Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Loutkový ministr financí Pilný není… ono rohaté zvíře. Komentář Vladimíra Pikory

Loutkový ministr financí Pilný není… ono rohaté zvíře. Komentář Vladimíra Pikory

Novému ministrovi financí se minulý týden podařilo opravdu hodně lidí naštvat. Sociální sítě se hemžily nepublikovatelnými slovy, kterými lidé nástupce Andreje Babiše častovali.

Stačilo jen málo. Pilný řekl, že je nutné, aby důchodci pracovali, neboť penzijní systém jednoho dne skončí. A že je proti zvyšování minimální mzdy. Lidé by navíc podle něj měli platit u lékaře a nebránil by se ani zavedení školného na vysokých školách. Konkrétně prohlásil: „Penzijní systém samozřejmě dojede, dřív nebo později. Je třeba hledat cesty, jak z toho. Zatím se to nikomu nepodařilo. Moje děti nebudou dostávat důchod, z čeho by to proboha bylo? Musejí se o sebe postarat a šetřit si na stáří. Přemýšlet o tom, zda si koupit auto, jezdit na Seychely.“

Jsou to věci, o kterých ekonomové i politici sice dlouho vědí, ale nikdo nemá odvahu je říct nahlas, protože jsou nepopulární. A nejhorší na nich je, že Pilný má pravdu. (Zda je či není loutkovým ministrem, je pak ještě jiná věc.) Tím ovšem také popřel to, co letos odhlasovala Poslanecká sněmovna. Ta totiž zastavila postupný nárůst odchodového věku do důchodu na 65 let. Volič si potom musí klást otázku: Lhalo ANO, když pro věc hlasovalo, nebo lže teď o tom, co udělá po volbách? Půjdou se důchodci pást?

Pro zákon stropující odchod do důchodu bylo 121 ze 156 přítomných poslanců. Pro zákon tehdy nehlasovali poslanci ODS a TOP 09 (s výjimkou Jaroslava Lobkowicze), zdrželi se dva členové vlády za KDU-ČSL (Pavel Bělobrádek a Marian Jurečka) i dva poslanci za ANO (Ivan Pilný a David Kasal). Jinak pro zákon byla vládní koalice a s ní také komunisté a Úsvit. Pilný tak není úplně nekonzistentní. Zákon nepodpořil. Tím ovšem silně vybočil z řad poslanců vlastního hnutí.

Mnoho lidí vytočila slova Pilného, že důchodci mohou ještě pracovat. Doslova prohlásil: „Dívám se na ně očima vrstevníka. Říkám ale, že se musí diferencovat. Určitě sedmdesátiletý člověk nebude řídit autobus, ale může sekat v parku trávu.“

Lidé na sítích se cítili diskriminovaní: „Jestli sedmdesátník nemůže řídit autobus, jak může řídit ministerstvo?“ Jiným častým argumentem bylo, že jestliže už teď ministr ví, že důchody nebudou, tak proč mají lidé platit sociální pojištění? Evidentně stále mnoho lidí nepochopilo, že si nic neplatí a nic si nespoří – jen ve stávajícím průběžném systému platí důchody stávajícím důchodcům. A jim budou důchody platit jejich stávající děti.

„Problémem“ je, že lidský život se s rozvojem medicíny rychle prodlužuje. A současně s rozvojem socialismu a sobectví ve společnosti se rodí stále méně dětí. Na jednoho důchodce tak připadá stále méně mladých lidí. Vyspělé země stárnou, někde i vymírají a lidé si málo spoří.

Tento měsíc zveřejnilo Světové ekonomické fórum studii, podle níž bude v roce 2050 schodek důchodového systému činit 400 bilionů dolarů, což je pětinásobek současného HDP celé planety. Do výpočtu bylo přitom zařazeno jen sedm zemí světa. Na USA, Británii, Japonsko, Nizozemí, Kanadu a Austrálii bude připadat 224 bilionů dolarů a zbytek půjde na vrub Indie a Číny. Studie totiž počítá s tím, že polovina dětí narozených v roce 2007 v USA se dožije 104 let a v Japonsku dokonce 107 let.

Zastropovat český důchod na 65 letech bylo tedy nejen nerozumné, ale taky populistické. Lidem je nalháváno něco, o čem víme, že není pravda, ale tímto klamem jim současně znemožníme se realitě včas přizpůsobit.

Už řadu let píšu, že se musíme s odchodem do důchodu posunout nad 70 let, a to i přesto, že třeba moje matka zemřela v pouhých 63 letech. Řada lidí se prostě důchodu nedožije. Důvod je prostý. Moje matka i babička měly jen dvě děti. Podle rodokmenu, který jsem si nechal zpracovat, měli všichni moji předci až do 17. století ale minimálně čtyři děti. Jinými slovy, normální bylo mít víc než dvě děti.

Z globálního pohledu bude problémem hlavně Čína. Té se jak bumerang vrátí politika jednoho dítěte. Studie počítá s tím, že v roce 2050 bude mít 1,4 miliardy obyvatel. Z toho 600 milionů budou důchodci. To tamní ekonomiku položí, nestane-li se něco zásadního. Čínu i Evropu zaplaví imigranti. Letos má planeta 7,5 miliardy lidí, v roce 2050 jich ale bude mít deset. Zatímco vyspělé země budou vymírat, v Nigerii bude každý rok přibývat 5 milionů lidí a v Pákistánu 4 miliony lidí.

Naše ekonomika i civilizace mají šanci jen tehdy, pokud budeme mít dětí víc. Socialisté to chápou a myslí si, že lidé budou mít víc dětí, když se zvýší sociální dávky. To je podle mě špatný způsob zvýšení plodnosti. Problém vidím víc v konzumní společnosti, kde stát činí z dítěte problém a přítěž.

Jedná se třeba o to, že naší rodině úřady oznámily, že všechny okolní školy jsou plné a pro naše dítě není místo. Družina zavírá v 17:00, jako kdyby se běžně nepracovalo do večera. Školky jsou přeplněné, jako by nebyl zájem, aby se mohly ženy vrátit do práce. To jsou bariéry, kvůli kterým Češi vymírají – a naši populaci už teď početně kompenzují migranti. Bylo by chybou myslet si, že to je jen o penězích.

Další komentáře najdete na webu Reflex.cz.

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

-1