Články odjinud

KOMENTÁŘ: Sbohem černá nulo! Svět podle Schäubleho v Německu skončí

KOMENTÁŘ: Sbohem černá nulo! Svět podle Schäubleho v Německu skončí

Německá velká koalice očekává vyšší výdaje. Na rozdíl od odcházejícího ministra financí Wolfganga Schäubleho však neřeší, kde na ně vezme. 

Z laického pohledu prostá personální obměna v čele německého spolkového ministerstva financí by mohla mít dalekosáhlé důsledky nejenom na federální, nýbrž také na eurounijní úrovni. Ve dvou osobách - v odcházejícím, osm let úřadujícím šéfovi rezortu Wolfgangu Schäublem (CDU) a v pravděpodobném nově příchozím, hamburském primátorovi Olafu Scholzovi (SPD) - se střetávají dva různé světy. V konstelaci rýsující se velké koalice CDU/CSU a SPD, jejíž mnohé programové vize připomínají strategii „po nás potopa”, může nastat tlustá čára za tím, o co Spolková republika dosud usilovala. A co vehementně vnucovala zbytku EU.

Ono „něco” se jmenovalo černá nula. Šlo o německý vynález pro rozpočtovou situaci, kdy byly příjmy a výdaje v přinejmenším v rovnováze. Nebo, což byla lepší varianta, měly příjmy nad výdaji navrch. Německo, kdysi rozpočtový provinilec a adresát kárného dopisu z Bruselu, si tuto vymoženost nenechalo ujít. Využilo své předešlé šetrnosti, vynucené finanční, hospodářskou a následně dluhovou krizí, přičetlo k tomu příznivé faktory jako ekonomické oživení, růst spotřeby a pokles nezaměstnanosti  - a hovělo si pár posledních let v rozpočtovém přebytku. V něm mělo k dispozici miliardy eur, které utrácelo. Nicméně docela obezřetně a občas ne tam, kde mělo. To byl svět podle Wolfganga Schäubleho.

Těmto časům má být odzvoněno. Už za tři roky má být federální finanční plán v minusu 20 miliard eur. To neznamená pouze veletoč vůči nedávným časům, avšak zároveň nelehké dědictví pro ty, kdo po velké koalici přijdou. Čili pro ty, kdo uspějí ve volbách na podzim za čtyři roky (když půjde vše podle plánu) a sestaví kabinet (což trvá pátý měsíc).

Kritici vyjednavačům z tábora konzervativců a socialistů vyčítají, že sázejí na přehnaná očekávání a slibují příliš, aniž by se starali o zdroje pro své záměry. V situaci, kdy se hraje o to, aby Německo vůbec nějakou vládu mělo, se to dá pochopit, jenže hůře tolerovat. Výsledek připomíná jednu ruku, která sepisuje výdaje, zatímco druhá od sebe odstrkuje představy, co je třeba pro jejich pokrytí udělat.

Svět podle Olafa Scholze, padne-li to nakonec na něj, by pak mohl jet postaru někdy do roku 2020, dokdy vystačí rezerva na pokrytí výloh v objemu asi 46 miliard eur. V roce 2021 vznikne zmíněná 20miliardová sekera, od roku 2022 budou výdaje nepodložené, varuje kolínský prognostický ústav IW.

A má být hůře. Nově dosaženou úroveň výdajů bude nutné držet „při životě” dalšími dluhy, krácením jiných investic nebo zvyšováním daní. Má-li manko v roce 2022 dosáhnout výše 39 miliard eur, musí se razantně zvýšit příjmy, nebo osekat výdaje, aby se tento stav dal ukočírovat. Do tohoto scénáře nezapadají příští spolkové volby, v nichž se bude opět slibovat, ne utahovat opasek.

Jinak řečeno, chybí střednědobý koncept udržitelného financování. Nemluvě o výhledu dlouhodobém, který kalí rapidní stárnutí populace a nedostatek pracovních sil mladšího věku. Toto současná velkokoaliční politika neřeší. Například masivní rozšíření širokopásmového internetu a plošná digitalizace škol stojí a padají s prodejem mobilních licencí páté generace. Zda jejich dražba skutečně vynese potřebné peníze, neví nikdo.

Přesah tohoto vývoje, myšleno do okolních zemí, může být velký. Hospodářsky i morálně. Spořiví Němci byli mnohým trnem v oku, ale odporovat se jim dalo dost obtížně. Pokud popustí uzdu oni sami, najdou početné následovníky. Celý kontinent se může dostat do pohybu, jenž končí nárazem. Velcí jedinci ho přežít mohou, celý spolek zvaný EU nikoli.

        

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud