Komentář Michaela Romancova: Opatrný korejský optimismus

Když v prosinci 1989 Gorbačov a Bush starší oznámili konec studené války, vyvolalo to obrovské nadšení a naděje. Následovalo sjednocení Německa, razantní zásah OSN proti irácké okupaci Kuvajtu, bezproblémově zvládnutý rozpad SSSR, když mezinárodní společenství Rusku umožnilo udržet pozici velmoci, či izraelsko-palestinské dohody z Osla. Bezprecedentní, téměř zázračné události.

Za jedním každým z těch zázraků stály USA a jejich zájem, vůle a prostředky posouvat věci směrem požadovaným za žádoucí. Ani tento potenciál však nestačil k úspěšnému dokončení všech slibně rozjetých změn. Řada problémů, za všechny jmenujme Írán, se nedočkala ani náznaku řešení. Totéž platí pro Dálný východ, tedy část světa, kterou stejně jako Evropu zásadně poznamenala druhá světová stejně jako studená válka.

sinfin.digital