KOMENTÁŘ: Kronika ohlášeného masakru. Ruský car a perský ájatolláh odsoudili Syřany k smrti | info.cz

Články odjinud

KOMENTÁŘ: Kronika ohlášeného masakru. Ruský car a perský ájatolláh odsoudili Syřany k smrti

Desetisíce, v nejhorším případě i statisíce mrtvých. Zřejmě až milion lidí na útěku. Pokud Rusové spolu se syrskou armádou a íránskými poradci opravdu zaútočí na povstaleckou enklávu Idlib, hrozí katastrofa ohromných rozměrů. K tématu více v komentáři Pavla Novotného, který byl rovněž odvysílán na stanici Český rozhlas Plus.

Sýrii čeká masakr obřích rozměrů. Lídři Ruska a Íránu už vybubnovali do světa, že je v rámci míru nutné pobít desetitisíce, možná statisíce Syřanů. Další je pak třeba vyhnat, pokořit, zastrašit. O co jde? V provincii Idlib se shromáždily až tři miliony Syřanů, často odpůrců prezidenta Bašára Asada. Ale také jejich příbuzných a dalších civilistů, kteří sem prostě utekli před válkou.

Ruští a íránští lídři se po vzoru starostlivých, ovšem rozhodných lékařů usnesli, že Idlib je vřed, který bude nezbytné ze syrského těla vyříznout. Raketami a bombami. Kdo tedy v syrské geopolitické partii vzal do ruky pomyslný skalpel?

Nejmocnějším hráčem je v syrské partii Rusko. Země, jejíž policie na ulici mlátí školáky jen proto, že protestují proti důchodové reformě ekonomicky neschopného státu. Moloch, jehož letectvo v Sýrii bombarduje civilisty i jejich nemocnice. Říše, která expanduje do zahraničí především proto, aby své občany nakrmila pochybnou pýchou, když už jim není schopna dopřát opravdový blahobyt.

Rusko v Sýrii

Dalším z lékařů na syrském operačním sále je Írán. Teologická republika, jejímž duchovním vůdcům leží na srdci zničení Izraele více než prospěch vlastních obyvatel. Režim, který oklestil bohatou perskou kulturu na ublíženecký kult šíitského mučednictví. A který svým talentovaným občanům vnucuje víru tak vehementně, až vyrobil patrně nejateističtější společnost Blízkého východu.

Jednání o Idlibu se zúčastnilo i Turecko, jehož autokratický prezident pronásleduje kohokoli, kdo mu není po vůli. V syrském případě se staví za opozici, i když patrně ne vždy z ušlechtilých pohnutek. Pravda ale je, že má-li nějaký politik možnost zbytky syrských rebelů ochránit, je to právě turecký lídr, jehož silná armáda stojí na syrské hranici.

Sýrie (rozložení sil k začátku září 2018)autor: INFO.CZ

Příznačné je, že k jednání třech regionálních mocností nebyli přizváni zástupci syrského režimu. Proč také. Vždyť na slovo poslechnou své ruské a íránské protektory. A až dostanou volnou ruku, nepřátele z Idlibu exemplárně potrestají. Mučením i popravami. Asad se do rebelů pustí nikoli ze sadistické rozkoše. Ne, Asad považuje takové násilí za nutné. Poddaní musejí vědět, kdo je v zemi pánem. Pak budou mlčet a pracovat pro vládnoucí klan a s ním spřízněné vojáky i podnikatele. Mimochodem, Bašár jen pokračuje ve stylu svého otce.

Aby bylo jasno: v Idlibu se shromáždily jistě desetitisíce islamistických radikálů, kteří to nemyslí se Západem a jeho civilizací vůbec dobře. Extremisté, kteří si vzali náboženství jako klacek na jiné muslimy, na kohokoli, kdo jim nevyhovuje. S nimi jsou ale v enklávě i civilisté: příbuzní rebelů stejně jako lidé, kteří se tu jen ukryli před ruskými bombami. A kdo že tvoří tribunál, který verdikt vynese a také jej ihned vykoná? Soudci Idlibu se stali imperátor Ruska a zamračený íránský ajatolláh. Popravčími jsou Asadovi pochopové, kteří se od teroristů z takzvaného Islámského státu liší jen dobře vybranou a uvázanou kravatou.


Komentář byl zveřejněn i ve vysílání Českého rozhlasu Plus

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud