Evropští úředníci, ministři a představitelé unijních institucí zažili po prázdninách tvrdé probuzení do reality. Úsilí o zmírnění energetické krize prozatím vyvrcholilo minulý týden v pátek, kdy se pod taktovkou ministra průmyslu Jozefa Síkely mimořádně sešli jeho evropští kolegové zodpovědní za energetiku. Specifika evropského trhu, výsledky ministerské schůzky a snahy o zlevnění energií komentuje Jan Barták.
Rusko nadále vydírá Evropu a omezuje dodávky plynu. Jeho ceny rostou (ze 150 €/MWh na začátku července na 340 €/MWh na konci srpna; od té doby klesly na asi 210 €/MWh), mimo jiné i proto, že členské státy závodí v jeho nákupech s cílem zaplnit co nejrychleji zásobníky před zimou. O plánovaných společných nákupech se už nemluví, jde o normální konkurenční situaci, kde poptávka převyšuje nabídku a ceny na to reagují. Hodně se mluví o evropské solidaritě, ale košile je bližší než kabát.
Cena elektřiny vyráběné z plynu představuje něco přes dvojnásobek ceny plynu, není proto divu, že v některých dnech ceny na trhu s elektřinou – podle principu ceny marginálního (tedy nejdražšího) dodavatele, kterým je při vysoké poptávce nyní vždycky plyn – dosahovaly hodnot přes 500 €/MWhe. V Pařiži dosáhla 30. srpna ve 21 hodin cena elektřiny hodnoty 1022 €/MWhe.
Taková situace je samozřejmě dlouhodobě neudržitelná a je jednoznačným a přímým důsledkem špatně fungujícího evropského trhu s elektřinou. Od začátku září, v závanu paniky, se proto neustále mluvilo o očekáváné schůzce ministrů energetiky, která měla navrhnout, jak z toho ven – především jak ochránit spotřebitele a zachovat sociální mír – a přitom ukázat jednotu členských států EU, jejich solidaritu a odhodlání nenechat se vydírat Putinem.
Evropská specifika
Komise vypracovala řadu návrhů a možných postupů, nakonec se debaty ministrů zaměřily jen na dva nebo tři. Těžko říct proč, snad z nedostatku času. Každopádně kritičnost situace a tomu odpovídající mediální pokrytí této bruselské schůzky vyvolaly přehnaná očekávání.
S ohledem na složitost celého problému a na docela zásadní rozdíly v energetické situaci jednotlivých členských států a jejich závislosti na plynu obecně (a na tom ruském specificky), bylo jasné, že snadná a rychlá řešení, která by uspokojila všechny, neexistují. Dal se tedy očekávat minimální výsledek, který by potvrdil politickou jednotu členských států ve snaze problém řešit a ubezpečil občany a spotřebitele, že je jejich vlády ochrání před dalším nekontrolovaným růstem cen energií.
