Koronavirus porazil hodiny: Kvůli covidu se zapomnělo na zrušení letního času

GLOSA MARTINA MAŇÁKA | Zasuto a zapomenuto pod nánosem koronavirové pohromy problémů se letos ocitlo i mýtické střídání „letního“ a „zimního“ času. I v roce 2021 totiž vlády donutily občany, aby si na konci března zbůhdarma posunuli ukazatele času o hodinu vpřed, aby jim pak v říjnu bylo dovoleno vrátit se o hodinu zpět. Pokračuje se v tom přesto, že tyto hrátky s časem už před více než dvěma lety věcně odpískala samotná Evropská komise.

Úředně nařízená změna času letos nastává v noci z 27. na 28. března, kdy lidé svůj život posunou pouhým přetočením ukazatelů času o jednu hodinu vpřed. Přechod zpět k přirozenému času je pak naplánován na říjen. Tolik fakta. Diskuse o smyslu tohoto počínání se již po nějakou dobu stává bezpředmětnou. Zcela se vytratily poslední zbytky dojmů, že by tzv. letní čas přinášel úspory energie nebo měl jiné hmatatelné ekonomické, natož zdravotní přínosy. Fakticky neexistují racionální důvody pro umělé přetáčení času vpřed a vzad.

Samozřejmě, pomineme-li subjektivní „přínosy“ plynoucí z neúměrného prodloužení letního dne, kdy pouhým mávnutím proutku, tedy posunem hodinek lidé „přinutili“ slunce zapadat o hodinu později. Jediným uchopitelným důvodem pro „změnu času“ (na letní a pak zpět na zimní) je pouze setrvačnost, moderní zvyk, neschopnost změny, potažmo nehybnost státní moci, která nerada koná cokoliv, z čeho jí neplyne jasně vyjádřitelný benefit.

Co je však nejvíce zarážející, je skutečnost, že letní čas byl už věcně odepsán a to na těch nejvyšších místech. Junckerova Evropská komise – snad na důkaz chvilkové ochoty naslouchat svému evropskému lidu – povolila v roce 2018 konání „referenda“ (přesněji: celoevropské ankety) o střídání času v EU. Lid evropský velkou většinou řekl ne. Tedy vystavil změnám času stopku a dal politikům jasné zadání, aby pofidernímu „střídání času“ učinili přítrž. Podle původních představ po jasném výsledku měla celá časová lapálie skončit již na jaře roku 2019. Jenže, píše se rok 2021 a střídání času pokračuje, jakoby se nechumelilo.

Zrušení letního (či jakéhokoliv jiného, uměle vytvořeného) času lze provést formálně jednoduše: stačí, aby státy lidem a firmám nenařídily „posunout si hodinky“. Tečka. Přesto se kvůli údajným velkým organizačním komplikacím nepodařilo přiblížit řešení ani o milimetr. Politici všech národností a stranických triček jsou prostě mistři v tom, jak z banality učinit obří problém. Zapletli se do vleklých a „složitých“ koordinačních sporů, takže se konec letního a zimního času stále odsouval. Komise totiž – na rozdíl od veškeré své dosavadní praxe – nenařídila jasný další postup, ale fakticky nechala řešení na členských státech. Pokud by EK takto alibisticky postupovala v jiných oblastech, zasluhovala by potlesk... V otázce koordinace času však takový postup byl předhozením trojského koně, v jehož nitru se nadále skrýval „neřešitelný“ rébus: jakým způsobem ponechat čas jeho přirozenému toku?

Některé státy chtěly natrvalo zavést letní čas (tedy ustavit posunutý čas navěky věků); jiné se chtějí řídit radami vědců a ponechat ten přirozený, tedy – v hantýrce posunovačů hodin – zimní čas. A do toho přišel koronavirus, jenž válku o šibování s hodinami odsunul na desátou kolej... Je to absurdní. Pokud v rámci Unie nelze ani v té nejbanálnější záležitosti vyhovět jasně artikulovanému hlasu občanů a vrátit čas do normálu, v němž do jeho plynutí nikdo nezasahuje, pak se nelze divit tomu, že EU není ve všeobecné oblibě.

Ve zdánlivé nemožnosti zastavit setrvačně se opakující arbitrární skoky v čase vpřed a vzad je však ukryta politická symbolika. Celá „zapeklitá kauza“ současně ukazuje, jak daleko systém zašel v politizaci a řízení lidského života. Pokud nedojde k totálnímu zvratu (a v politice nelze vyloučit vůbec nic) a pokud se zdárně podaří vyprovodit koronavirus do zapomnění, budou o střídání času někdy hlasovat i poslanci Evropského parlamentu. A přinutí čas, aby se podřídil vůli okamžité parlamentní většiny. Předmětem celoevropské demokracie se tedy nakonec stane i fungování hodin. Což je pozoruhodné a nebezpečné. Zavání to orwellovštinou, jíž v tomto kontextu reprezentuje okřídlený románový výrok: „Kdo kontroluje minulost, kontroluje i budoucnost. Kdo kontroluje přítomnost, kontroluje i minulost.“ Chtělo by se k tomu dodat: „…a kdo kontroluje čas, ten kompletně kontroluje i lidské životy“.

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital