Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

KOMENTÁŘ: Sjezd přehnaných očekávání: Chovanec, Zimola ani Hamáček spásou nebudou

KOMENTÁŘ: Sjezd přehnaných očekávání: Chovanec, Zimola ani Hamáček spásou nebudou

Čekat cokoli zlomového od nedělního sjezdu sociálních demokratů by bylo bláhové. Přestože se po volbách ze strany ozývaly hlasy volající po razantních změnách a odchodu do opozice, povolební dynamika i výsledek prezidentské volby nejstarší českou politickou stranu tlačí k participaci na vládní většině a do defenzivního postavení zároveň. Sjezd tak nebude o hledání nových tváří a nové strategie, natož o radikálně-levicovém programovém obratu, jako spíše o opatrném příklonu k něčemu vyzkoušenému. Těžiště české politiky táhne sociální demokraty k Zemanovi a tudíž ke konzervativnímu hledání východiska ze současné její krize.

Relevantní kandidáti na předsedu, tedy Jan Hamáček, Milan Chovanec a Jiří Zimola, se takřka v ničem neliší. Ani jeden není novou tváří, ani jeden nenabízí vizi sociálně-demokratické politiky pro budoucí roky, všichni připouštějí za jistých okolností participaci na vládě Andreje Babiše a každý z nich deklaruje vstřícný vztah k prezidentovi. Všichni tři se tudíž logicky inspirují v minulosti, hrají opatrně na jistotu a spásu spatřují po vzoru Miloše Zemana v jistém obratu k národovecké programatice.

Čekat od nich pokus o formulaci ambiciózní, natož progresivní levicové politiky, která by mohla oslovit i jiné, než tradiční voliče ČSSD, kteří sice volí Zemana, avšak mezi stranami začali v mezičase upřednostňovat ve velké míře hnutí ANO a SPD, by tudíž bylo podobně realistické, jak počítat s tím, že se fotbalová FC Barcelona vzdá pověstného celoplošného a ofenzivního tiki-taka systému a začne praktikovat na obraně postavené catenaccio.

V neposlední řadě lze o všech třech kandidátech na předsedu říct, že jsou spíše zákulisními hráči a stranickými bafuňáři, kteří jsou zvyklí komunikovat s typově podobnými spolustraníky, dokážou tak sice manévrovat uvnitř strany, mezí jejími proudy a regionálními klikami, avšak nedisponují potenciálem, který nutně potřebuje každý lídr, jehož ambicí je oslovit masy. „Jednotliví kandidáti zpravidla uvažují spíše s ohledem na to, jak přitáhnout bývalé voliče, tedy ohlížejí se do minulosti, případně hledají nějaké krátkodobé pragmatické či populistické řešení,“ říká k tomu politolog Ladislav Cabada.

Ilustrovat to podle něj lze právě na tom, jak se všichni tři zmínění kandidáti lísají k Zemanovi. Podle Cabady právě tento očekávatelný manévr sociálních demokratů může po sjezdu nahradit absenci srozumitelného programu a charismatického lídra. „Současně by mohl posloužit jako mediální zástěrka pokračujících rozporů ve straně,“ dodává Cabada s tím, že ať už vyhraje volbu předsedy kdokoli, lze jen těžko čekat, že ho budou všechny proudy akceptovat. Přimknutí k Zemanovi sebou ale nese i jiná úskalí. Tím nejpodstatnějším může být programová reorientace strany a ztráta jeji sociálnědemokratické identity.

Pokud totiž třeba Milan Chovanec po prezidentských volbách tvrdil, že Zemanova výhra jednoznačně vyvrací tezi o mizení levicových voličů, je třeba připomenout, že se Zeman na svůj elektorát neobracel ani tak se sociálně-demokratickým programem, jako spíše národně-socialistickým. Právě v tomto duchu je třeba také chápat Chovancovu výzvu k levicovému obratu. „Jako předseda ČSSD budu chtít, abychom přestali ideově bloudit a vrátili se ke svým programovým kořenům. I proto budu usilovat, abychom měli dobrý vztah s prezidentem republiky, jehož vnímám jako bytostně levicového politika,“ nenechává Chovanec nikoho na pochybách.

Cabada pak upozorňuje na další aspekt případného příklonu ČSSD k Hradu. „Osobně budování pevné vazby na prezidenta u jakékoli strany – a ať je tím prezidentem kdokoli – nepovažuji za dlouhodobě moudré, protože potlačuje hledání vlastní pozice strany,“ vysvětluje politolog v rozhovoru pro INFO.CZ. Podle něj ale není zároveň pochyb o tom, že krátkodobý efekt taková vazba v případě ČSSD mít může, byť by se později – tedy po odchodu Miloše Zemana z aktivní politiky – mohlo ukázat, že to byl krok, který stranu dlouhodobě spíše oslabil.

Je svým způsobem pozoruhodné, že ač se sjezd koná jen několik měsíců po volebním výprasku strany ve sněmovních volbách, v zásadě se nedostane na nic jiného, než volbu nového vedení. A to se může dost dobře stát, že se delegátům nepodaří z důvodů časové tísně zvolit nikoho jiného, než předsedu a snad i prvního místopředsedu. Neméně rozporuplným signálem pro širokou veřejnost bude, pokud strana skutečně uzavře velkou část sjezdové debaty před novináři a veřejností. Že se bude prát špinavé prádlo, na vzkazu voličům, který je hoden leda tak nějakého konspiračního spolku a nikoli sebevědomé politické formace, nic nemění.

Pozastavit se musíme také nad tím, že kandidáti na předsedu nevedou předsjezdovou debatu v programové rovině, nýbrž se de facto pouze dohadují, zda a za jakých okolností jít do vlády hnutí ANO. Jinak řečeno politikaří, přitom se v tomto ohledu liší jen nepatrně. Ani jeden z nich nepracuje s variantou, že by ČSSD zaujala pozici principiální opoziční formace. Pokud tedy čekají politici a česká angažovaná veřejnost na sjezd s jistou dávkou netrpělivosti právě v souvislosti s případným vládním angažmá ČSSD, už teď lze říct, že se strana po sjezdu nejspíš nějakou formou participace na vládní většině podílet bude. Ostatně předčasné volby by ji v její současné kondici příliš neprospěly.

Nejvstřícnější k Babišovi je přitom Jiří Zimola, který minulý týden deníku Právo řekl, že zastává presumpci neviny a pohlíží na člověka, který dosud nebyl pravomocně odsouzen, jako na nevinného. Zároveň zdůrazňuje, že nemíní snižovat odpovědnost hnutí ANO za svou nominaci na post premiéra a Babišovi vzkazuje, že pokud by s ním šel do vlády, tak to musí být v pozici partnera a nikoli podřízeného. Milan Chovanec a Jan Hamáček naopak i nadále trvají na tom, že ČSSD nebude ve vládě s trestně stíhaným politikem.

Celkově lze nakonec říct, že si nejostřejší rétoriku ve vztahu k předsedovi hnutí ANO osvojil Chovanec, avšak s tím, že tato teze platí oboustranně. Také Babiš otevřeně deklaruje, že by s Chovancem ve vládě neseděl. Je tak otázka, zda se v případě exministra vnitra nejedná o vynucený posun. Navíc se v jeho případě nelze zrovna dvakrát spolehnout na to, že bude za dva nebo tři měsíce tvrdit totéž, co dneska. Minulost nás v tomto nabádá k maximální obezřetnosti.

Ať už se ale předsedou sociální demokracie stane v neděli kdokoli, jedno platí zcela jistě a sjezd na tom změní pramálo. Andrej Babiš pracuje s blokem složeným z hnutí ANO, SPD, KSČM a právě ČSSD. Sociální demokraty potřebuje především k tomu, aby se vyhnul kritice, že legitimizuje strany situované na pravém a levém okraji české politiky. Pokud se ale situace – a zopakujme, že jde v tuto chvíli spíše o nepravděpodobný scénář – vyvine tak, že ČSSD zavelí k odchodu do opozice, Babiš bude mít ještě pořád spolu s komunisty a Okamurou dostatek hlasů na to, aby jeho druhá vláda důvěru nakonec získala.

Že se v takovém případě bude na vládě podílet aliance komunistů a „nácků“, je téma paměti hodné a pro Babišův historický odkaz zásadní, věnovat se mu ale budeme až v některém z příštích textů.

 

Migrant do každé rodiny? Do Česka míří projekt „Uprchlíci, vítejte“

Do Česka přichází poněkud se zpožděním projekt „Uprchlíci, vítejte“. Ten zprostředkovává bydlení lidem na útěku v zemích, kde našli útočiště; pokud možno co nejblíž starousedlíkům, tedy rovnou u nich doma. S českou verzí projektu pomáhá Michal Sikyta, který byl před třemi lety u zrodu stejné platformy v Rakousku. „Nejsme sluníčkáři. My jenom nevítáme, ale nabízíme řešení,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Ačkoli se migrační krize z roku 2015 Česku prakticky úplně vyhnula a počet lidí, kterým ČR ročně udělí azyl, se počítá jen na desítky, rozdělila migrace českou společnost.

„V Česku je migrace jistě kontroverzní. Ale nemyslím, že to, jak k ní přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti,“ říká Michal Sikyta. Podle něj jsou Češi schopní si uvědomovat, že nic není černobílé, ani otázka přijímání uprchlíků.

Link

Sám má zkušenosti z Rakouska, které v roce 2015 přijalo necelých 100 tisíc lidí. Tamní verze projektu je proto taky mnohem větší než kdy asi bude ta česká, kterou zaštiťuje Sdružení pro integraci a migraci.

„To, že teď přichází méně uprchlíků. neznamená, že se to nemůže rychle a dramaticky změnit. A pak tu budeme mít funkční platformu, která v takové situaci nabídne řešení,“ říká.

Spolubydlení uprchlíků s domácími podle jeho zkušenosti urychluje integraci, pomáhá uprchlíkům najít práci a naučit se rychleji jazyk. V Česku chce zatím „Uprchlíci, vítejte“ ubytovat řádově jednotky až desítky osob.

Link

Proč v Česku s projektem začínáte až tři roky po poslední migrační vlně? Není to pozdě?

Myslíme si, že to téma je aktuální pořád, i když už se tolik neobjevuje v médiích. Situace v Česku se zas tak moc nezměnila – pořád je tu hodně lidí s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, kteří mají problém najít adekvátní bydlení. Týká se to počtu lidí v řádu několika stovek.

Druhá věc je integrace uprchlíků – myšlenkou projektu je umožnit jim sdílet domácnost s místními lidmi. Podle nás je to klíč k úspěchu – je pro ně pak mnohem jednodušší naučit se češtinu, najít si zaměstnání, zorientovat se v novém prostředí a navázat sociální vazby.

Převzali jste název projektu z původní německé verze tak, jak byl – tedy „Uprchlíci, vítejte“. Nemůže vás to v očích řady Čechů diskvalifikovat už od začátku? Tenhle národ se rozdělil na „vítače“ a „odmítače“, jakoby nic jiného ani neexistovalo…

Samozřejmě je to určitý politický statement, ale na druhé straně to vyjadřuje, že ten projekt je konstruktivní odpovědí na celou tuhle problematiku. Tím, že se snažíme uprchlíkům zprostředkovat bydlení. Takže podle mě je to hlavně odpovědný přístup.

Když jsme u těch vítačů a odmítačů…. Jste sluníčkář?

Já vlastně nevím, co to je. Možná to má popisovat určitou naivitu – ale náš projekt rozhodně naivní není. My ty uprchlíky jenom nevítáme, my nabízíme řešení. Konstruktivní a odpovědný přístup. Ne, že řekneme „všechny vás vítáme“, ale taky to vítání nějak aplikujeme. Tím, že umožníme uprchlíkům bydlet s místními.

Link

Vy jste se podílel na rozjezdu stejné platformy v Rakousku v roce 2015. Jak to zafungovalo tam?

Na začátku nás bylo jen pár, ale pak se to začalo velmi dynamicky rozrůstat a před pár dny jsme ubytovali pětistého člověka, takže myslím, že to funguje velmi dobře.

Situace v současném Česku je ale jiná, nepřichází sem desítky tisíc lidí jako tehdy do Rakouska a Česko má kapacity, jak uprchlíky, kteří sem při současných počtech přijdou, ubytovat.

Nějaké ubytovací kapacity tu jsou, ale musíme se ptát, jakou mají úroveň a jestli není lepší, aby uprchlíci byli spíš v centru společnosti a sdíleli domácnosti s místními lidmi.

Není ale tenhle přístup jen střídání dvou extrémů? Na jedné straně může být přetížená státní infrastruktura pro uprchlíky, nedostatečná empatie státních institucí vůči nim. Na straně druhé ale vy nabízíte nastěhovat si uprchlíky domů. Nejde to ještě jinak?

Je potřeba si říct, co tomu předchází – nejde jen o to, že zprostředkujeme kontakt mezi majitelem bytu a uprchlíkem. Obě strany se registrují na našich stránkách a my se pak od nich snažíme získat podrobnější informace, jak tráví volný čas, jaké mají představy o sdílení jedné domácnosti a podobně. Tenhle „screening“ trvá několik týdnů.

Link

Jak obě strany kontaktujete – po telefonu, nebo s nimi děláte osobní pohovory.

Jako první krok vyplní poměrně obsáhlý registrační formulář, pak přichází komunikace po telefonu nebo mailem. A nakonec osobní setkání v bytě, kde se znovu probírá, jak by vypadalo to případné soužití, obě strany si vyzkouší, jestli jsou tam řekněme nějaké vzájemné sympatie a jestli by do toho vlastně chtěli jít. Teprve pak se rozhodnou.

Naše Podpora tím nekončí. Třeba v Rakousku existuje i psychosociální tým, takže pokud se objeví nějaké problémy, můžou se na nás obrátit. Klienti tedy mají k dispozici rozsáhlé poradenství.

Jaký je ideální profil uprchlíka pro tenhle program?

Jsou to lidé s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, můžou to být i lidé, kterým ještě běží azylové řízení. Ta nemožnost najít adekvátní bydlení, se v Česku týká i řady lidí, kteří tu žijí už řadu měsíců a třeba už i umí trochu česky. Pro ně je ten projekt určený, naopak lidé, kteří jsou v Česku úplně čerstvě, nejsou naše primární cílová skupina.

Cítíte už po takovém ubytovávání uprchlíků v Česku poptávku – z obou stran?

Kdybychom ji necítili, nikdy bychom s tím projektem nezačali. Máme už pár registrací, zatím v řádu jednotek zájemců.

Link

Kdo může ubytovat uprchlíka u sebe doma? Jsou tam nějaké minimální požadavky?

Může to být naprosto kdokoli – třeba studentské spolubydlení nebo rodina. Pro nás je důležité, aby to byl samostatný pokoj, aby ten pokoj byl nabídnutý minimálně na šest měsíců, ideálně na rok nebo déle, a to kvůli určité stabilitě pro uprchlíka.

Kromě té samotné klíčové myšlenky – integrace soužitím – máte v projektu ještě nějaké jiné nástroje, jak uprchlíka motivovat k tomu, aby se o integraci opravdu aktivně snažil?

V Rakousku, kde je projekt nesrovnatelně větší, a je vlastně součástí celé sítě projektů, jsou v rámci podpůrného týmu k dispozici třeba i sociální pracovníci, kteří dotyčnému můžou pomoct s hledáním práce, jsou tam zdravotníci, je tam školní projekt a tak dál. Celou tuhle infrastrukturu mají k dispozici jak uprchlíci, tak jejich hostitelé, u kterých bydlí.

Co se stalo s uprchlíky, kteří programem prošli v Rakousku? Jsou nějaká spolehlivá data k tomu, jak dopadla jejich integrace?

My s těmi lidmi zůstáváme v kontaktu, děláme společné aktivity. Jeden příklad z mojí zkušenosti – mladík, kterému jsme zprostředkovali ubytování, začal studovat ve Vídni ekonomii a založil organizaci, která pomáhá lidem v Somálsku, odkud on sám pochází, s podporou vzdělávání a škol. V Česku se hodně zdůrazňuje, že je potřeba pomáhat v zemích, odkud lidé utíkají, spíše než pomáhat jim tady v Evropě. Tohle je dobrý příklad toho, jak člověk, který sám utekl, té zemi zpětně pomáhá, aby neutíkali ostatní.

Link

Jak často jste museli řešit ve spolubydlení Rakušanů s uprchlíky nějaké konflikty?

Velice málo, to mě dost překvapilo. Sám bydlím ve studentském bytě a ta míra konfliktů tam je poměrně vysoká – a s tím i fluktuace. Znám spoustu lidí, co takové bydlení mění po roce i dříve. Bavíme se tady o zhruba pěti stech zprostředkovaných spolubydlení a ta míra konfliktů byla velmi nízká.

Vídeň je specifické město, zvyklé na migraci, sociálně nebývale soudržné, s vysokou kvalitou života. Sousedským projektům se tam daří, včetně těch na integraci cizinců. Jsou tyhle podmínky vůbec přenositelné do Česka?

Proč by ne? Projekt „Uprchlíci, vítejte“ v současnosti běží ve 13 evropských zemích, nově také ve Francii, a dále v Austrálii a Kanadě. Samozřejmě, že realita z hlediska zákonů a dalších věcí je v těch jednotlivých státech odlišná. Ale ta základní myšlenka zůstává stejná.

V Česku je to jistě kontroverzní téma. Ale nemyslím, že to, jak k němu přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti.

Takže Češi jsou ve skutečnosti k uprchlíkům méně nepřátelští, než se obecně předpokládá?

Ano, do určité míry. Minimálně ve schopnosti uvědomit si, že to téma není černobílé. Ani my neříkáme, že v integraci nejsou problémy. Ale snažíme se to řešit konstruktivně. Zprostředkovávat kontakty a pak ty nové vazby podporovat.

Článek původně vyšel na webu HlídacíPes.org. INFO.CZ ho publikuje se souhlasem redakce.

-1

', perex: '

Prezident Miloš Zeman se na Žofínském fóru zase rozpovídal. Nikoho sice tentokrát neposlal do tepláků jako vloni Zdeňka Bakalu, ani v Česku nehledal novičok, díky jeho moudrosti ale zase máme spoustu nových „idiotů“. Kromě komentátorů nově do hrdého klubu mentálů přibyli i sportovní komentátoři, ti kvůli komentování olympijské jízdy Ester Ledecké. Je škoda, že Zeman mezi idioty skromně nezahrnul i sebe, ve skutečnosti by jim totiž měl dělat předsedu.

', image: 'https://img.cncenter.cz/img/12/normal1050/4986174-img-milos-zeman-zofinske-forum-prezident-v0.jpg?v=0', views: 4597, title: 'Zoufalec týdne: Miloš Zeman. Komentář Petra Holce', imgCount: 7, type: 'wide gallery', url: 'https://www.info.cz/nazory/zoufalec-tydne-milos-zeman-komentar-petra-holce-30871.html' }, { id: 30343, date: '2018-05-19 06:00:00', body: '

-1

Link

Link

Link

Online reportáž se svatby můžete sledovat zde>>>

', perex: '

V sobotu čeká Velkou Británii další královská svatba. Ženit se bude druhorozený syn princezny Diany a prince Charlese Harry. Jeho vyvolenou je americká herečka Meghan Markleová a všichni napjatě očekávají, jak budou oslavy vypadat. Inspiruje se dvojice tradicí, nebo bude jejich sňatek naopak netradiční? Jisté ovšem je, že událost přítáhne velkou pozornost stejně jako se to povedlo u předchozích svateb členů britské královské rodiny.

', image: 'https://img.cncenter.cz/img/12/normal1050/4976045-img-svatba-velka-britanie-kralovna-kralovska-rodina-v0.jpg?v=0', views: 4393, title: 'GALERIE: Století královských svateb. Podívejte se na svatební dort Alžběty II. a zákulisí sňatku princezny Diany', imgCount: 32, type: 'normal', url: 'https://www.info.cz/magazin/galerie-stoleti-kralovskych-svateb-podivejte-se-na-svatebni-dort-alzbety-ii-a-zakulisi-snatku-princezny-diany-30343.html' }, ]; // Spust controller $('.main-article.next-article').nextArticleController({ articles: articles, mainArticleId: mainArticleId, nextArticleRenderer: { element: '.main-article.next-article', options: { renderCallbacks: [function(selectedArticle) { if (selectedArticle.type.indexOf('normal') < 0) $('.four-col.left.second').css({marginTop: 776}); }] } }, nextArticleLoader: { element: loaderSelector, options: { duration: 10 } }, scrollTarget: { element: loaderSelector, options: { tolerance: 200 } } }); }); })(jQuery);