Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Léčba Trumpem. Světu může přinést větší stabilitu než Obama

Léčba Trumpem. Světu může přinést větší stabilitu než Obama

Přestože komentáře po vítězství Trumpa varovaly před zhoršením geopolitické situace, zatím tomu nic nenasvědčuje. Může se klidně stát opak.

Vítězství Donalda Trumpa znamená kritické ohrožení pro střední a východní Evropu a Pobaltí by se mělo pomalu chystat na ruskou nadvládu. Tak by se zhruba daly shrnout názory v některých médiích napříč Evropou krátce po americké volební noci. Z toho, co víme dnes, je zřejmé, že není dobré přikládat velkou váhu volebním programům. Papír snese všechno, realita může být a často také je úplně jiná.

Zatím se nezdá, že bychom se měli se zvolením Trumpa bát nějakého zásadního narušení geopolitické rovnováhy. Pokud se skutečně stane ministrem zahraničí bývalý starosta New Yorku Rudy Giuliani, všechno může být zcela opačně, než původně tvrdila média. V rozhovoru s Českou televizí Giuliani uvedl, že počítá s vybudováním raketového deštníku nad Polskem a Českou republikou a se zvýšením počtu amerických vojáků v regionu. Tedy s něčím, co Obamova administrativa neudělala a místo toho přesouvala pár stovek amerických vojáků napříč Evropou.

Abychom pochopili Trumpovo myšlení, a především myšlení lidí v jeho týmu, je dobré si přečíst rozhovor s bývalým ministrem zahraničí USA a poradcem několika amerických prezidentů Henry Kissingerem v posledním vydání magazínu The Atlantic. Z něj je zřejmé, že Trump bude vzhledem k nedostatku zkušeností pečlivě naslouchat svému týmu a bude jednat z pozice síly. A pokud někdo rozumí síle, jsou to právě Rusové.

Trump navíc drží v ruce poměrně silné trumfy v podobě protiruských sankcí. Pro Moskvu je jejich zrušení dost možná mnohem více „sexy“ než zahraniční dobrodružství v Sýrii a na Ukrajině. Ta mohou možná dobře posloužit image Vladimira Putina ve chvíli, kdy se ekonomice příliš nedaří, ale dlouhodobě nejsou udržitelná. A to nejenom proto, že vyčerpávají státní kasu, ale také proto, že v nich prakticky nelze dosáhnout rozhodujícího vítězství. Je tak dobře možné, že Trump vymění sankce za celosvětové uvolnění.

Američané by si mohli s jeho nástupem polepšit i v Tichomoří. Filipínský prezident Rodrigo Duterte v říjnu Spojeným státům vyhrožoval, že už nemá zájem o vojenskou alianci s USA, která trvá více než 60 let. Pro Washington by to byl zásadní problém, protože by jeho akceschopnost v regionu klesla k libosti Číny. Duterte zvolení Trumpa přivítal a nezdá se, že by mu vyhrožoval koncem vojenské aliance. Možná si řeknete, že výroky filipínského prezidenta někdy hraničí se šílenstvím, ale taková je holt reálpolitika, u níž nemůžete popřít, že od 2. světové války fungovala poměrně dobře.

Klid naopak nemůžeme čekat v případě Íránu, s nímž Spojené státy dosáhly „jaderné dohody“. Írán se měl přestat snažit získat jadernou zbraň a USA zvolnily sankce. Obama takovou dohodu uzavřel navzdory obavám tradičního spojence Izraele. Je klidně možné, že nově zvolený americký prezident od dohody ustoupí. A co se stane? Nic, co bychom neznali od islámské revoluce v Íránu.

Trump se nepochybně může dopustit některých zahraničně politických chyb, ale přiznejme si, že Obamova administrativa se v tomto ohledu příliš nevyznamenala a nastavila laťku hodně nízko.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744