KOMENTÁŘ: Volba Žantovského není náhoda, ale odraz měnících se poměrů. A varování pro ČSSD | info.cz

Články odjinud

KOMENTÁŘ: Volba Žantovského není náhoda, ale odraz měnících se poměrů. A varování pro ČSSD

Před sjezdem sociálních demokratů se situace na české politické scéně jevila zablokovaně. Avšak nové vedení jediné tradiční politické formace, se kterou premiér v demisi a předseda hnutí ANO Andrej Babiš jedná o vládě, je k němu na rozdíl od toho předešlého o poznání vstřícnější. I proto jsme svědky přeskupování politického terénu. Babiš navíc začal v mezičase ve státní správě úřadovat způsobem, který probral z letargie také ostatní politické formace. A ve sněmovně už zase řádí většinový blok složený z hnutí ANO, KSČM a SPD. Dokladem toho budiž zvolení Petra Žantovského do Rady ČTK. Nejde o nahodilost.

Pochopit aktuální dění vyžaduje schopnost nasvítit politiku tak, abychom do patřičných souřadnic zasadili všechny zdánlivě nesouvisející děje v jejich dynamice. O čistkách ve státní správě jsme tu psali včera jako o účinné metodě, kterak disciplinovat sociální demokraty. Vedle tohoto cíle Babiš systematicky pracuje na tom, aby na rozličné posty instaloval sobě poslušné a loajální figury. Ve středu si na tento seznam můžeme směle přidat novináře Petra Žantovského, který byl zvolen do Rady ČTK. Jen na okraj se sluší připomenout toto: je to ten Žantovský, na jehož adresu legendární hudební kritik Jiří Černý kdysi napsal, že je těžko v Česku najít publicistu tak úhořovitého, funkcíchtivého a demagogického, navíc notoricky spjatého s jedinou politickou stranou (ODS).

Patří se doplnit, že Žantovský v momentě, kdy pochopil, že mu po boku ODS už pšenka nepokvete, sloužil věrně klanu Václava Klause na Hradě, roky své texty publikoval v Protiproudu, tedy serveru bývalého Klausova kancléře Petra Hájka. V posledních letech o sobě dával vědět hlavně skrze Parlamentní listy. Z logiky věci pak přilnul k současnému osazenstvu Hradu, a poté, co vydal knihu s názvem Miloš Zeman, zpověď informovaného optimisty, ho prezident loni ocenil státním vyznamenáním: Medailí za zásluhy. Do všech mediálních rad kandidoval opakovaně, jeho dnešní úspěch je jeden z mnoha úpadkových jevů měnících se poměrů. A pro úplnost: do Rady ČTK ho nominovalo hnutí ANO.

Předtím se ve sněmovně uskutečnilo několik dalších pozoruhodných věcí. Ráno se sešli zástupci ODS, Pirátů, sociálních demokratů, lidovců a TOP 09 s cílem najít cestu, jak donutit Babišovu vládu bez důvěry dolní komory k tomu, aby byla – tak jako všechny dřívější vlády v demisi – kabinetem pouze udržovacím. Možností, jak toho docílit, ale opozice příliš nemá. Přesto anebo právě proto lze ambici svolat dvě mimořádné schůze sněmovny v danou chvíli kvitovat. První schůze bude k personálním změnám, které provádí vláda bez důvěry. Týká se to zejména šéfa GIBS, České pošty, nebo ministerských náměstků. Ambicí druhé bude na podnět ODS najít shodu na pravidlech a mantinelech pro vládu bez důvěry, mimo jiné v zahraniční politice.

O praktických dopadech obou mimořádných schůzí lze ale pochybovat. Podobně skeptická či rezervovaná předtucha pramení z dosavadní zkušenosti s Babišem. A taky ze způsobu, jakým se premiér v demisi dneska dopoledne vypořádal s kritiky, kterým se nelíbí, že chce vystrnadit z funkce šéfa GIBS Michala Murína. Předseda hnutí ANO, toho času trestně stíhaný premiér v demisi, opět prokázal, že si vůbec není ochoten připustit střet zájmů, jehož je učebnicovým ztělesněním. V Murína prostě nemá důvěru, pochybuje o jeho morální a profesionální integritě. Jinak ale neřekl nic. I proto je dobře, že na půdě sněmovny kritika bezprecedentních metod, kterými Babiš čistí státní správu, zazní. Ostatně jsme ještě pořád parlamentní republikou.

Za zmínku stojí ještě nejmíň další dva momenty dnešního hemžení na Malé Straně: sněmovna neschválila návrh pravicových poslanců na zamítnutí předlohy KSČM, dle které by měl stát zdaňovat peněžité náhrady, které posílá každoročně církvím za majetek nevydaný v restitucích. Opět zde zafungoval blok stran, který s Babišem vyjednává o vládě: tedy hnutí ANO, KSČM, SPD a – kromě Bohuslava Sobotky a Kateřiny Valachové – také ČSSD. Strategie Babiše je evidentní: na svou stranu láká nejen levicové voliče, ale kromě SPD také obě levicové formace zastoupené ve sněmovně. Včera schválil na vládě navýšení penzí, dneska podpořil ve sněmovně zdanění církevních restitucí. Řečeno klasikem: dámy a pánové, kdo z vás to má?

Se zástupci všech tří stran se navíc vyjednávači hnutí ANO sešli odpoledne k dalšímu kolečku schůzek o druhé vládě. A stále platí, co jsme zde už psali: hnutí ANO preferuje menšinovou vládu s ČSSD, kterou by při hlasování o důvěře podpořili komunisté. Což ovšem neznamená, že předseda hnutí ANO nebere jednání s Okamurou vážně. Opak je totiž pravdou. Cílem Babiše je primárně obstát při hlasování o důvěře, a pokud nechce především v zahraničí čelit kritice, že se opírá o strany situované na pravém a levém okraji české politiky, potřebuje pro tento moment sociální demokraty.

Ti se ale obávají izolovaného postavení a žádají záruky, že je ANO ve vládě nepřehlasuje. Jejich obava je oprávněná a realistická. Přitom nejde ani tak o to, že je Babiš kdykoli přehlasuje ve vládě, jako především ve sněmovně. Pokud je pro něj totiž nyní blok složený z hnutí ANO, KSČM a SPD záložní variantou, a tvrdí, že pracuje výhradně se vznikem aliance s ČSSD, je otázkou, zda nejde o obyčejný zastírací manévr. Neboť díky 115 hlasům, které tyto tři strany v součtu v dolní komoře mají, může Babiš ihned po hlasování o důvěře prosadit cokoli. Jejich síla je už půl roku reálná a navíc spolehlivá. Bez ní by ostatně Žantovský mohl do některé z mediálních rad kandidovat donekonečna.

Kromě toho má těchto 115 hlasů nejen ve vztahu k ČSSD, což lze doložit poslední iniciativou Starostů, mimořádný vyděračský potenciál. V každém případě platí, že Babiš v tuto chvíli hraje – pokud jde o vábení sociálních demokratů – primárně o to, aby měl vládu s důvěrou, aniž by se opíral pouze o extrémní póly české politiky. Pokud toho dosáhne, jeho vláda bude především díky spolehlivosti bloku 115 hlasů do voleb de facto neodvolatelná. Ostatně ČSSD musí podobné strategii rozumět: obdobně jednal její expředseda Jiří Paroubek v letech 2005 až 2006, kdy ve sněmovně s chutí využíval většiny s KSČM koaliční smlouvě s Unií svobody a lidovci navzdory.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud