Komise dláždí cestu z krize stovkami miliard eur. Její návrh ale bude pro Česko oříškem | info.cz

Články odjinud

Komise dláždí cestu z krize stovkami miliard eur. Její návrh ale bude pro Česko oříškem

Komise dláždí cestu z krize stovkami miliard eur. Její návrh ale bude pro Česko oříškem
 

KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Evropská komise předložila nový návrh sedmiletého rozpočtu doplněný o „fond obnovy“, který má pomoci ekonomikám postiženým koronavirovou krizí. Na takřka bezprecedentní hospodářské neštěstí Brusel podobně bezprecedentně odpovídá, ať už jde o formu, nebo objem. Na sedmileté období počítá s částkou 1,1 bilionu eur a záchranným balíkem v hodnotě 750 miliard. Evropská komise si tyto dodatečné peníze chce vypůjčit na mezinárodním trhu a časem je splatit z příjmové části rozpočtu, tedy také z příspěvků členských zemí, které mají za půjčku ručit. Peníze rozdělí v poměru 2:1 – 500 miliard formou dotací a 250 miliard formou půjček.

Návrh komise můžeme jako obvykle hodnotit z několika úhlů. Můžeme si například říct, že 1,85 bilionu eur je sice hodně peněz, ale pořád to nejsou ani dvě procenta součtu národních důchodů členských zemí. Kdyby se daly dohromady domácí prostředky vydané nebo slíbené na potírání pandemie a jejích důsledků ve všech 27 zemích, bylo by to mnohem víc. Zatím to, zdá se, nikdo nespočítal.

Nebo si můžeme říct, že těch 1850 miliard, tedy v přepočtu asi 47 bilionů korun, je setsakra hodně peněz a že za takovou sumu už se dá leccos pořídit. Že Evropská komise skutečně přišla s nebývalým návrhem, který je odpovědí na nebývalý malér. A že splnila svou historickou úlohu tím, že pozorně sledovala dlouhé týdny dohadů členských zemí, až vyrukovala s řešením, které sice uspokojuje jednu skupinu států víc než druhou, ale je přeci jen originálním kompromisem. Tím spíš, že místo „finančnického“ řešení ve formě koronadluhopisů, pro něž horovalo devět členů v čele s Itálií, našla elegantní a čistě „unijní“ způsob, totiž využití evropského rozpočtu, který všichni dobře znají a ať si o něm myslí cokoli, umějí ho používat.

Směr určil německo-francouzský návrh

Vymýšlení nové podoby návrhu sedmiletého rozpočtového rámce vyztuženého záchranným fondem komisi usnadnil francouzsko-německý návrh z minulého týdne, aby se 500 miliard eur použilo na obnovu ekonomiky právě tímto způsobem. Co na tom, že to Evropská komise navrhovala už dřív a Německo to zprvu nechtělo. Autorství nyní přísluší dvojici Merkelová-Macron a vavříny německé kancléřce, která vskutku statečně opustila řady „šetrných“, ale i dlouhodobou oficiální německou linii vylučující sdílení státních dluhů, a zasadila se rázně o záchranu eurozóny a potažmo celé EU, kterou už řada komentátorů pohřbívala.

Zatímco si tedy Německo uvědomilo svou historickou odpovědnost a rozhodlo se jí zhostit, čtyři „šetrné“ země – Nizozemsko, Rakousko, Dánsko a Švédsko – se stavěly na zadní. Jejich argumentace je prostá – mohou-li si ony dnes půjčovat na mezinárodních trzích s nulovým, ba mínusovým úrokem, je to proto, že v minulých letech v potu tváře ozdravily své ekonomiky a zkonsolidovaly veřejné finance. Země jako Itálie či Španělsko to neudělaly a bylo by tedy jen logické, že na svou liknavost budou doplácet. Že je takový postoj na pozadí epidemie sobecký, morálně vadný, v rozporu s evropským principem solidarity? Nebo že je zoufalé upírat pomoc těm, kdo měli nejvíc mrtvých a nejhorší hospodářský propad? Ale ne, „šetrní“ chtějí, aby se jižním zemím pomáhalo, ale výlučně výhodnými půjčkami. Zkrátka žádné peníze na dřevo. Dost už, že bohatší platí těm chudším při přerozdělování v rámci řádného rozpočtu, například skrze regionální politiku nebo zemědělské dotace.

Tato argumentace je vadná z řady důvodů. Jednotný vnitřní trh EU prospívá všem zemím, ale nejvíce silným, exportně orientovaným ekonomikám jako je ta německá či nizozemská. Jakmile se některé země začnou propadat do recese, utrpí ekonomiky všech, ale opět zejména těch, které nejvíce vyvážejí. Zdraví celku je tedy do značné míry i v jejich zájmu, ačkoli si to část domácích voličů nemusí uvědomovat. Předsedkyně komise Ursula von der Leyenová připomněla, že jednotný vnitřní trh je třeba zachránit a že toto úsilí přesahuje hranice členských zemí. „Pokud v jedné zemi zkrachuje podnik, je to o jednoho spolehlivého dodavatele méně v jiné zemi. Hospodářské potíže v jedné části Evropy oslabují druhou část Evropy. Tohle je větší než my všichni, je to o celé Evropě,“ prohlásila.

