Kristen: Plán na „zestátnění“ Smartwings je další předvolební koblihou

Vojtěch Kristen

25. 05. 2020 • 19:30

KOMENTÁŘ VOJTĚCHA KRISTENA | Nápady dvojministra Karla Havlíčka ohledně znárodnění aerolinek Smartwings jsou poměrně věrnou ukázkou toho, co všechno je s vládou špatně. Na základě velmi vratkých argumentů totiž předkládá plán, jak nalít miliardy korun z kapes daňových poplatníků do firmy, která za to (a o to) ani nestojí.

Je to „strategická společnost“ a „vizitka českého leteckého průmyslu.“ Těmito slovy vicepremiér Karel Havlíček obhajuje, proč by měl stát aerolinkám Smartwings pomoci a v případě potřeby do nich majetkově vstoupit. Připouští, že taková akce by Česko vyšla na pár miliard; ale co už, v plánovaném třísetmiliardovém rozpočtovém deficitu je přeci takový výdaj jenom kapkou v moři…

Karel Havlíček se ovšem v mnohém mýlí: Nejde o strategickou společnost, daňovým poplatníkům za miliardy, které by si stát sám musel půjčit, nestojí a jak firma nakonec sama uvedla, o podobnou záchranu sama nemá zájem.

Podstata toho, která společnost strategická je a která ne, se v Evropě řeší stále naléhavěji. Důvodem je především příliv neevropského (eufemismus pro „čínského“) kapitálu do skutečně strategických podniků – do firem jako jsou elektrárny, letecká infrastruktura, dodavatelé vojenských technologií. Evropský parlament a Rada proto loni vydaly nařízení (a vláda následně schválila návrh zákona) ve kterém tato strategická odvětví definují. Aerolinky tam však – na rozdíl od letecké infrastruktury a leteckých technologií – nejsou.

Navíc, pokud jsou Smartwings pro Česko takovou strategickou společností, proč ministra Havlíčka netrápí, že její polovinu už několik let v podstatě ovládá prostřednictvím holdingu CITIC komunistická Čína, která používá vůči našim vrcholným ústavním činitelům nevybíravé metody nátlaku? A v čem přesně je ta domnělá strategičnost firmy, jejíž hlavní byznys je provozování letů na komerčně atraktivních linkách do dovolenkových destinací – do Egypta, Itálie, Řecka či Chorvatska?

Argument strategičnosti Smartwings ale není jediný sporný, který Karel Havlíček používá. Pochopitelně jde – jak to většinou bývá – hlavně o peníze. Zatímco Havlíček tvrdí, že taková záchrana by nás, daňové poplatníky, kteří celé toto dobrodružství nakonec „zalepí“, vyšla na jednotky miliard korun, někteří odborníci vidí hodnotu firmy jinde – v záporu. Třeba ekonom investiční skupiny Natland Petr Bartoň argumentuje, že by to měli být naopak akcionáři Smartwings, kdo by měl státu platit za to, že si od nich tento podnik převezme. Tomu, že hodnota firmy neodpovídá nutnosti sáhnout do eráru pro miliardy, nasvědčovala i počáteční vyjádření z nejvyšších pater firmy, že jsou Číňané ochotní zbavit se svého podílu za korunu.

V horším případě si lze představit i různé malé velké domů. Řekněme si totiž na rovinu že budoucnost leteckého průmyslu je stále značně nejistá a připomíná onoho nechtěného holuba na střeše. Zmíněný Petr Bartoň z Natlandu to nazývá ostře – znárodnění Smartwings není nic jiného než tunel

Jaké jiné vysvětlení si ale lze z celého příběhu o záchraně Smartwings vzít? O strategickou firmu se nejedná, cenu miliard korun nemá a že by šlo o vizitku leteckého průmyslu Česka? Kdo se Smartwings někdy letěl, si obrázek jistě udělá sám. Ostatním doporučuji projít aspoň pár recenzí na stránce AirlineQuality.com.

SDÍLET