Lekce z USA: Extremismus zabíjí společnost. Může zničit i tu naši?

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Co je nejdůležitější lekce z amerických voleb? Pro každého asi něco jiného. Pro mě je to pocit zoufalství středového voliče, který je nucen vybírat ze dvou extrémů. Může se nám to stát také? Může a částečně se to i děje. Tato cesta vede do pekel – k fatálnímu rozdělení a v podstatě rozpadu společnosti. Proto je zásadně důležité, aby po příštích volbách vládla koalice demokratů, konzervativců a liberálů.

Za normálních okolností probíhá volební souboj mezi pravici a levicí. Přičemž ve stabilní společnosti rozhoduje o vítězství schopnost oslovit skupinu voličů, která v zásadě může volit obě strany. Nelze se prostě soustředit jen na vlastní vyhraněné sympatizanty, ale je třeba získat i ty, kteří vás přímo neodmítají. Což vede k postupnému sbližování postojů blízko středu, kdy každý tábor řeší trojčlenku, jak si podržet „ty své“ a zároveň vyjít vstříc těm, kteří se rozhodují při každém hlasování dle momentální situace.

Na příkladu Německa vidíme, jak je toto uspořádání užitečné. Země, kterou kdysi málem zničil střet extremistů z obou stran a ona pak málem zničila svět, si už sedm desetiletí velmi cení a pečlivě střeží nejvyšší ctnost demokracie, kterou je umírněnost. Aneb, jak řekl T.G. Masaryk: „Demokracie je diskuse, každý musí snést názor názor druhého“. Jakýkoli extrém, zleva či zprava, u našich sousedů okamžitě narazí na tvrdý odpor v samotné politické scéně, v médiích a nakonec, ale ne v poslední řadě, se dostane do hledáčku tajné služby.

Gravitační působení středu umožnilo evropský hospodářský zázrak, protože konečně vytvořilo stabilní prostředí nejen pro politiku, ale i pro podnikání. A jak vám potvrdí každý byznysmen, důležitější než výše daní je jejich neměnnost a dlouhodobá předpověditelnost systému. Jenomže „režim konsensu“, který vede ke koncentraci politiky v „centru“ a k vytlačování extrémů na okraj, se stává terčem rozhořčené kritiky právě těch, kteří chtějí těžit z rozdělování společnosti.

Insider vs. Čermák & Staněk Comedy: Politika je jen šoubyznys pro ošklivé a divadlo tlustých lidí v oblecích

Znáte ty lidi, kteří dokola opakují, že „ODS není žádná pravice“, „CDU není žádná pravice“, popřípadě „ČSSD už není levicová strana a zradila své voliče“? Motivací těchto křiklounů ale není obrana ideologie a hodnot. 

Jejich motivy jsou čistě pragmatické a mocenské. Nejkřiklavějšími příklady jsou druhý a třetí prezident. Věcně vzato, Klaus mohl klidně vést sociálně demokratickou a Zeman liberálně-konzervativní vládu. Tvrdého pravičáka a levičáka z nich dělá vlastně jen nesnášenlivá rétorika.

Václav Klaus nemůže přijít na jméno Mirku Topolánkovi, který přitom provedl skutečnou pravicovou daňovou reformu, na kterou se on sám nikdy nezmohl, ačkoli k tomu měl daleko lepší podmínky. Miloš Zeman tepe Bohuslava Sobotku, který svým tlakem na zvyšování minimální mzdy a penzí či snahou zdanit banky, které Zeman privatizoval, stojí jasně nalevo od něj. Své rady si tak oba koryfejové mohou strčit za klobouk. Ostatně čím jiným byla opoziční smlouva než cynickým aktem, který obětoval ideologii na oltář moci?

Demokratická stranická politika znamená, že si konzervativci, liberálové a socialisté podrží své hodnoty a ve veřejné debatě se snaží najít kompromis. Extremistická populistická politika žádné skutečné hodnoty nemá a o to více křičí a rozděluje národ. Pak se roztočí sestupná spirála a věci se dál zhoršují. Zeman s Klausem svým zhoubným vlivem rozvrtali solidní strany, ČSSD a ODS. Zrodili tím Andreje Babiše. Další vývojové stadium demagoga, který už nepotřebuje extremistu z „druhého břehu“ a je dle potřeby sám levicí i pravicí.

Na jedné straně je děsivé, jak šéf ANO dokáže bez problémů, takřka lusknutím prstu, měnit strany. Na druhé straně je to svým způsobem dobře. Kdyby se jasně vyhranil buď jako pravičák, nebo jako levičák, velmi pravděpodobně by se v opozici k němu pozdvihl nějaký „druhobřehový“ extremista. Jako se to stalo v USA, kde proti Donaldu Trumpovi demokraté nasadili BLM, což je kulturně rasistické hnutí postavené na ponižování a zahanbování bílých.

Americké televize se při „vypínání Trumpa“ dostaly na tenký led, říká politolog Gregor

Extremisté se vzájemně podporují, ultras k bitce potřebují stejně uřvaného soupeře v druhém táboře. Andrej Babiš je spíš populistický hermafrodit. I proto je možné, aby se proti němu postavila široká a neextrémní liberálně-konzervativní koalice. Kdyby vystupoval jako Zeman, možná by se jeho vyzyvatelem stali pouze Piráti, přičemž ti by se ocitli pod velkým tlakem na radikalizaci v podobném duchu, jako probíhal souboj Trump versus BLM. Takto naopak budou tlačeni k umírněným, středovým postojům.

Toto je opravdu zásadní. Bloky Piráti-STAN a ODS-KDU-TOP09 reprezentují celou demokratickou opozici. Což má „tady a teď“ přednost před pravo-levým soubojem. Vertikála je důležitější než horizontála a v roce 2021 půjde o souboj kdo s koho: demokraté proti nedemokratům. Opět se najdou hlasití kritici, kteří budou tvrdit, že jde o „slepenec“. Možná. Ale co nám vládne teď? Je snad ANO standardní levicí, či standardní pravicí? Ne, je to bezhodnotový kočkopes, který drží pohromadě jen touha po moci a penězích.

Sestavit dobrý společný program nebude pro oněch pět stran snadné. Ale pořád se shodnou na daleko více základních hodnotách, než o kolika z nich Babiš kdy aspoň „snil“, či „blábolil“. A i kdyby se tato sestava měla po čtyřech letech vedení země rozpadnout, udělala by „vláda národní diskuse“ velmi mnoho pro naši lepší budoucnost. Dokonce by se správně měla rozpadnout. Poté, co promění politickou scénu, vrátí do ní úctu k právu a ústavnosti, respektování menšinového názoru, uměřenost a umírněnost.

Měla by to být vláda, jejímž hlavním cílem bude potlačit extrémy, posílit středovou politiku a celkově posunout českou demokracii po vertikále na vyšší úroveň. Pak bychom se mohli vrátit k pravolevému, či liberálně-konzervativnímu soupeření. Mohla by z toho vzejít nová politická třída, která by se spoluprací s reprezentanty silně odlišných názorů naučila zvládat spory po „masarykovsku“, diskusí, a později se jako vláda a opozice k sobě navzájem chovala dle zásady „nečiň jiným, co nechceš, aby činili oni tobě“.

Zase Best in Covid! Nedodělaný informační web vlády je výsměch

Zdá se to někomu naivní? Ne, je to pragmatické. Jen hlupák zadupává momentálně slabšího soupeře do země. Protože ten mu to pak vrátí i s úroky, až se sám dostane k moci. Takto například v Polsku konzervativci vrátili liberálům silnější ránu, než jim před tím uštědřili oni a nejspíš po další změně vlády dostanou do nosu zase Kaczynski a spol. Zde platí: moje umírněnost chrání tebe, tvoje umírněnost chrání mě. Po vyvětrání a vyčištění politického prostředí si to mohou bloky kolem ODS a Pirátů rozdat „na férovku“.

V zemi, kde se extremisté překřikují přes hlavy umírněných, se špatně žije. Vyprázdněná rétorika svým řevem odvádí pozornost od řešení reálných problémů. Těžko se hledá konsensus. Středová většina voličů vlastně není reprezentována a musí si vybírat mezi krajnostmi. Trpí ekonomika, právní stát, klesá úroveň demokracie, roste nesnášenlivost a mizí sounáležitost mezi lidmi, šíří se konspirace a lživé zprávy. Za sebe budu raději mluvit s umírněným liberálem než s extremistickým konzervativcem. A vy?

SDÍLET
sinfin.digital