KOMENTÁŘ LENKY KOVAČOVSKÉ | Evropská unie je dlouhodobě závislá na ruském zemním plynu. Až 40 % z celkového objemu zemního plynu do EU proudí právě ruskými plynovody. Přitom ještě před několika lety se mohlo zdát, že se pod ním jeho pozice otřásá, a na prvním místě v žebříčku dodavatelů ho vystřídá Norsko. Dnes je situace jiná. Za posledních pět let zvýšilo Rusko export do Evropy o 40 %. Svou pozici jako nízkonákladového dodavatele zemního plynu číslo jedna navíc může v příštích letech ještě posílit.
K dokončení nových plynovodů Nord Stream/Nord Stream 2 a Turk Stream již mnoho nezbývá, Rusku navíc hraje do karet i pokles těžby na nizozemských a britských nalezištích. Podle jedné ze studií Mezinárodní plynárenské unie bude proto do konce dvacátých let nutné dostat do Evropy navíc dalších 100 miliard metrů krychlových zemního plynu ročně z mimoevropských zdrojů. Celkový objem přepraveného plynu obou větví plynovodu Nord Stream by totiž měl dosáhnout právě 100 miliard metrů krychlových zemního plynu a Turk Stream přidá dalších 31,5 miliardy metrů krychlových.
Být příliš závislý na jediném zdroji nikdy nepřináší nic dobrého. Nejen, že máte slabší vyjednávací pozici, ale váš partner si může diktovat podmínky. Moskva navíc již několikrát v minulosti využila ropovody a plynovody k prosazování svých geopolitických zájmů. Uvědomuje si to řada evropských zemí a varují před tím i Spojené státy, které vidí v ruském plynu silnou konkurenci. Zdroje je potřeba diverzifikovat a zde se kromě norského plynu otevírá významný prostor i pro dovoz zkapalnělého zemního plynu (LNG) tankery ze zemí, jako je Alžírsko nebo právě Spojené státy, které se loni staly třetím největším producentem LNG na světě.
