Články odjinud

Komentář Michaela Romancova: Opatrný korejský optimismus

Komentář Michaela Romancova: Opatrný korejský optimismus

Když v prosinci 1989 Gorbačov a Bush starší oznámili konec studené války, vyvolalo to obrovské nadšení a naděje. Následovalo sjednocení Německa, razantní zásah OSN proti irácké okupaci Kuvajtu, bezproblémově zvládnutý rozpad SSSR, když mezinárodní společenství Rusku umožnilo udržet pozici velmoci, či izraelsko-palestinské dohody z Osla. Bezprecedentní, téměř zázračné události.

Za jedním každým z těch zázraků stály USA a jejich zájem, vůle a prostředky posouvat věci směrem požadovaným za žádoucí. Ani tento potenciál však nestačil k úspěšnému dokončení všech slibně rozjetých změn. Řada problémů, za všechny jmenujme Írán, se nedočkala ani náznaku řešení. Totéž platí pro Dálný východ, tedy část světa, kterou stejně jako Evropu zásadně poznamenala druhá světová stejně jako studená válka.

Evropskému pohledu často uniká, že zatímco náš kontinent byl deformován primárně politicky, na Dálném východě proběhly tři krvavé konflikty, které vždy vedly k existenci dvou států. Roku 1949, po 22 letech občanské války, vznikly a dodnes existují dvě Číny. Roku 1953 se rozdělila Korea a až dobytím Saigonu roku 1975 skončila existence dvou Vietnamů, vzniklých v důsledku války v Indočíně rozpoutané roku 1946.

Ve Vietnamu silové řešení uspělo. Ve zbývajících případech se od masivní konfrontace přešlo k 'cenění zubů', které všem zainteresovaným vyhovovalo více než snaha hledat politické východisko. To bylo, alespoň občas, poptáváno vlastně jen mezi SSSR (Ruskem) a Japonskem. Leč s nulovým výsledkem, obě země mezi sebou dosud právně ani technicky neukončily druhou světovou válku.

Pokračování komentáře najdete na E15.cz

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud