Obžaloba morálního relativismu. Novák rozebral Kunderu do šroubku, mnohým to může vadit

RECENZE MICHALA PŮRA | Než se pustím do recenze biografie Milana Kundery, kterou napsal Jan Novák, předesílám, že jeho knihu „Zatím dobrý“ považuji za jednu z nejlepších, které v Česku za posledních 30 let vyšly. Jeho nejčerstvější dílo někteří recenzenti nemilosrdně strhali. Jsem si téměř jistý, že mnohé z nich pobouřilo, že se v něm našli. Novákova kniha totiž není jenom o Kunderovi. Je také o věčném zápasu mezi morálními relativisty a morálními exhibicionisty. Podtitul knihy zní „Český život a doba“, mnohem trefnější by byl, pokud by se inspiroval názvem staršího Kunderova článku „Český úděl“.

Uhde vzpomíná na disent i listopad: Proč se Kundera nevrátil z Francie a v čem selhal Havel?

Novák rekapituluje Kunderův život v Československu před emigrací, životem ve Francii se bude zabývat v další knize, pro niž sbírá materiály. Nepochybně nejslavnější český spisovatel současnosti prošel podobným vývojem jako celá řada jeho vrstevníků. Po 2. světové válce vstoupil do strany jako přesvědčený stalinista, což se zhusta odráželo v jeho díle. Po smrti Stalina a zejména po odhalení jeho zločinů v roce 1956 se i příznivci stalinismu mezi umělci rozdělili na dogmatiky a antidogmatiky. Kundera patřil mezi antidogmatiky, šikovným kličkováním se snažil udržet na výsluní. I jeho situace se však nakonec stala neudržitelná a emigroval.

Z řady předchozích recenzí můžete mít dojem, že Novák obviňuje Kunderu z podlézání komunistickému režimu a motiv knihy staví kolem udání agenta chodce Miroslava Dvořáčka, o kterém už v roce 2009 psal Respekt. Kundera se tehdy veřejně ohradil proti nařčení, že Dvořáčka udal. Novák nově přináší důkaz, že se tak nepochybně stalo. Pro vývoj knihy to ovšem není důležité. Autor biografie to bere jen jako jednu nepříliš významnou epizodu Kunderova života, k níž se už dále v knize nevrací. Naopak se pro něj snaží najít pochopení. Spisovatel byl totiž krátce před udáním vyloučen ze strany a balancoval na hraně vyloučení z FAMU. Dvořáček se navíc choval značně naivně a riskantně a také za to pořádně zaplatil.

Udání člověka se samozřejmě těžko obhajuje, ale Novák celou knihu poukazuje na zjevný rozpor mezi morálním relativismem a morálním exhibicionismem. Kundera z biografie vychází jako morální relativista, což je mimochodem patrné i z jeho díla. Jeho hrdinové, často zjevně inspirovaní autorovým životem, nejsou postavy (až na výjimky), které by se nechaly dobrovolně uvrhnout do kriminálu za své názory. Jsou to lidé, kteří se snaží určité situace využít šikovně ve svůj prospěch, jsou to manipulátoři, mystifikátoři a v neposlední řadě často trpí nerozhodností. To je mimochodem klíčový moment celé biografie.

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital