Lazarevič: Produktivita práce skomírá, ohrozí to naše mzdy | info.cz

Články odjinud

Lazarevič: Produktivita práce skomírá, ohrozí to naše mzdy

Lazarevič: Produktivita práce skomírá, ohrozí to naše mzdy
 

Produktivita práce v Česku se mezi roky 2010 a 2017 zvedla jen o desetinu. Na Slovensku to za stejnou dobu bylo 16 procent, v Polsku téměř 20 procent, jak vyplývá ze statistik OECD. Hrozí, že nejen naše ekonomika, ale také mzdy porostou v delším horizontu mnohem méně než v úspěšnějších zahraničních zemích.

Česko má od začátku hospodářské krize v roce 2009 problém. Produktivita práce v přepočtu na odpracovanou hodinu roste pomaleji než v dalších zemích Visegrádské čtyřky. Nelichotivá situace se už projevuje na nižším hospodářském růstu – v tomto roce přidá ekonomika podle predikce Evropské komise 3 procenta HDP. Pro srovnání: slovenská ekonomika stoupne o 4 procenta, maďarská o 4,3 procenta a Polsko poroste téměř o pět procent. Predikce je taková, že v dalších letech česká ekonomika zpomalí.

Nebylo tomu tak vždy. Česko bylo od roku 2002 do roku 2007 evropskou velmocí v růstu produktivity – v tomto období se zvýšila o 27 procent. Důvodem byla z velké části expanze zahraničních firem, které přinesly nové technologie a způsoby výroby. Lákalo je nejen nejstabilnější podnikatelské a ekonomické prostředí ve východní Evropě, ale také přijatelné náklady především na pracovní sílu. Vlády je vábily štědrými investičními pobídkami, čímž ale zadělaly ekonomice na problém. Některé firmy tak nejen obdržely i miliony korun na vytvoření jednoho pracovního místa, zároveň pět let nemusely platit daně.

Tato podpora byla na úkor všech ostatních firem – především těch domácích. Ty nejen že nedisponovaly potřebnými technologiemi, zároveň jim vláda přivedla konkurenci, které navíc věnovala výhodu, a rozvoj domácích firem tak byl uměle přidušen.

Před investičními pobídkami varoval například ekonom Světové banky Jaques Morisset: „Daňové pobídky mají také mnoho dalších, méně zjevných nákladů. Protože ovlivňují investiční rozhodnutí soukromých společností, mohou narušit přidělování zdrojů. A mohou přilákat investory, kteří hledají výhradně krátkodobé zisky,“ uvádí s tím, že otevírají další možnosti korupce a stát kvůli nim přichází o významné daňové příjmy. Ekonom Marco Neuhas zase ve své knize The Impact of FDI on Economic napsal, že nejhůře z tranzitních zemí poškodily pobídky právě Českou republiku, kde kvůli nim výrazně méně investovaly další zahraniční, a především domácí firmy.

INFOGRAFIKA DNE: Nezaměstnanost v EU, soc. sítě

Vyčerpat pobídky a odejít

Problém také nastal v situaci, kdy byly ze strany firem pobídky vyčerpány. Společnosti nebyly nadále motivovány investovat do modernizace své výroby, jelikož by obdobně štědré pobídky už neobdržely. Řešením tedy bylo továrnu zavřít a přesunout výrobu do levnějších zemí, kde by aktuálně byla výhodnější situace.

Příkladem jedné takové ukázkové investice může být továrna Philips v Hranicích, která se slavnostně otevřela koncem roku 2000. V této továrně se hned při nastartování výroby vyráběly zastaralé CRT obrazovky. Když poptávka po tomto zboží klesla, Phillips zavřel svou výrobu a o žádnou modernizaci se ani nepokusil. Jeho cílem totiž nebylo tvořit dlouhodobé hodnoty, ale využít pobídek a levné pracovní síly a prodávat CRT obrazovky do té doby, dokud to ještě nízké náklady dovolí.

Je to jen jeden příklad z mnoha. Celkovým výsledkem byl krajně neproduktivní průmysl. Podle CIA Factbook je v průmyslu v Česku zaměstnáno 38 procent veškeré pracovní síly, která vytváří jen 36,9 procent HDP. Například v Německu v průmyslu pracuje jen 24,2 procent lidí, ale vytvářejí více než 30 procent HDP.

S příchodem hospodářské krize v roce 2009, kdy klesla poptávka po zboží, se ukázalo, že ekonomický model Česka založený na neproduktivních montovnách, které místo kvality vyrábějí kvantitu, je nefunkční. Německý model malých a středních firem, které jsou mnohem flexibilnější než velké nadnárodní molochy, se ukázal jako mnohem úspěšnější. Firmy se dokázaly přeorientovat například na rostoucí čínský trh. Německo proto bylo v roce 2015 nejen čtvrtým největším importním partnerem Číny, zároveň je jedinou významnou zemí EU, se kterou má Čína obchodní deficit.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud