Koronavirus uvrhl Česko na ekonomicky rozbouřené moře. Státní rozpočet je střelba od boku

05. 01. 2021 • 12:00
KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Česká republika vstupuje do nového roku 2021 s podivně nereálným státním rozpočtem, který je provizornější než tolik obávané formální provizorium, jež se podařilo odvrátit schválením vládního návrhu rozpočtového zákona. Poprvé v novodobé historii je již na startu roku jasné, že letošní rozpočet je navenek sice velkolepým a komplexním finančním plánem hospodaření, který však pracuje s nepřesnými odhady, případně neznámými čísly. A tedy ve výsledku je nutně jen jakýmsi hrubým rámcem, v němž haprují nikoliv jednotky, nýbrž stovky miliard korun.

Koronavirová pandemie fatálně zatřásla loňským rozpočtem a neméně dramaticky zasáhne i hospodaření vlády v roce letošním. Je potěšující, že loňský rozpočet – alespoň z hlediska zadlužení příštích generací – dopadl lépe, než bylo naplánováno. Ministryně financí Alena Schillerová naznačila, že deficit rozpočtu za rok 2020 by se měl pohybovat mezi 370 až 380 miliardami korun. Což je podstatně méně než půlbilionový schodek, jež po dvou předchozích úpravách schválila na loňský rok Sněmovna. I tak půjde o nejhorší deficit v novodobé historii Česka. Připomeňme, že nejdříve, tedy ještě před koronavirem, byl loňský rozpočet schválen jako téměř vyrovnaný, když mírně přimhouříme oči nad plánovaným schodkem ve výši 40 miliard. Koronavirové dopady a související počínání vlády tuto – jakž takž přijatelnou – deficitní částku nakonec téměř zdesateronásobily. 

Ukázalo se, že dodržet celoroční státní rozpočet během koronavirové pohromy je nikoliv nesnadné, nýbrž přímo nemožné. Deficit za rok 2020 má být nakonec nejméně o 120 miliard nižší, než se plánovalo, což je lepší, než kdyby tomu bylo naopak. Na druhé straně se však ozývají kritické hlasy, jež výsledek loňského rozpočtu zpochybňují s tím, že vláda fakticky ušetřila na kompenzacích pro ty, kdo byli poškozeni restriktivními tzv. protikoronavirovými opatřeními státu. I když ministryně financí tuto výtku odmítla jako neopodstatněnou, nelze se zbavit dojmu, že stát s deficitními stovkami miliard nenaložil úplně optimálně. 

Jak dospěl k původnímu deficitu 500 miliard, když nakonec hospodařil se schodkem nižším o závratných 120 miliard? Vynaložil snad stát méně peněz sám na sebe, tedy na svůj vlastní provoz? Nikoliv. Počet státních zaměstnanců a jejich platy rostou bez ohledu na historický propad ekonomiky a tento trend má pokračovat i v letošním roce. Což je na pováženou v situaci, kdy v první (oficiálně sněmovnou již schválené) verzi rozpočtu na rok 2021 vláda prosadila deficit ve výši 320 miliard. Lze předpokládat, že základní ekonomický zákon bude muset být novelizován kvůli přijetí daňového balíčku, s nímž vládní návrh státního rozpočtu na příští rok nepočítal. Zejména snížení sazby zaměstnaneckých daní, ale i další daňové změny mohou dále snížit příjmy vlády až o 100 miliard korun. Mohou, ale nemusí…

Česko se kvůli koronavirovému tornádu ocitlo na ekonomicky rozbouřeném moři, jehož vlny mohou udělat prakticky cokoliv, aniž by se tušilo co. Není jasné, jak se bude vyvíjet ekonomika v roce letošním, což rozhodně nepřidá na náladě v situaci, kdy není přesně známo, o kolik poklesl HDP v roce nedávno skončeném (odhady se pohybují zhruba od 6 do 12 procent). Ministerstvo financí dle zářijové prognózy očekává, že by hospodářský růst v letošním roce mohl dosáhnout 3,9 %. Svaz průmyslu optimisticky „věští“ 4 až 5 procent růstu, zatímco ČNB v listopadové predikci odhaduje letošní růst ekonomiky na 1,7 %, když poctivě podotýká, že nejistota ohledně budoucího vývoje HDP je „řádově vyšší, než implikují historické predikční chyby“. 

V takto rozmlžené atmosféře, v níž vládní příjmy jsou krajně nejisté a mnohé výdaje kvůli pandemii ani nelze reálně předvídat, vláda sestavovala státní rozpočet na letošní rok. Je tedy klidně možné, že konečný deficit bude mnohem vyšší: objevil se už pesimistický odhad ve výši 450 miliard korun. Výsledek však může být i lepší, než předpokládá schválený rozpočtový zákon. Vždyť i v minulém roce (tedy v roce 2020) vláda deficit vysoce přestřelila. Ostatně, onen mnohými socialisty tolik proklínaný výpadek příjmů plynoucí z radikálního snížení příjmových daní zaměstnanců může být jiný, než původně uvažovaných mínus 100 miliard. Kdo dnes může spolehlivě vědět, kolik zaměstnanců a jak dlouho nebude moci kvůli koronaviru vůbec pracovat, a tedy kolik lidí a jak dlouho nebude odvádět vůbec žádné příjmové daně? Odhadovat vývoj (jakž takž svobodně se vyvíjející) tržní ekonomiky v ročním horizontu připomíná věštění z křišťálové koule i v dobách klidného bezčasí. Činit tak v bezprecedentní „skoroválečné“ situaci stále se vzmáhajícího koronaviru je však v podstatě nemožné.

Koronavirové ekonomické důsledky dostanou letos navíc další ránu a to v podobě konání zásadních parlamentních voleb, na jejichž oltář bude jistě nutné obětovat ledasjaké (a dosud neznámé) dary. Loňský a ještě více i letošní rok jasně dokazují, že sestavování dlouhodobého státního rozpočtu, potažmo jeho deficitu, je přinejmenším v době celosvětové pandemie jen střelbou od boku a to možná ještě i střelbou naslepo, která se nemusí protínat s realitou ani v době výstřelu, natož pokud jde o cíl. 

Snaha o standardní postup, tedy o dopředu pevně daný rozpočtový plán na celý kalendářní rok, se jeví jako nepřiměřeně odvážné počínání, jehož jediným cílem zřejmě bylo udržet některé zvýšené, politicky motivované toky peněz vybraným cílovým skupinám (nejsou tím myšleny starobní důchody) bez ohledu na to, jak se budou vyvíjet vládní příjmy. Může se to jevit jako paradox, ale vzhledem k výše uvedenému by mohlo být možná zodpovědnější rozpočet na rok 2021 neschvalovat a vydat se do nového roku cestou rozpočtového provizoria…