Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

KOMENTÁŘ: Když Trump stáhne vojáky ze Sýrie, bude to jako prohra v Iráku. A znovu na to dojede Evropa

KOMENTÁŘ: Když Trump stáhne vojáky ze Sýrie, bude to jako prohra v Iráku. A znovu na to dojede Evropa

Americká armáda dokáže při nasazení všech prostředků stále porazit kohokoli na světě. Ovšem přispět pak v některých zemích k nastolení míru a demokracie se zjevně nedaří. Na mnoha místech tyto státy kolabují, nebo v nich panuje anarchie a chaos – například v Iráku, Afghánistánu či Libyi. Prezidenti Spojených států ale ve strategických chybách pokračují dál. Další nastane, když Donald Trump stáhne vojáky ze Sýrie.

Amerických vojáků je sice v Sýrii (podle oficiálních zdrojů) jen něco kolem 2000, ale kromě speciálních jednotek jsou zde poradci u ozbrojené syrské opozice a také experti navádějící bombardovací letadla, která startují ze základen v Iráku, Turecku či zemí u Perského zálivu. To pomohlo v Sýrii porazit Islámský stát a na severu a východě země zajistilo silné postavení Kurdům. Existovala u toho i tichá dohoda, že Rusové zde nebombardovali americké cíle a opačně, přestože se jedná o soupeře.

Pokud Američané úplně odejdou, bude to vítězství režimu Bašára Asada a jeho ruských a íránských spojenců, kteří zde vojensky mohutně zasahují (za přispění libanonského teroristického hnutí Hizballáh). V nesnázích se opět ocitnou i Kurdové, na které permanentně na severu Sýrie útočí turecká armáda.

Amerika v Sýrii vyklidila pole Moskvě

Opuštění Sýrie by byla stejná americká prohra, jakou jsme viděli v Iráku či jaká probíhá v Afghánistánu (i když zde část jednotek armády USA zůstává a asistují u toho i čeští vojáci). V Iráku (od vlády, politických stran až po ozbrojené složky) má dnes silné pozice teokratický Írán, což je něco, co nemůže být pro Západ do budoucnosti nijak výhodné. Dotýká se to bezprostředně i Evropy a Česka, protože konflikty na Blízkém východě a jinde vyživují migraci.

Hříchy Západu jsou na Blízkém a Středním východě velké a bohužel se neustále opakují. Například za amerického prezidenta Baracka Obamy se jen několik měsíců po vypuknutí protivládních protestů a následném povstání proti Asadovi objevila zbožná přání, že pád režimu je jen otázkou krátkého času. Možná by i byl, kdyby se Amerika do toho více vložila, jenže ona vyklidila pole Moskvě a Teheránu.

Neobsazené americké ambasády

Navíc Spojené státy výrazně pokulhávají i na poli diplomatickém, což se ještě více projevilo po nástupu nové administrativy, protože každý prezident tradičně mění mnoho velvyslanců. Dnes mají USA neobsazených skoro 40 velvyslaneckých míst po celém světě, kromě jiného i v tak důležitých zemích, jako je Turecko, Jordánsko, Libye, Egypt a Saúdská Arábie. Vůbec nemají diplomatické styky se Sýrií (zde je zastupuje Česká republika), Íránem či Súdánem, nebo jsou tam jejich ambasády uzavřeny.

Pokud tedy Donald Trump odvolá vojáky ze Sýrie, tak to bude jednoznačné vítězství Íránu, Ruska, Turecka a také některých teroristických skupin, které zde pořád působí. Naopak oslabeni budou Kurdové a syrská opozice, která je už teď v hluboké defenzivě.

Nastolit v Sýrii za stávajících podmínek trvalý mír nebude jednoduché, spíše se to v krátké době jeví jako vysoce nepravděpodobné. To je mimořádně špatná zpráva i pro Evropu. Pokud se někdo u nás těší na odchod Američanů ze Sýrie, nejedná v českém národním zájmu. Nic dobrého to pro nás znamenat nebude. Ale to je stejná písnička, jakou jsme slyšeli i jinde.

Další koemntáře autora najdete na webu Reflexu

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744