Kříž: Právo na homosexuální manželství neexistuje | info.cz

Články odjinud

Kříž: Právo na homosexuální manželství neexistuje

Kříž: Právo na homosexuální manželství neexistuje
 

KOMENTÁŘ JAKUBA KŘÍŽE | Advokátka Monika Novotná se v komentáři pro INFO.CZ vyslovila pro manželství stejnopohlavních párů. Na text zveřejněný minulý týden reaguje v následujícím komentáři advokát Jakub Kříž.

Monika Novotná používá ve svém textu velmi silný slovník: současný stav je prý diskriminací, dokonce existuje zákonný zákaz vstupu do manželství. Své zamyšlení označuje jako „ryze právní“. Chce se tím snad vztahovat k teorii ryzí nauky právní, podle níž může veřejná moc jako právní normu stanovit naprosto cokoliv?Pravděpodobně se pouze dovolává své odbornosti: nebudu k vám mluvit jako ideolog nebo zastánce hodnot (jako kdyby debata o manželství byla o něčem jiném než o hodnotách!), ale promluvím jako odborník.

Právník je v moderní společnosti často cosi jako šaman, jenž umí rozlišovat, co je správné a co nikoliv – a přitom je jak svým vzděláním, tak každodenní praxí předurčen být spíše řemeslníkem paragrafů. Zůstaňme tedy v rovině právní, kterou Novotná nastolila. Zásada „co není zákonem zakázáno, je dovoleno“, kterou vynáší jako trumf, není specifickou zásadou civilního práva. Platí v celém právním řádu – viz čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Uplatní se tedy v jakémkoliv oboru práva: typicky v trestním či daňovém, kde tvoří účinnou hradbu rozpínavé moci státu.

Civilní právo jde ještě dál. Například v oblasti závazků mohou lidé dělat i to, co je zákonem zakázáno, jestliže se na tom dohodnou. Převažují v něm totiž dispozitivní právní normy, od nich je možné se dohodou odchýlit. Lidé tak svojí svobodnou interakcí tvoří vlastní autonomní právo. Tento princip soukromého práva označujeme jako autonomii vůle; v posledních letech je stále více omezován požadavky rovného zacházení (nediskriminace) v horizontálních vztazích.

Statusové otázky, včetně manželského práva, představují součást práva soukromého, jsou však upraveny kogentními normami, tedy takovými, od nichž se odchýlit nelze (srov. § 1 odst. 2 občanského zákoníku). Způsob právní úpravy statusových otázek je tedy bližší veřejnoprávní metodě regulace.

Zkrátka z banálního konstatování, že manželské právo je součástí práva civilního, nevyplývá vůbec nic pro rozhodnutí, zda revolučně měnit definici manželství.

A jak je to s tolik populárním argumentem diskriminace? Dokonce i Výbor pro sexuální menšiny – entita Úřadu vlády složená prakticky výhradně z proponentů LGBT+ agendy – musel uznat, že současná úprava manželství „není v rozporu s ústavním principem rovnosti, kdy tento argument není podpořen ani judikaturou žádného z relevantních soudů“ (viz zápis ze zasedání, 30. 1. 2018).

Na Evropské úrovni si všimněme, že podle Evropského soudu pro lidská práva neexistuje právo na manželství homosexuálů, které by bylo možné dovodit z Evropské úmluvy o ochraně lidských práv (srov. Schalk a Kopf proti Rakousku, Chapin and Charpentier proti Francii, Orlandi and další proti Itálii). Obdobně soudní dvůr EU v několik měsíců starém rozsudku Coman potvrdil, že tato otázka je plně v gesci národních států. Pracovníci Evropské komise, kteří mají za úkol monitorovat dodržování lidských práv, přísně rozlišují mezi agendou nediskriminace na základě sexuální orientace, a úpravou rodinného práva.

Je pravdou, že roste počet zemí, které homosexuální manželství zavádějí. Stejně tak roste v Evropě počet zemí, které manželství chrání na ústavní úrovni jako svazek muže a ženy. Zakazují tyto země manželství důchodcům, jak naznačuje Novotná?

O redefinici manželství mluvme věcně. Diskriminace není pojmově možná, protože páry stejného a odlišného pohlaví se nenacházejí ve srovnatelné situaci. To není snižování nikoho, ale pouhé konstatování faktu.

A zdůrazňujeme-li právní přístup, nesmíme zakrývat, že manželství je soubor práv a povinností manželů nejen vůči sobě ale také dětem. Manželství homosexuálů znamená automaticky adopce dětí těmito páry, a to i v situacích, kdy bude k dispozici vhodný heterosexuální pár (důsledek zásady nediskriminace). Současně vytvoříme právní prostor pro to, aby dítě mělo právně dva rodiče stejného pohlaví (srov. také nález Ústavního soudu I. ÚS 3226/16), což odporuje elementární biologické danosti, že k početí je nutná samčí a samičí gameta.

To nutně přinese změnu pojmosloví: těžko může být dlouhodobě otcem žena nebo matkou muž, rodič A a rodič B je neutrální. Tlak na nakupování dětí formou náhradního mateřství a omezení svobody slova pro 'zaostalé' (tedy ty, kteří se i po změně definice domnívají, že manželství je možné pouze mezi mužem a ženou) bychom mezi důsledky také neměli opomenout.

Zkrátka je třeba změnit perspektivu a problém vnímat v širších souvislostech. O tom všem se bude hlasovat. Ne o tom, jestli láska je láska je láska, jak píše Novotná. Milovat může v naší svobodné společnosti kdokoliv kohokoliv.


Autor je advokát věnující se mimo jiné otázkám spojeným s církví

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud