KOMENTÁŘ MARTINA MALÉHO | Člověk je tvor politický, o tom asi není sporu. Měl by se zajímat o dění ve společnosti, o politiku, protože ve společnosti žije a politika utváří jeho život. Ale je možné žít politiku?
Znám lidi, kteří žijí nikoli politikou, ale politicky, a vy je jistě znáte taky. Na rozdíl od veganů vám to ani nemusí říct, všimnete si toho zaručeně sami. Představte si situaci: Bavíte se ve společnosti, nebo klidně na internetu, o nějakém pozitivním tématu, atmosféra je uvolněná, odlehčená, žertík, šprým, a najednou se objeví někdo s obličejem zaťatým jak revolucionářova pěst a začne vám vytýkat, že něco chválíte nebo že něco zlehčujete v situaci, kdy je na světě stále spousta negativních věcí!
Představte si to: Pochvalujete si třeba to, jak se zvýšil počet městské zeleně, čistota ulic a jak klesla kriminalita. A někdo se do vás zostra pustí: Jste pokrytečtí, protože si pochvalujete takové drobnosti, jen se utvrzujte v sebeklamu, že všechno je v pořádku, ale zdalipak si uvědomujete, že to je na úkor rozvírání nůžek v sociálně vyloučených lokalitách?! A že zavíráte oči před skutečnými problémy! A na legrácky už teprve není vhodná chvíle – uvědomujete si vůbec, že každý den vyhyne jeden živočišný druh a že tři miliardy lidí nemají přístup k pitné vodě? Tak, a teď se smějte!
Jsou velmi výmluvní a ve svém agitování neúnavní. Nevadí jim, že jsou otravní. Každé odmítnutí je posílí v jejich přesvědčení, že bojují za správnou věc. Ale nic z toho není tak děsivé, jako jejich naprostý nedostatek radosti, vtipu a uvolněného smíchu. Jak to psal už Čapek, když charakterizoval myšlenkové nastavení komunistů: „Není dobrého chlupu na celém dnešním řádu; co je, je špatné.”
Zatímco vám se může zdát politicky žijící člověk otravný, nepříjemný, posedlý či „mile kuriozní”, je to jen čajíček proti tomu, jak on vnímá vás. A nejen vás, ale každého, kdo není veskrze politický. Jako pokryteckého konformistu, který svým přitakáním systému brání starý nespravedlivý svět. Nemusí k tomu mít žádný extra důvod, stačí mu, že nejste tak političtí jako on. A protože on žije politicky, vstává i uléhá s politickým programem a v čase mezi tím diskutuje o politice, tak je jasné, že na něj mít nebudete. On obědvá a myslí u toho na hlad ve třetím světě. Jede do práce a myslí při tom na nezaměstnané. Při přecházení silnice myslí na oteplování. Při sexu myslí na spravedlivý světový řád. Když se koupe, myslí na sucho. Když náhodou nic nedělá, tak aspoň myslí na utiskované.
Za socialismu se takovým lidem říkalo „uvědomělí”. Dnes to slovo mnozí už neznají, a tak jsem se pokusil vysvětlit jeho obsah příkladem: Uvědomělý člověk přišel do obchodu pro toaletní papír, ale ten už několik dní nebyl na pultech. Zákazníci reptali, že se ani nemají čím utřít, a uvědomělý člověk jim vynadal: „Musíte to vydržet, sovětští vojáci trpěli mnohem víc i dělníci na velkých stavbách. To byste radši stáli frontu na podporu v nezaměstnanosti v kapitalistické zemi?" A pak šel na MNV a nahlásil ty, kteří si stěžovali na nedostatek, aniž to po něm kdokoli chtěl.
A ano, mezi tehdejším „uvědomělým” a dnešním „woke” není žádný podstatný rozdíl.
