Kovář: Svět včerejška, který mizí před očima. Co jsme už ztratili a co pohřbí korektnost?

KOMENTÁŘ MARTINA KOVÁŘE | Každá generace takovou zkušenost nenabyla, některé se však musely vyrovnat s výraznými proměnami světa, v němž žily. Rakouský spisovatel Stefan Zweig (1881–1942) pocity těchto lidí brilantně vystihl ve své autobiografii „Svět včerejška“ (Die Welt von Gestern), jež vyšla poprvé v témže roce, kdy on sám spáchal, zdeptán především vývojem války, v níž v té době vítězilo nacistické Německo a šintoistické Japonsko, sebevraždu. Kontrast mezi zdánlivě idylickým devatenáctým stoletím, „kouzelným časem“ jeho dospívání a mládí, a brutálním „věkem extrémů“, tj. dvacátým stoletím, jež následovalo po první světové válce, byl pro skvělého romanopisce a esejistu k nepřežití. V této souvislosti se nabízí otázka, jak jsme na tom, pokud jde o proměny světa, ve kterém jsme žili a žijeme, my.

Na první pohled se zdá, alespoň nám, příslušníkům generace čtyřicet, respektive padesát plus, že se od poslední zásadní změny, kterou do našich životů přinesl pád komunismu na konci osmdesátých let minulého století, až tolik věcí nezměnilo. Za tímto mylným dojmem stojí především fakt, že jsme – v naší střední a západní Evropě – prožili své dosavadní životy v bezprecedentně dlouhém míru a bez skutečně dramatických ekonomických a sociálních otřesů, srovnatelných třeba s Velkou hospodářskou krizí z přelomu dvacátých a třicátých let (jíž se navzdory tvrzení mnoha ekonomů, politiků a publicistů nevyrovnala ani krize z let 2008–2010).

Změny, jimiž Evropa a také severní Amerika, zkrátka euroatlantická civilizace, jejíž nedílnou součástí jsme, za posledních třicet let prošla, přitom ve skutečnosti byly a jsou bez přehánění kolosální. Já ale nechci psát o velkých, dějinných – politických, ekonomických, společenských či technologických a dalších – proměnách, nýbrž o změnách subtilních, ve srovnání s těmi velkými nenápadných, třebaže se nás i ony bytostně dotýkají a ovlivňují naše pozemské bytí. Když o tom nyní přemýšlím, zdá se mi, že lepší výraz než proměny či změny je slovo ztráty. Ano, ztráty. Co všechno jsme tedy za posledních třicet let ztratili, o co všechno jsme přišli, s čím vším se už můžeme setkat jenom zřídka, třebaže to dříve bývala běžná součást našich životů, a s čím vším se v našem „civilizovaném, moderním světě“ brzy dost možná nepotkáme už nikdy? 

Kovář: Odvrácená tvář letního Jadranu je temná a plná krve

sinfin.digital