocněl

Podle iRozhlas.cz policisté hodnotí „výmluvu“ Babiše mladšího na zdravotní stav jako účelovou a obstrukční. Odkazují se přitom na to, že ještě nedávno vykonával profesi pilota civilního dopravního letadla Boeing 737. Podle iRozhlas.cz si policisté tento fakt ověřili u Úřadu civilního letectví.

Babiš mladší létal pro společnost Travel Service, z níž měl být podle zpráv médií – například týdeníku Aha! - vyhozen.

Z médií lze ještě vyčíst, že si Babiš junior před několika lety pořídil dům na kraji Prahy za necelých třináct milionů korun. Konkrétně šlo o vilu v pražských Ďáblicích.Link

Nemocná má být údajně i sestra Adriana Bobeková

Prvorozený syn šéfa hnutí ANO se narodil v roce 1983 politikově první manželce Beatě, rozené Adamovičové. Pár má společně ještě dceru Adrianu. Se svou současnou manželkou Monikou má premiér další dvě děti: dceru Vivien a syna Frederika.

Babiš junior i jeho starší sestra figurují ve vyšetřování kauzy Čapí hnízdo. Andrej Babiš v pondělí zopakoval, že psychickými problémy trpí i jeho dcera Adriana Bobeková, konkrétně má jít v jejím případě o bipolární poruchu.

Andrej Babiš mladší: Můj otec chtěl, abych zmizel. Kvůli Čapímu hnízdu mě drželi na Krymu>>>

ONLINE Syn i dcera jsou nemocní, brání se Babiš. Kvůli Čapímu hnízdu chtějí jeho demisi. Sledujte zde>>>

37867