Lesk a bída příjezdového formuláře: Ministerstvo se jím zaklíná, realita jej ignoruje

KOMENTÁŘ JANA PALIČKYPříjezdový formulář. Nástroj, který měl Českou republiku ochránit před importem koronaviru a všech jeho myslitelných mutací ze zahraničí. A zatímco se nám v našich luzích a hájích vesele šíří alfa s deltou a další řecká písmenka se jistě také těší, až na ně přijde řada, a pravidla se mění ze dne na den, mýtický formulář si žije vlastním životem. Dlužno dodat, že životem poměrně bezzubým, který funguje leda na papíře sepsaném ministerskými hlavami pomazanými. A když se o tomto životě chcete něco dozvědět, tak si na to raději vezměte onu slavnou pětidenní karanténu. Nebo raději hned tři po sobě jdoucí.

Hned na úvod tohoto textu bych chtěl poznamenat, že jeho ambicí vlastně nebylo nic víc, než si rychle zjistit, jak se vlastně věci mají s příjezdovým formulářem a obratem z těchto zjištění sepsat krátkou zprávu. To jsem ale ještě netušil, na jak trnitou, a hlavně dlouhou cestu se se svou zvídavostí vydávám. Vzhledem k tomu, že se domnívám, že o radosti a strasti člověka, který přemýšlí nad tím, jak funguje jeden z mnoha protikoronavirových mechanismů naší vlády, se sluší podělit, rozhodl jsem se tak učinit ve formě komentáře. Ale nebojte, i z něj se něco dozvíte. Jen tedy nezaručuji, že z oněch informací budete dvakrát nadšeni. Vezměme to hezky popořadě a začněme fakty.

Příjezdový formulář je tu od toho, aby stát měl přehled o tom, kdo a odkud do našich končin přichází, přijíždí či přilétá a mohl tak zamezit tomu, aby se s cestovatelem do Česka dostal i koronavirus. To vše se pak řídí návazností na další z vládních vychytávek v podobě cestovatelského semaforu, který má tu unikátní vlastnost, že se jeho pravidla střídají ještě rychleji než ministři zdravotnictví, kteří nad celou agendou příjezdového formuláře mají patronát. Jeden týden i jako plně očkovaný musíte z tmavě červené země mít jeden PCR test z místa odjezdu a druhý z Česka po příjezdu, týden na to pak nemusíte mít ani jeden. Zpět ale k příjezdovému formuláři. Ten musíte při překročení hranic vyplnit, ať už cestujete odkudkoliv. Což je zhruba tak vše, co s ním můžete dělat.

Ona „povinnost vyplnit příjezdový formulář“ je hezká a bezesporu bohulibá věc, když se ale chcete dozvědět, jaké konkrétní páky tu vlastně na cestovatele, jistě celé žhavé na zavlečení cizokrajné mutace koronaviru, máme, tak se vlastně nic moc nedozvíte. Kruhem se vrátíte k samotné „povinnosti vyplnit příjezdový formulář“, přičemž se u toho ještě pěkně načekáte. 

Zajímalo mne, zda je například databáze, kam se data z vyplněných formulářů ukládají, nějakým způsobem propojená s jinými databázemi. Třeba se seznamy pasažérů hromadných dopravců, nebo systémem DROZD spravovaným ministerstvem zahraničních věcí, díky čemuž by se jednoduše dalo porovnat, že osoba A opravdu přicestovala ze země B. Nebo kdo a jak vlastně kontroluje ono povinné vyplnění příjezdového formuláře. Obepsal jsem tedy s dotazy ministerstva, která mi přišla ve věci relevantní – zdravotnictví, vnitra a zahraničí. A jak by řekl bulvární klasik: „Neuvěříte, co se stalo pak!“

Zbytek textu je pro předplatitele
dále se dočtete:
  • Dochází skutečně ke kontrolám příjezdového formuláře?
  • Vyplatilo se čekat 15 dní na vyjádření ministerstva zdravotnictví?
  • A co vám v reálu hrozí za nevyplnění formuláře?
sinfin.digital