Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Komunistická drzost roste se ztrátou paměti! Komentář Alexandry Udženija

Komunistická drzost roste se ztrátou paměti! Komentář Alexandry Udženija

V minulých dnech jsme si připomněli jedno z nejtragičtějších výročí v historii naší země. Na večer 9. června roku 1942 byla jednotkami SS obklíčena malá vesnice poblíž Prahy s názvem Lidice. Celkem nacistické řádění nepřežilo 340 lidických obyvatel, 192 mužů, 60 žen a 88 dětí.

Je dobré si vždycky připomenout, jakou cenu má naše svoboda. Porážkou nacismu totiž utrpení naší země pod nadvládou socialistických utopií neskončilo. Nacismus vystřídal na 40 let komunismus a jeho diktatura zanechala na duši tohoto národa jizvy snad možná ještě hlubší. Komunismus pošlapal hodnoty jako víra, morálka, důvěra, spravedlnost, motivace, právo, a čest, zpřetrhal letité vazby člověka na jeho zem a zanechal v srdcích lidí prázdnotu, morální nihilismus a totální relativismus.

Zakázat nebo vzít do vlády?

Po revoluci jsme komunisty měli zakázat, bohužel všichni to tehdy podcenili a dodnes se komunistickou zvrácenou ideologii nepodařilo vymýtit. Naopak, to nejtvrdší komunistické jádro se probouzí z hibernace. Lidé, kteří schvalují komunistický teror 50. let nebo oslavují masového vraha Gottwalda se svým obětem už veřejně vysmívají a naplno hlásají své bludy. Jednou je to o církevním majetku, který prý neukradli, podruhé o potřebě zestátnění, o narovnávání páteři vládě doleva, o potřebě vystoupení z NATO, o rozkradené zemi atd. Každým týdnem vládního vyjednávání je zřetelnější a očividnější, že jim narostl hřebínek a začínají se ukazovat v pravém světle.

Věděním proti chaosu

Nebezpečí spočívá v tom, že nám pomalu dospívá generace, která komunistickou diktaturu ani nezažila. Pojem svoboda a demokracie je pro ně naprosto automatický. Představa, že by jí měli, nebo snad museli bránit, je pro ně nepředstavitelný. Nevědí, co by to reálně znamenalo, kdyby o svobodu přišli.

Jaká je obrana? Musíme učit naše děti dějinám této země a tragédiím, které jí nacismus a komunismus přinesli. Točit filmy, pořádat přednášky ve školách, psát knihy a články.

V dnešním geopolitickém prostředí, kde je vše relativizováno a naplňováno morální prázdnotou nebo fake news, je velmi nebezpečná přímá podpora vlády od KSČM, protože jim tento chaos vyhovuje. Lidé v tomto stavu nejistoty často v dějinách podléhali tvrdé autokratické ideologii schované do hávu ideálního světa. Komunisti ve skrytu přesně vědí, jaké mají úkoly. Budou je krok po kroku plnit a nám se to líbit nebude.

Nepřestaneme proto politicky burcovat nejen mladou generaci, že zápas o svobodu a duši tohoto národa nikdy nekončí. Postavit se zlu není volba, ale povinnost. Minimálně pro ty, co svou zemi milují. František Palacký kdysi řekl: „Zhovadilost všeobecná povstane byť by komunisté jen jedné generaci panovati měli.“

Naším úkolem je postarat se o to, aby k tomu už nikdy nedošlo.

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

-1