Komunistům nejde o Babiše, natož o nouzový stav. Hrají o vlastní politické přežití

KOMENTÁŘ VRATISLAVA DOSTÁLA | Zdánlivě se aktuální pandemická situace v ničem neliší od té na podzim. Jsme na tom pořád stejně špatně, ne-li hůř. Zrovna tak se nijak zásadně nezměnila menšinová vláda hnutí ANO a sociálních demokratů. Tak proč se k ní komunisté zdánlivě z ničeho nic obracejí zády? Vysvětlení není nikterak složité. Blíží se volby, a pokud nezačne KSČM dělat něco jinak, může skončit mimo sněmovnu.

Tady platí klasická politologická poučka: blízkost koaličních partnerů, a komunisté jsou svým způsobem společně s Hradem jednou z koaličních stran, se v čase voleb převrací v konflikt úhlavních protivníků, neboť jejich programová blízkost znamená, že se přetahují o podobný typ voličů. V našem případě to lze doložit také sociologickými daty: je to právě Andrej Babiš a jeho hnutí ANO, kdo ožebračil obě tradiční levicové strany o jejich tradiční voliče. Proto lze do voleb stále častěji čekat, že se komunisté i sociální demokraté začnou vůči premiérovi vymezovat.

Přesně na tomto půdorysu je potřeba číst výstupy pátečního jednání vedení komunistů. Jim nejde o nouzový stav, byť tvrdí, že jim Babiš nevyšel vstříc, když jeho vláda nepřijala žádná opatření, která by dovolila, aby se do škol vrátilo více žáků a aby se občanům umožnilo navštívit zimní střediska. Vedlejší je také argument, dle kterého vláda nutná opatření proti šíření epidemie může vyhlásit i bez toho, aby nouzový stav nadále trval. Komunisté prostě jen hledají cestu, jak se od vlády odříznout. Voličům potřebují dát nějak vědět, že tady ještě jsou a že hájí jejich zájmy důsledněji než Babiš.

Nasvědčuje tomu také druhý závěr, který přijali: jednání o toleranci vlády ze strany KSČM mají pokračovat do března. Až pak bude případně následovat dohodovací řízení. Všímejme si především avizovaného termínu. Na druhou polovinu března mají totiž komunisté naplánován sjezd. A přestože nevíme, zda ho KSČM nebude donucena znovu odložit, jedno je jisté: Vojtěch Filip se uvnitř strany ocitá v menšinovém postavení, a tudíž manévruje tak, aby aspoň částečně uspokojil své oponenty uvnitř strany. A ti zase hledají způsob, jak navolit nové vedení strany. Filip totiž slíbil, že z čela strany odstoupí právě až na sjezdu.

Ve hře je tudíž také svolání ústředního výboru strany, který by podle našich informací mohl navolit provizorní vedení. A jeho úkolem bude najít způsob, jak se viditelně vůči Babišovi vymezit. V opačném případě totiž komunistům skutečně hrozí, že skončí mimo sněmovnu. Závěrem snad jenom tolik, že bude zajímavé sledovat nejen to, kdy se KSČM od vlády definitivně odvrátí, jako především, koho zvolí do čela strany. KSČM stárne, věkový průměr členů se pohybuje okolo osmdesáti let, čistě demografická struktura strany tak nahrává nostalgikům, profitovat by z toho mohl třeba neostalinista Josef Skála.

Část strany si je nicméně podle našich informací vědoma, že by v takovém případě KSČM minimalizovala šance oslovit kohokoli kromě tvrdého jádra voličů, jež se navíc – opět vinou neúprosné demografické křivky – každý den tenčí. Nelze proto vyloučit, že do čela strany nastrčí někoho mladšího, třeba europoslankyni Kateřinu Konečnou. Ani to ale komunistům nebude výhledově nic platné. Konečná by případně i tak byla v obležení nostalgiků, kteří tvoří ve straně robustní většinu, což platí také o jejich voličích. I ona by jim tak musela vycházet vstříc. To hlavní ale je, že zatímco jedni i druzí vymírají, strana neví, kým je nahradit.

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital