Koštoval: Špionážní aktivity Ruska sílí, dění v Bulharsku a Srbsku pro nás budiž varováním | info.cz

Články odjinud

Koštoval: Špionážní aktivity Ruska sílí, dění v Bulharsku a Srbsku pro nás budiž varováním

KOMENTÁŘ DANIELA KOŠTOVALA | V listopadu minulého roku jsem psal v souvislosti s Ukrajinou o nové generaci ruského válčení. Jeho podstatou je vnímání mezinárodních vztahů jako permanentního konfliktu, který se vede nevojenskými prostředky od informačních přes kybernetické a podvratné až po použití vojenské síly. Na Západě se řada odborníků a komentátorů soustředí na zdůrazňování hybridní války. Pravdou je, že Moskva zformulovala komplexní přístup, který integruje možnosti nových informačních a kybernetických technologií do jednoho kontinua postupných či paralelních kroků spolu s tradičními mocenskými nástroji.

Mezi ty tradiční patří zpravodajské operace – od sběru informací až po aktivní opatření a vraždy. Rusko – jako před ním Sovětský svaz – kladlo na tento nástroj vždy velký důraz. Již před deseti lety se odborníci na bezpečnost a zpravodajská komunita na Západě shodovali, že kvantita a intenzita ruských zpravodajských aktivit přesáhla dokonce nejvyšší úroveň sovětské KGB v dobách studené války. Poslední informace z Bulharska či Srbska, paradoxně kulturně spřízněných zemí včetně ortodoxního křesťanství, to potvrzují.

24. ledna byl v médiích zveřejněn případ vyhoštění dvou ruských diplomatů z Bulharska. Podle bulharského generálního prokurátora šlo o dva muže s diplomatickou imunitou, kteří v zemi organizovali špionáž. První z nich působil na konzulárním oddělení a měl se podílet na získávání poznatků k volebním procesům. K tomu je třeba zmínit, že jakákoliv manipulace voleb je pro demokratické státy věc nanejvýše citlivá a Západ již Rusku vyslal několik varovných signálů, že tyto záležitosti nebude tolerovat. Druhý muž, zaměstnanec obchodního zastoupení RF, se měl zaměřovat na energetiku. Vytvářel si k tomu vhodnou agenturní síť. Zprávy pak podle bulharské prokuratury zasílal do ústředí zpravodajské služby v Moskvě. Toto sdělení opakují mnohá bulharská média. V některých médiích pak lze dohledat i jména obou mužů v anglické transkripci: Dmitri Mikhailovich Yaroshenko a Alexander Khvatov.

O den dříve byli v Bulharsku obviněni z pokusu o vraždu tři jiní Rusové, kteří se měli v roce 2015 pokusit otrávit tři bulharské občany – zbrojařského byznysmena Emiliana Gebreva, jeho syna Hristo Gebreva a manažera Valentina Takhchieva. Spekuluje se o působení zpravodajských služeb Ruské federace a kauza nápadně připomíná otravu Sergeje Skripala ve Velké Británii.

Navíc v říjnu 2019 byl z Bulharska vyhoštěn další ruský diplomat, 1. tajemník ruské ambasády, za sběr utajovaných informací. V této souvislosti byl dokonce v září minulého roku obviněn za špionáže pro Rusko bývalý člen bulharského parlamentu Nikolaj Malinov. V bulharských médiích se psalo i o dalším diplomatovi, který se pokoušel verbovat bulharské úředníky. V rámci vyšetřování byly prověřovány například vazby na ruského mediálního magnáta Konstantina Malofeeva. Ten byl také podezřelý z financování ilegálních vojenských skupin na východě Ukrajiny.

Zároveň Bulharsko v té samé době odmítlo udělit diplomatická víza nově jmenovanému ruskému přidělenci obrany. To se dělá, když jde zcela prokazatelně o zpravodajského důstojníka jehož minulé a předpokládané působení je pro danou zemi za hranicí akceptovatelnosti. Pro odmítnutí přidělence obrany již musely být zásadní pádné důvody. Takový krok se nedělá lehko, a to i proto, že vždy přichází minimálně adekvátní odveta.

V minulém roce v listopadu srbský prezident Vučić zveřejnil, že srbské zpravodajské služby shromáždily rozsáhlé důkazy o ruské špionážní operaci. Šlo o působení pracovníka ruské vojenské rozvědky GRU Georgije Klebana vůči vysoce postaveným představitelům srbské armády. Byl mj. dokumentován kontakt na předměstí Bělehradu, kde došlo k předání peněz za špionážní práci ve prospěch Ruska. Není běžné, aby špionážní aféru medializoval prezident, zvláště v srbském případě. Muselo jít o zvlášť iritující záležitost pro srbský stát navzdory všem spřízněnostem včetně toho, že politicky sice Srbsko směřuje do EU, ale s výslovnou prioritou, že to nesmí ohrozit tradičně přátelské vztahy s Ruskem.

K uvedeným zpravodajským aktivitám lze poznamenat následující:

- Jde o udržování či obnovování vlivu podle ruského velmocenského rozdělení světa. Jak Bulharsko tak Srbsko jsou státy na frontové linii a Moskva má pocit, že je potřeba použít vše v zápase o vliv v těchto zemích.  

- Používání zpravodajských metod stále představuje klíčový nástroj pro prosazování mocenského vlivu.

- Rusko se snaží rozšiřovat po letech ústupu zpět svůj vliv ve svých bývalých satelitech.

- V případě Bulharska, člena NATO a EU, jde o agresivní získávání informací z těchto institucí.

- V případě zemí, jako je Srbsko, jde o snahu zasáhnout do rozhodovacích procesů tak, aby se země členem NATO či EU nestala.

- Je zjevné, že ve výše uvedených případech již zpravodajské aktivity překročily řadu únosných mezí a donutili představitele dotčených zemí rázně zakročit formou vypovězení daných osob.

Vypovězení ruských diplomatů představuje vrchol ledovce. V zemích NATO i státech jako Srbsko či Ukrajina – kde z pohledu Ruska jde o boj o charakter a orientaci země – běží jistě řada zpravodajských aktivit, které jsou mnohdy hostitelskou zemí monitorovány, ale nevyplatí se osoby vypovídat. V takovém případě známé zpravodajce nahradí další a hrozí, že ti mohou být kontrašpionáži hostitelské země neznámí a tedy nekontrolovatelní. Je možné říct, že standardně je v ruském případě nutno počítat s tím, že osmdesát procent členů ruské ambasády jsou příslušnící některé z ruských zpravodajských služeb – SVR (civilní rozvědka), GRU (vojenská rozvědka) či FSB (formálně ruská kontrarozvědka, ale se specifickými možnostmi působit i v zahraničí).

Pro nás by měly být podobné události varováním. Měli bychom je velmi pečlivě sledovat, protože i naše země patří z pohledu Ruska do kategorie zemí bývalého sovětského tábora. Tedy zemí, které svého času patřily do zóny vlivu Moskvy. Ostatně o aktivitách a nebezpečí ruských zpravodajských služeb odpovídajícím způsobem informuje ve svých výročních zprávách BIS. V té poslední se píše: „V souladu s hybridní strategií, kterou se RF snaží ovlivňovat rozhodování politických představitelů jiných zemí, mezitím ruští zpravodajští důstojníci usilovali o vytváření vazeb a kultivaci vlivové báze v blízkém okolí politiků, kteří mají vliv na vývoj v oblastech zájmu RF“. Právě v kontextu výše uvedených případů to potvrzuje ono systémové a cílené působení ze strany Ruska. Neberme toto varování na lehkou váhu. Testování naší nezávislosti, suverenity a vůle k obraně probíhá ze strany Ruska permanentně. Taková je bohužel velmocenská logika.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud