Skutečnost, že pro druhou vládu Andreje Babiše zvedli ruku poslanci ANO, ČSSD a KSČM, ve finále nikoho nepřekvapila. Po všech těch kozelcích a kotrmelcích (korunovaných referendem mezi členy sociální demokracie) letošního jara se to čekalo. Méně se však čekalo – a tedy o to více překvapilo – jak hladce, bez jakýchkoliv obezliček či náznaku odporu či snad vnitřního studu ČSSD fakticky zlikvidovala své letité, ale stále platné Bohumínské usnesení zakazující spolupráci na vládní úrovni s extremistickými stranami.
Tato proklamace přijatá na stranickém sjezdu v dubnu 1995 v Bohumíně zní i dnes poměrně jasně: „Sjezd potvrzuje platnost závěrů hradeckého sjezdu ČSSD o nepřípustnosti spolupráce sociální demokracie s extremistickými politickými stranami. Vylučuje politickou spolupráci se SPR-RSČ, SČK, MNS, KSČM, LB a SDL.“
Od oné doby uplynulo již 23 let a příslušné usnesení i přes řadu pokusů o jeho demontáž odolalo a vydrželo. Pravda, mnohokrát mělo namále, neboť tu proběhly aktivity, které už byly na samotné hraně jeho „litery“. Notoricky jsou známá hlasování o řadě zákonů, které prošly ČSSD v době Jiřího Paroubka díky hlasování s tehdy opozičními komunisty. Titíž komunističtí poslanci podrželi i v dubnu 2005 vládu Stanislava Grosse a při hlasování o nedůvěře se zdrželi hlasování.
První ránu mohlo Bohumínské usnesení však dostat již v létě 1998. Miloš Zeman tehdy snil o menšinové vládě ČSSD, nikoliv však tolerované ODS (jak se později stalo), ale ze strany KSČM. K uskutečnění tohoto „snu“ však chyběly tři poslanecké hlasy. Tak alespoň komunisté schválili (společně s KDU-ČSL) Miloši Zemanovi jeho první státní rozpočet na rok 1999.
