KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Co je nejdůležitější lekce z amerických voleb? Pro každého asi něco jiného. Pro mě je to pocit zoufalství středového voliče, který je nucen vybírat ze dvou extrémů. Může se nám to stát také? Může a částečně se to i děje. Tato cesta vede do pekel – k fatálnímu rozdělení a v podstatě rozpadu společnosti. Proto je zásadně důležité, aby po příštích volbách vládla koalice demokratů, konzervativců a liberálů.
Za normálních okolností probíhá volební souboj mezi pravici a levicí. Přičemž ve stabilní společnosti rozhoduje o vítězství schopnost oslovit skupinu voličů, která v zásadě může volit obě strany. Nelze se prostě soustředit jen na vlastní vyhraněné sympatizanty, ale je třeba získat i ty, kteří vás přímo neodmítají. Což vede k postupnému sbližování postojů blízko středu, kdy každý tábor řeší trojčlenku, jak si podržet „ty své“ a zároveň vyjít vstříc těm, kteří se rozhodují při každém hlasování dle momentální situace.
Na příkladu Německa vidíme, jak je toto uspořádání užitečné. Země, kterou kdysi málem zničil střet extremistů z obou stran a ona pak málem zničila svět, si už sedm desetiletí velmi cení a pečlivě střeží nejvyšší ctnost demokracie, kterou je umírněnost. Aneb, jak řekl T.G. Masaryk: „Demokracie je diskuse, každý musí snést názor názor druhého“. Jakýkoli extrém, zleva či zprava, u našich sousedů okamžitě narazí na tvrdý odpor v samotné politické scéně, v médiích a nakonec, ale ne v poslední řadě, se dostane do hledáčku tajné služby.
Gravitační působení středu umožnilo evropský hospodářský zázrak, protože konečně vytvořilo stabilní prostředí nejen pro politiku, ale i pro podnikání. A jak vám potvrdí každý byznysmen, důležitější než výše daní je jejich neměnnost a dlouhodobá předpověditelnost systému. Jenomže „režim konsensu“, který vede ke koncentraci politiky v „centru“ a k vytlačování extrémů na okraj, se stává terčem rozhořčené kritiky právě těch, kteří chtějí těžit z rozdělování společnosti.
