Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

KOMENTÁŘ: Nová iniciativa pravice a pat, ve kterém tahají za kratší konec tradiční formace

KOMENTÁŘ: Nová iniciativa pravice a pat, ve kterém tahají za kratší konec tradiční formace

Sice ještě nevíme, s čím dneska přijde prezident Miloš Zeman na schůzku s premiérem v demisi a předsedou nejsilnější sněmovní strany Andrejem Babišem, i tak má smysl si aspoň zevrubně zmapovat aktuální politický terén. Podstatné jsou především tyto dvě skutečnosti: lidovci a Starostové přicházejí s iniciativou, jejíž ambicí je vznik bloku šesti stran, které v dolní komoře disponují pětaosmdesáti mandáty. A Jaroslav Faltýnek veřejnost ubezpečil, že jediným kandidátem na premiéra zůstává v hnutí ANO Andrej Babiš.

Přestože nemíníme podceňovat kreativitu prezidenta, je prakticky vyloučeno, že by Miloš Zeman přišel s řešením vleklé politické krize, jehož východisko by spočívalo ve vzniku vlády, na níž by nějakým způsobem participovali občanští demokraté nebo TOP 09. Dokonce lze s pravděpodobností blížící se jistotě říct, že to bude přesně obráceně. Ostatně Miloš Zeman se dlouhodobě netají tím, že si umí představit vládu, kterou ve sněmovně podrží aliance složená z hnutí ANO, komunistů a SPD Tomia Okamury.

Tím ale výčet slabin iniciativy lidovců a Starostů nekončí. Předně: předseda Pirátů Ivan Bartoš, podobně jako předseda občanských demokratů Petr Fiala, na tiskové konferenci po poledni ve sněmovně přiznali, že o plánu zatím nic nevědí. Dále: pokud by se na něm nějakým způsobem účastnili – a je to krajně nejisté – sociální demokraté, především Piráti se budou nejspíš držet hodně zpátky. Přece jenom to byli také oni, kdo kromě Babiše a Okamury profitoval z všeobecného znechucení politikou.

Bartoš by si měl proto dávat obzvlášť pozor, aby nebyl označován za spojence politiků z TOP 09 nebo ODS. Zatím si to podle všeho velice dobře uvědomuje. Určitě to ale neznamená, že Piráti ustojí tlak, který na ně je a bude z obou bloků vyvíjen. V jejich zájmu je si ale uchovat dostatečný a zřetelný odstup nejen od oligarchů, ale také od kmotrů. Bez nich by totiž možná nebyli parlamentní stranou. A pokud se přidají na jejich stranu, nemusejí jí být už po příštích volbách. Podobně se to má také se sociální demokracií.

Zcela jistě totiž není v zájmu nového vedení ČSSD, pokud jde o vyhlídky k příštím volbám, aby se objevovali na společných záběrech s Petrem Fialou nebo Miroslavem Kalouskem. Přece jenom to byly neoliberální vlády jejich dvou stran, tedy vláda Mirka Topolánka a Petra Nečase, jejichž asociální reformy značně ztížili život všech nízko příjmových a na všech možných periferiích přežívajících segmentů společnosti. Jednoduše řečeno platí, že jde o tradiční voliče levice. A pokud chce ČSSD zůstat v české politice relevantní silou, neměla by si naštvat zbytky těch, kteří ji zůstali věrní.

Zkrátka a dobře: svízel iniciativy pravice spočívá v tom, že počítá také s jednou levicovou a jednou protestní formací. Proto žádný takový blok nevznikne, a kdyby náhodou přece jen ano, bude programově nesourodý. Jeho strany by spojovalo – pokud vůbec – jediné: odpor k Babišovi. Jinak nic. A to je na vznik funkční vlády – navíc menšinové – přece jenom pořád málo. Pokud tedy Bělobrádek mluvil dneska v atriu sněmovny o tom, že by aliance stran složená z ODS, Pirátů, ČSSD, KDU-ČSL, TOP 09 a STAN disponovala ve sněmovně pětaosmdesáti mandáty, což je o sedm více, než kolik jich má hnutí ANO, je třeba to brát s rezervou.

Na závěr je třeba učinit poznámku: ani vyhlídky Andreje Babiše nejsou zrovna růžové. Sociální demokraté totiž potvrdili, že si sice umějí představit návrat k jednání o vládě s hnutím ANO, avšak pouze za předpokladu, že vznikne vláda bez něj. V opačném případě chtějí zastávat roli principiální a současně konstruktivní opozice. Stále viditelnější problémy začíná mít Babiš také uvnitř svého hnutí. Pokud ho Zeman bude tlačit ke vzniku menšinové vlády, která by se opírala o nácky z SPD, může se dost dobře stát, že se mu začne drolit jeho poslanecký klub. Což je to poslední, co premiér v demisi potřebuje.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744