Poukázala také na to, že rozpočet EU vždy spočíval na dotacích. Dodatečný půl bilion ve formě grantů označila za „společnou investici do naší budoucnosti, která nemá nic společného s minulými dluhy některých zemí“. Upozornila, že tyto peníze budou vynakládány prostřednictvím rozpočtu EU a podle jasného klíče, který stanoví limity pro každou zemi.

Pro členské státy ze střední a východní Evropy je návrh komise také spíše oříšek. Nebude se jim líbit, že dodatečné dotace mají směřovat převážně do zemí, které pandemií nejvíce utrpěly. Tento tón již udal premiér Andrej Babiš, když si opakovaně sobecky stěžoval, proč by Česko mělo být trestáno za to, že nápor nákazy úspěšně zvládlo. Návrh komise však bere aspoň částečně v potaz tyto a podobné stesky, když poněkud navyšuje výdaje z klasických zdrojů rozpočtu EU, jako jsou strukturální a kohezní fondy. Uvidíme, bude-li nám to stačit.

Dotace a úvěry

Navržený fond obnovy tedy počítá s půl bilionem přímých dotací a 250 miliardami úvěrů určeným všem, ale hlavně nejpostiženějším státům, zejména na investice do zdravotnictví a na strukturální reformy, na podporu soukromého sektoru a posílení odolnosti ekonomik při příštích podobných zkouškách, včetně vytváření strategických zásob lékařských pomůcek či lepší koordinace civilní ochrany na úrovni EU. Spolu s novou mutací rozpočtu je chvályhodně orientován do budoucnosti, třeba na strategické posilování evropského průmyslu a snižování jeho závislosti na dodávkách ze třetích zemí, na digitalizaci, ale také na splnění cílů vytyčených v „zelené dohodě“, která má Evropu postavit do čela světového boje proti klimatickým změnám. „Vědci dříve či později najdou vakcínu proti koronaviru,“ řekla von der Leyenová v Evropském parlamentu. „Ale na klimatickou změnu žádnou vakcínu nemáme. Nesmíme se proto vracet ke starým schématům a stavět obnovu na včerejší ekonomice.“

Místopředsedkyně komise Věra Jourová upozornila, že dokument byl předložen pod názvem Evropský rozpočet nové generace. Komise si je podle ní vědoma, že i příští generace ucítí důsledky dnešní krize na své životní úrovni, a je tedy třeba zahájit nápravu okamžitě a tlumit budoucí dopady. Podotkla zároveň, že se nic nemění na nástrojích jako jsou koheze či zemědělské dotace, které jsou důležité pro Českou republiku.

Jednání bude úporné

Už z výše uvedeného je zřejmé, že následující jednání o předloženém návrhu bude úporné, nejen proto, že Praze se „zelená“ orientace nebude líbit. A priori kontroverzní je i další návrh, totiž aby se EU vybavila dodatečnými zdroji přímého financování. Komise zmiňuje zavedení tzv. uhlíkové daně na vnějších hranicích, daně z obchodování s emisemi nebo také „digitální daň“, zřejmě zaměřenou na internetové giganty jako je Google. 

Pro členské státy by mělo být teoreticky lákavé umožnit komisi, aby vybírala víc peněz do rozpočtu přímo, protože o to by se snížily jejich příspěvky do unijní kasy. Jenže jakékoli takové nové pravomoci posilují automaticky „nadnárodní“ povahu EU, a to právě na úkor členských států, které si normálně žárlivě střeží své kompetence, zejména v oblasti daňové politiky. První dojem tedy je, že to exekutiva EU zkusila a bude čekat na reakci vlád. Splácení záchranného balíku ostatně nastane až po roce 2028, je tedy dost času přemýšlet o tom, z jaké kapsy to bude.

V příštích týdnech se uvidí, nakolik pandemie oslabila staré reflexy a vyvolala pocit potřeby větší sounáležitosti, spolupráce a koordinace na evropské úrovni. Přetrvávají důvody, které vedly k neschválení sedmiletého návrhu rozpočtu v únoru, nebo se vize jedněch i druhých změnily? Lídři zemí „sedmadvacítky“ se sejdou, možná i osobně, 18. a 19. června, ale to bude zřejmě jen první výměna názorů. Pozorovatelé v Bruselu očekávají několik schůzek během léta, než se dospěje ke kompromisu. Pak přijde na řadu Evropský parlament, který nahlas požaduje ještě ambicióznější rozpočet, než s čím nyní přišla komise. A čas kvapí, protože evropská ekonomika dušená pandemií potřebuje životodárné injekce co nejrychleji. I proto komise požádala členské státy, aby přisypaly peníze také do rozpočtu pro letošní rok, tedy 2020. Ale to už je jiný příběh…

 
 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud