Komentář Igora Záruby. Rakousko si vybralo jen a pouze oddechový čas | info.cz

Články odjinud

Komentář Igora Záruby. Rakousko si vybralo jen a pouze oddechový čas

Populisté dostali po prstech. Voliči vzali rozum do hrsti a ponechali stranou vášně. Upřímnost a ukotvenost zvítězila nad propagandou a mácháním pěstí. Demokracie západního typu žije. Z vídeňského Hofburgu, sídla rakouských prezidentů, bude stoupat – v paralele na volení římskokatolického papeže - šedý kouř. Vášnivý kuřák Van der Bellen se totiž nehodlá vzdát svého zlozvyku ani v nové pracovně.

I tak by mohlo vypadat placaté vidění toho, co se odehrálo v neděli v Rakousku. Myšleno v tamních opakovaných a odložených prezidentských volbách, respektive v jejich opakovaném a odloženém druhém kole. Vyhrál nezávislý kandidát s podporou Strany zelených (jíž byl kdysi předseda), 72letý profesor ekonomie Alexander Van der Bellen. Tím, kdo ostrouhal, očekávání navzdory, byl politik pravicově populistické strany Svobodných FPÖ Norbert Hofer. Mimochodem, ženy voličky daly výrazně přednost staršímu z obou pánů.

Potíž je v tom, že úvodní resumé představuje opravdu hodně zjednodušené vidění. Prezidentská pokusná laboratoř Rakousko, pravda, Svobodným nevyšla. Jejich dosavadní trojí účast ve spolkové vládě – v osmdesátých, devadesátých a nultých letech – bude přesto zřejmě doplněna o spoluvládnutí číslo čtyři, neboť preference Svobodných jsou dlouhodobě nad popularitou vládnoucí velké koalice lidovců a socialistů (ÖVP a SPÖ). A předseda FPÖ Heinz-Christian Strache se netají přáním stát se kancléřem.

Dalo by se říci, že se nepovedlo dobýt Hofburg šířením nesnášenlivostí, silnými slovy a výpady na adresy protivníků a EU, sázením na „první signální“ ortodoxních přívrženců strany. Stejně jako nevedlo ke kýženému cíli blahosklonné popíjení ve vídeňských pivních stanech či odvolávání se na Boží vůli (rozuměj „přání lidu“) na Hoferových předvolebních plakátech. Uspěl proevropsky laděný, pragmaticky založený a vyklidněný pán s brýlemi.

Nečekané se navíc stalo skutkem už krátce po uzavření volebních místností. Ministr vnitra Wolfgang Sobotka, autor výroku, že oficiální čísla oznámí jeho rezort raději až v úterý, z obav nad dalším případným lapsem jako v květnu, odletěl proto v neděli večer do Berlína na politickou talk-show televize ARD.

Vítr do plachet Geerta Wilderse (Nizozemsko), Marine Le Penové (Francie) či Alternativy pro Německo se nekoná. Tedy aspoň zatím - a ne ten rakouský. Van der Bellenovi se povedlo prokázat, že společenská poptávka dává stále přednost dialogu před kontroverzí. Má to však limity.

Prvním je velká koalice ÖVP a SPÖ, která se přežila a je nefunkční. Chybí správné rozhodování na politické úrovni, drhnou ekonomické reformy. Rakousko jde hospodářsky výkonem dolů, stoupá nezaměstnanost. K tomu připočtěme letitý návyk Rakušanů na sociální vymoženosti a vylekanost způsobenou imigrační krizí. Van der Bellen se jakožto prezident a v zásadě ceremoniář reformního úsilí zhostit nemůže. Může být maximálně demokratickou pojistkou, ovšem vůči nehybné vládě to nemá smysl. A tváří v tvář příštímu kabinetu vedeného Strachem, jehož partaji nahraje do karet oživení migračního pohybu po skončení zimy, to může být naopak.

Politické váhy se tak pomalu a jistě kloní ve prospěch akceschopnější FPÖ, třebaže o používaných prostředcích se dá bezesporu polemizovat. Více než pětačtyřicet procent, které Hofer právě „utrpěl“, není ostatně vůbec málo. Mít slabou koalici v provedení hašteřících se lidovců a socialistů a silnou opozici v podání Svobodných není dlouhodobě udržitelné. Rakousko si zkrátka vybralo jen a pouze oddechový čas. Evropa jakbysmet. 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud