Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

KOMENTÁŘ: Hrůzy v Sýrii hned tak neskončí. Co přijde po nich, může být ale ještě ničivější

KOMENTÁŘ: Hrůzy v Sýrii hned tak neskončí. Co přijde po nich, může být ale ještě ničivější

Petice, protesty i masová hnutí jsou při prosazování změn nesmírně důležité (jak vidíme momentálně třeba v České republice i na Slovensku), nicméně to, co se děje v Sýrii, zejména v oblasti Afrínu, je masivní a mnohostranný geopolitický zápas. Ani dobře míněné a pochopitelné úsilí civilistů z členských států NATO, kteří vyzývají k ukončení hrůz v Sýrii, nebude pravděpodobně mít účinek. Nevím, kdy nebo jakým způsobem konečně dojde v Sýrii k příměří. Obávám se ale, že to bude ještě nějakou dobu trvat a při čekání bude trpět mnoho nevinných lidí.

Afrín představuje geograficky a politicky významný bod. Celý syrský trojúhelník, kterému město dominuje, je jakýmsi kurdským klínem vraženým do Turecka, a to doslova. Tento ekonomicky významný cíp totiž tradičně osidlují Kurdové, kteří se dlouhodobě snaží odtrhnout část svého území od Turecka, což hraje klíčovou roli. Turecko-kurdský konflikt vyvolává násilí na obou stranách a Turecko (stejně jako jiné státy) v návaznosti na to klasifikovalo nejdříve jen určité kurdské skupiny jako teroristické organizace, nyní už za teroristickou považují vlastně jakoukoli organizovanou kurdskou jednotku. To zvyšuje napětí mezi Tureckem a NATO, resp. hlavně mezi Tureckem a USA. Proč?

V posledních syrských válkách se Spojené státy pokoušely bojovat s ISIS a s Asadovým režimem bez výrazného zapojení amerických pozemních sil. Obamova vláda chtěla vytrénovat a nasazovat místní rekruty, nicméně tato snaha skončila velkolepým fiaskem a kolaps zdlouhavého úsilí si vyžádal novou strategii. Především třeba spojení s kurdskými silami tam, kde byly k dispozici. Přestože nemělo nikdy jít o síly napojené nebo podobné teroristickým kurdským skupinám, tento detail Turecko rozporuje či dokonce úplně odmítá.

Zatímco tedy zuřila válka proti Islámskému státu, případně i proti režimu Bašára al-Asada, napjaté postoje USA a Turecka navzájem i vůči Kurdům byly převážně přehlíženy. ISIS byl postupně odstraněn z rovnice a problém týkající se konfliktních postojů Kurdů se tak přesunul do popředí. Další faktory jako neúspěšné svržení tureckého prezidenta Erdogana, ze kterého Turecko viní turecký exil (Fethullaha Gülena) sídlící v USA, v Pensylvánii, a nepravděpodobné zlepšení vztahů mezi Tureckem a Ruskem vyústily v rozhodnutí Turecka napadnout Sýrii vlastní silou a ve spolupráci se syrskými povstaleckými spojenci vyhnat kurdské jednotky z území podél turecko-syrské hranice, které kontrolují (a kde se historicky nacházeli).

Spojené státy se nyní ocitají ve svízelné situaci, kdy neví, jak dodržovat závazek vůči svému tureckému spojenci, a přitom nezničit vztah s kurdským spojencem. Neméně důležitým cílem předejít zatím vůbec největšímu narušení aliance NATO. Právě v tomto okamžiku přichází opět na řadu Afrín.

Afrín leží daleko na západ od Manbiju a je obsazen převážně kurdskými silami, kterým nedávno pro-Asadovy síly slíbily svou pomoc proti Turecku. Mohlo by se zdát, že USA obětují Afrín, aby stabilizovaly svůj vztah s Tureckem a pomohly vyřešit situaci v Manbiju. Uvedení pro-Asadových sil do Afrinu ovšem komplikuje, či dokonce znemožňuje, jasnou cestu k mírovému řešení. Asadův režim považuje turecké úsilí za invazi a za snahu o odejmutí území, afrínský region by totiž byl pro Turecko přínosem v mnoha směrech. Dá se tedy očekávat, že bitva o Afrín bude opravdu dlouhá, drsná a krvavá, a že turecká okupace je pouhý začátek. Navzdory tomu, nebo možná právě proto budí i rozpaky a nechuť spojenců NATO vůbec zasáhnout.

Pojďme na chvíli odhlédnout od dalších proměnných (zástupné války mezi Íránem a Saúdskou Arábií, izraelské zájmy, zájmy Iráku a samotných Syřanů) a načrtnout některé zřejmé cíle tří aktérů zapojených do války v Sýrii:

USA se snaží dosáhnout několika cílů. Zaprvé porazit ISIS. Zadruhé vypudit Bašára al-Asada. Za třetí, nahradit Asadův režim spojeneckým (a doufejme i demokratickým) zřízením. Za čtvrté, nahrazením Asada dostat Rusko pryč ze Středozemí a podkopat jeho postavení v regionu, které si pro sebe vydobylo. Za páté, udržovat dobré vztahy s Tureckem jakožto důležitým spojencem NATO a zároveň s Kurdy, což jsou pro změnu jejich klíčoví regionální spojenci.

Rusko se také snaží o několik věcí. Jednak porazit ISIS a všechny ostatní rebely. Pak také udržet Asada u moci a být za to jasně odpovědné, aby maximalizovalo svůj vliv na něj. Za třetí, dostat se do takové pozice, aby, pokud by se ukázalo, že Asad nemůže vyhrát, ruské zájmy zůstaly garantovány jako součást stabilizované poválečné Sýrie. Dále si v reálu vyzkoušet bojový trénink a otestovat své vojenské a zbrojní systémy v asymetrickém bojovém prostředí skutečného světa. Za další, komplikovat a zvyšovat náklady jakéhokoli amerického cíle v regionu. Vedle toho nalomit vztah mezi USA a Kurdy. A v neposlední řadě přiživit dlouho trvající rozkol v NATO mezi Tureckem a ostatními členy.

Turecko má ovšem také vlastní cíle. Porazit ISIS. Dále zatlačit Kurdy daleko od jejich hranic a stanovit tak ochranné pásmo podél této hraniční oblasti. Třetím úkolem je demonstrovat svou moc a schopnost samostatně prosazovat a dosahovat národních bezpečnostních cílů. Dalším je otestovat si tím vším západ a to, zda podporuje či respektuje turecké zájmy nebo ne. A konečně, pokud Západ tímto testem neprojde, najít alternativní podporu (možná z Ruska).

Porážka ISIS, jediný společný cíl, který v určitém okamžiku spojil všechny tři síly, je nyní prakticky dokončena. To znamená, že bitva mezi jednotlivými mocnostmi nyní teprve začíná. Pokud by se právě teď Turecko stáhlo, došlo by k posílení Kurdů, které vidí jako existenční hrozbu. Rusko zase pochopitelně nově získané pozici v regionu a ve Středomoří, které považuje za první krok k nabytí globálního významu, prestiže i osobní bezpečnosti, opustit nechce. Pro USA by ústup zase představoval opuštění spojenců, ztrátu kredibility a odevzdání regionálního vlivu Rusku. Co tedy přijde dál?

Srovnávání s minulými událostmi je vždy ošemetné, každá situace je jedinečná a komplexní. Historie pro nás ale může být užitečná v tom smyslu, že nám pomáhá vysvětlit, co se děje nyní. Nejpodobnější a historicky nejbližší situace, ke které lze připodobnit válku v Sýrii, je španělská občanská válka. Ta byla opravdu strašlivá sama o sobě, ale to, co přišlo po ní, bylo ještě daleko ničivější.

George Hays II., Ph.D., vedoucí Katedry Mezinárodních vztahů a diplomacie na Anglo-American University v Praze.

 

Vláda stopla utajovaný program, na kterém závisí životy českých vojáků v Afghánistánu

Ministr vnitra Milan Chovanec loni zastavil utajovaný program přesídlování místních tlumočníků, kteří pomáhají českým vojákům na misi v Afghánistánu. Podle zdrojů serveru INFO.cz toto rozhodnutí způsobilo nedostatek klíčových spolupracovníků české jednotky na neklidném bojišti. Vláda tak ohrozila nejen životy afghánských překladatelů a jejich rodin, ale zřejmě i bezpečnost českých vojáků, kteří se bez tlumočníků obejdou jen stěží. Konec programu podle všeho způsobil incident v pražské nemocnici na Bulovce, po kterém byl syn již přemístěného afghánského spolupracovníka obviněn ze znásilnění.

Čeští vojáci jsou zoufalí, tvrdí zdroje serveru INFO.cz. Nedaří se jim do svých služeb získat afghánské tlumočníky, které jsou pro fungování jednotky nepostradatelní. Ti se k Čechům nehrnou, Praha jim totiž počínaje loňskem odmítá po skončení nebezpečné služby pomoci na cestě do Evropy. Zahraniční armády působící v kulturně cizím prostředí místním spolupracovníkům i jejich rodinám běžně nabízejí přesídlení, a to z velmi dobrých důvodů. Tlumočníci i jejich blízcí jsou logickým cílem radikálů, kteří na jejich hlavy nezřídka vypisují i finanční odměny – jsou si totiž dobře vědomi jejich důležitosti.

Link

Kupříkladu Američané odvážejí lokální tlumočníky po skončení mise prý nejen z Afghánistánu, ale třeba i z Iráku. Autor tohoto textu pobýval v roce 2009 u české jednotky na základně v Lógaru, kde se s místními překladateli setkal. Na jejich výslovné přání je nefotografoval a dříve pořízené snímky z aparátu vymazal. Kvůli jejich utajení. Radikální povstalci z hnutí Tálibán totiž za jejich smrt nabídli slušný obnos.

Na tuto situaci ve své interpelaci ze dne 11. září upozornila poslankyně ODS a předsedkyně výboru pro obranu Jana Černochová. Místopředseda vlády a ministr vnitra Jan Hamáček na její dotaz ohledně programu pro afghánské spolupracovníky odpověděl 8. října. „V současnosti žádný program pomáhající afghánským tlumočníkům a spolupracovníkům Armády ČR s přesídlením do České republiky neprobíhá,“ konstatuje předseda české sociální demokracie. „Pokud jde o aktivity realizované v nedávné minulosti, ty jsou předmětem utajení ve stupni vyhrazené,“ dodal Jan Hamáček.

5033675:article:true:true:true

Může za konec programu konflikt z pražské Bulovky? 

A proč byl program – v armádách jiných zemí zcela obvyklý – v Česku zastaven? Zdroje oslovené serverem INFO.cz se shodují v tom, že tehdejší sociálnědemokratický ministr vnitra Milan Chovanec tímto způsobem reagoval na kauzu údajného znásilnění v nemocnici na pražské Bulovce. Tam se syn již do Česka přesídleného afghánského tlumočníka dostal do nejasného konfliktu se zdravotní sestrou, která mladíka obvinila ze znásilnění. Soud nakonec rozhodl, že se dvacetiletý Afghánec Sabawoon Davizi trestného činu nedopustil.

Případu se ale chytla média, která v době uprchlické krize zveřejňovala nejen údajné podrobnosti nepotvrzeného útoku, ale i jména přesídlených Afghánců. Detaily utajovaného programu se dostaly na veřejnost a ministerstvo vnitra se tehdy zřejmě z politických důvodů rozhodlo v přesídlování tlumočníků nepokračovat, aby prý nebylo konkurenčními politiky obviněno z podpory migrace.

Čeští vojáci se v Afghánistánu dostávají do střetů s islamistickými povstalci stále častěji. Letos v srpnu zahynuli při sebevražedném útoku tři vojáci, tuto středu bylo na hlídce zraněno pět českých vojáků, jeden z nich těžce. Zvýšená aktivita Tálibánu zřejmě souvisí se snahou získat před možnými mírovými jednáními se Spojenými státy pod kontrolu co nejvíce území.

Link

37232