KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Koalice je rodu ženského. Možná je to pro opoziční „Pětku“ nyní z nouze ctnost a jediná cesta, jak se příští rok dostat k vládě. Ale proč nezkusit dohodu jako vůdčí politickou strategii? Mužský konkurenční princip nás dovedl k Zemanovi a Babišovi. Může to s konsensuálním přístupem dopadnout hůře? Sotva. Musíme znovu spojit rozdělenou zemi a k tomu je lepší kooperativnost než soutěživost.
Až dosud volby dopadaly tak, že z nich vzešel vítězný samec, který pak k sobě hledal další strany coby nevěsty, s nimiž je schopen sestavit vládu. S dvěma výjimkami. Ta první není právě čestná. V roce 1998 se spojili dva alfa samci, a to s cílem zbavit se menších partají a monopolizovat si moc. Což vedlo k první vzpouře „bezmocných“ a pokusu o integraci. Který ovšem ztroskotal právě na řevnivosti a poměřování ega… Druhé vybočení přišlo o dvanáct let později, kdy Paroubek vyhrál, ale neměl „sexy“ koaliční potenciál.
Z tohoto letmého přehledu vidíme, že machistické způsoby minulým třiceti letům dominovaly, nikoli však bezvýhradně. Mužský a ženský princip se přirozeně v politice uplatňují vedle sebe, protože někdy je třeba něco reformovat, jindy uchovat, někdy zajistit rozhodovací většinu, jindy širokou podporu, někdy upřednostnit jasné vedení, jindy uspokojit různorodé zájmy. Jde o to, co z toho převažuje – a v roce 2021 se může spolupráce (už před volbami) stát vůdčí ideou místo bojovnosti. Nastal k tomu totiž čas.
Jistě, každý vidí, že menší strany se prostě spojit musejí a ani ty větší, tedy Piráti a ODS, samy na vítězství, jež by jedné či druhé zajistilo vládu, nemají příští rok sílu. Ale jak se říká, všechno zlé je k něčemu dobré. Důležité úkoly, které před námi stojí, nelze rozseknout mečem, musejí se trpělivě rozplétat. Penzijní reforma, klimatická politika, rozdělení země… To vše vyžaduje spíše ženský přístup. A pozor, vůbec nejde o pasivní strategii. I v byznysu mnohé firmy sázejí na obchodní a marketingové ředitelky, protože jim zvyšují zisk.
