Články odjinud

Komentář: Umíme řešit jen maličkosti? Zátah na diplomky a kadeřníky, velké problémy zůstávají

Komentář: Umíme řešit jen maličkosti? Zátah na diplomky a kadeřníky, velké problémy zůstávají

Léto se pomalu chýlí ke konci. Můžeme tedy začít hodnotit, jak se politici a média vypořádali s tzv. okurkovou sezónou. Zažili jsme zátah na diplomové práce nebo kauzu kadeřníka jezdícího služební limuzínou manželky-hejtmanky. I před návratem politiků do parlamentních lavic ale platí jedno: velké problémy zůstávají. Není jasné, kdo povede ministerstvo zahraničí. Nikam se neposunula ani otázka trestně stíhaného premiéra nebo problematičnost podpory ze strany komunistů. Jako bychom se uměli zaměřit jen na marginality.

Česká politika byla velmi „živá“ až do poloviny července, kdy získala vláda Andreje Babiše na druhý pokus a po dlouhých měsících vyjednávání důvěru sněmovny. Místo toho, aby začala podle své vlastní terminologie makat, odstartovalo pronásledování nečestných ministrů, kteří ve svých diplomových pracích více či méně opisovali.

Jako první přišla o místo v čele ministerstva spravedlnosti obdivovatelka Andreje Babiše Taťána Malá (ANO). Chvilku trvalo, než pochopila, že její situace je natolik nedůstojná, že ztratila podporu šéfa hnutí ANO. Nakonec ale odstoupila.

„Na oplátku“ pak přišlo odstřelení sociálnědemokratického ministra práce a sociální věcí Petra Krčála. Kauzu diplomových prací ustál ministr obrany Lubomír Metnar (ANO), který podle konečného verdiktu „jen“ neuměl správně citovat.

Po několika týdnech tažení proti nepoctivým studentům ustalo. Výsledek? V čele resortu spravedlnosti stojí dosavadní předseda Legislativní rady vlády Jan Kněžínek, ministerstvo práce a sociálních věcí vede Jana Maláčová, dosavadní ředitelka jednoho z odborů. Dalo by se tedy říct, že jde o odborníky ve svých oborech.

Symptomatické ovšem je, že ministři – především Malá – byli nuceni ukončit své působení v čele resortů kvůli zdánlivým maličkostem. Plagiátorství je samozřejmě neomluvitelné. A nezáleží na tom, jestli musela u studia daná osoba ještě stíhat péči o rodinu nebo si vysokoškolský titul dodělávat až v pozdějším věku při zaměstnání. Pro schopného člověka – a tím by snad členové kabinetu měli být – by čestné splnění všech studijních nároků nemělo být natolik náročné.

Na druhou stranu je potřeba dodat, že zásadním problémem Malé opravdu nebyla opsaná pasáž o králících. Mnohem větší znepokojení způsobovalo její dřívější prohlášení pro INFO.CZ, že by se trestní stíhání Andreje Babiše mohlo posunout až do doby, kdy odejde z politiky. To sice médii proběhlo, k praktickým důsledkům ale nevedlo. Poslankyni z ministerského křesla sestřelilo až ono prosté opisování.

Tento modus operandi jako by se v Česku opakoval stále dokola. Další příklad: výtky od Babiše se nedávno dočkala středočeská hejtmanka Jaroslava Pokorná Jermanová (ANO) za to, že její manžel jezdil služebním autem kraje. Podobné praktiky (okořeněné tiskovou konferencí bez otázek, během níž její muž prohlásil, že „už se žádného předmětu Středočeského kraje nedotkne, kromě své manželky“) ukazují na papalášské praktiky. U hejtmanky ale nejsou zdaleka prvním a zřejmě ani nejvýraznějším příkladem.

Ve výčtu „kauz“ a silných politických prohlášení, které zaměstnávaly během letních měsíců politiky i média, by se dalo pokračovat. Jedno jako by je spojovalo: snaha nachytat viníky na zdánlivých maličkostech. Výše popsané případy by se řešit měly, za pozornost stojí. Otázkou ale je, zda se jim nevěnujeme až příliš na úkor jiných problémů.

Čím to je? Umíme se zaměřit na snadno uchopitelné jednotlivosti a kolem nich rozpoutat kauzy? Jedno je jasné: začne září, poslanci se vrátí do sněmovních lavic. Zásadní otázky, které by nás měly zajímat, se od začátku léta nikam neposunuly.

Europoslanec Miroslav Poche (ČSSD) stále trvá na postu ministra zahraničních věcí. Přestože se celá věc měla vyřešit v horizontu několika týdnů, situace působí stále stejně zablokovaně. A Česku toto ministerské schizma škodí jak v tuzemsku, tak zahraničí.

Premiér Babiš kolem svého trestního stíhání stále jen opakuje formulky, že jde o kampaň a účelovku. Jakou cenu kabinet zaplatí za podporu komunistů, se také teprve ukáže. I přes ojedinělé občanské protesty to ale nevypadá, že by tento fakt české veřejnosti výrazně vadil.

 

Články odjinud