Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Komentář: Zmatek v předvolebních kampaních. Přináší úřad pro dohled jen další nejasnosti?

Komentář: Zmatek v předvolebních kampaních. Přináší úřad pro dohled jen další nejasnosti?

Úřad, jehož smyslem je dohlížení na financování předvolebních kampaní, rozdává první pokuty. Kvůli postihu se nyní rozčiluje nejen miliardář Andrej Babiš, u něhož se už od začátku předpokládalo, že má vzhledem ke svému rozpočtu největší šanci dostat se s úřadem do sporu. Pokuta hrozí také novinářům, kteří republiku objíždí s knihou, která šéfa hnutí ANO naopak silně kritizuje. První správní řízení, ale i dlouhodobá komunikace úřadu, který se skrývá pod krkolomnou zkratkou ÚDHPSH, ukazují na jeho základní problém: široce vymezenou kampaň. Přidává se otázka, zda budou mít pokuty ve výši deseti tisíců reálný dopad, nebo budou brány pouze jako buzerace.

Absurditu vymezení, kde začíná a končí předvolební agitace, ukazuje případ knihy o Andreji Babišovi s názvem Žlutý baron. Ilustruje ji i konverzace autorů publikace s členem úřadu Janem Outlým na Twitteru. V ní se dohadují, zda je publikace v rámci předvolebního klání „autem, jež musí být označeno SPZ, nebo semaforem“.

Autorům knihy a novinářům Zuzaně Vlasaté a Jakubovi Patočky hrozí pokuta až sto tisíc korun. Rozhodnutí by mělo padnout do konce října. Podle Patočky má přestupek spočívat v tom, že autoři knihu, která velmi kriticky popisuje podnikání a politické působení šéfa ANO, propagovali v rámci svých besed po Česku. Novináři tvrdí, že jde o šikanu a zásah do svobody projevu.

Faktem je, že k nejasnostem publikuje úřad na svých webových stránkách průběžně dotazy a odpovědi. Jedna z nich definuje, že i pro ty, kteří chtějí „vést negativní kampaň na vlastní pěst, tedy bez vědomí některé kandidující politické strany, hnutí nebo jejich kandidáta, platí stejná pravidla jako pro osoby, které chtějí některou stranu bez jejího vědomí podpořit“.

Na stranu novinářů se ale přidal třeba i Nadační fond nezávislé žurnalistiky, který ve svém vyjádření uvedl, že „zahájení přestupkového řízení proti spolku Svoboda projevu (novináři jej založili pro propagaci knihy – pozn. red.) považuje za krajně nešťastné a ve své podstatě nebezpečné pro svobodu projevu v České republice“. Debata se vrací opět k tomu, kdo je jakým účastníkem provozu. Pokud se tedy budeme držet příměru automobilu a semaforu…

Z druhé strany se proti působení úřadu rozčiluje právě Andrej Babiš. Už od začátku léta, kdy ÚDHPSH začínal fungovat v praktické rovině, se tušilo, že postih bude mířit na šéfa hnutí ANO, konkrétně na jeho knihu O čem sním, když náhodou spím. Ta sice fungovala jako klasická předvolební brožura, označení ale chybělo. I hnutí ANO tak dnes hrozí až stotisícová pokuta. Vyměřených devatenáct tisíc korun by měla zaplatit Občanská demokratická aliance kvůli nedostatečně označenému propagačnímu letáku.

Zákon, který má za cíl dohlížet na hospodaření politických stran, zpočátku podporovaly všechny vládní strany. Postupem času se ale osekával a měnil. Jeho účel se tak začal točit především kolem finančního limitu na kampaň. Ten byl nakonec stanoven na 90 milionů korun. Jde o částku střelenou tak trochu od boku, na základě kampaní z předešlých let.

Většina stran se dnes nad dotazy, zda limit nepřekročí, pousmívá. Na překročení hranice dostatek financí prostě ani nemají. A nejde jen o menší strany. Dobrou finanční kondici nevykazuje třeba ani sociální demokracie. Od začátku tak je jasné, že omezení míří především na hnutí ANO.

I další politici se ale bouří proti tomu, jak široce si zákon, kteří sami schválili, úřad vykládá. A do jakých řízení se pouští. Už na začátku léta, kdy orgán začínal fungovat, jeho zástupci přiznávali, že definice kampaně je opravdu široká. Tím, že jde o novou instituci, pro kterou jsou sněmovní volby první zkouškou, navíc chybí precedenty.

„Souhlasím s tím, že kampaň je v zákoně definovaná velmi široce a že do ní spadá v podstatě cokoliv. Na druhou stranu si myslím, že to je dobře, protože jakékoliv výjimky by v českých podmínkách znamenaly, že by strany začaly hledat prostor, jak uniknout regulaci,“ popsal na konci června v rozhovoru pro INFO.CZ již zmíněný člen úřadu Outlý.

Ten se také rychle stal jednou z nejvýraznějších tváří úřadu. I kvůli svým vyjádřením na Twitteru. Musí se mu přiznat, že se nevyhýbá aktuálním případům. U Miloše Zemana, který „nevede žádnou kampaň“, vzbudil nelibost prohlášením, že by do své propagace měl zahrnout i výjezdy za občany do krajů. Polemizoval také nad politickou rovinou „hlavní události letošního léta“ – svatby Andreje Babiše s partnerkou Monikou. A přibývala i další a další vyjádření v sekci dotazy a odpovědi na stránkách úřadu.

Jak ukazují aktuální případy, jasno ale stále není. Množí se námitky, že úřad do předvolebního dění zasahuje až příliš. A podle nejnovějších obvinění ještě šikanuje novináře. Zůstává otázka, zda může svými postihy úřad vnést pořádek do někdy neprůhledného financování kampaní. A nebo v „pravidlech provozu“ bordel zůstane. A úřad svými postihy přinese jen další zmatení.

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1